MikkiM: "Jamajka větší dobrodružství, Kuba víc na pohodu..."

Jsem rád, že sis udělal čas na náš rozhovor tady v Crossu a první otázka bude tradičně taková odlehčující... Jak to jde?

Díky za pozvání, měl jsem to sem kousek, vlastně jsem jenom seběhl schody, protože jsem makal ve studiu tady nahoře. Daří se dobře, všechno klape, takže pohoda.



To rád slyším! My jsme se tady sešli hlavně kvůli muzice... Kdy ses tedy začal věnovat hudbě?

To bylo ve čtrnácti, když mě spolužák začal učit hrát na kytaru. Shodou okolností je dneska celkem slavnej - byl to Xindl X. Ten mě naučil prvních pár akordů na kytaru, která se tehdy stala smyslem mýho života. Časem pak proběhly dvě ska punkový kapely a souběžně s tím jsem začal kolem roku 2001 dělat i elektroniku. Dělat elektronickou hudbu v tý době ale nebylo tak jednoduchý jako dneska. Tenkrát člověk neměl k dispozici tolik informací a já v podstatě hodně dlouho tápal.

Říkáš, že jsi s elektronickou hudbou začínal v roce 2001... Co bylo tím impulsem, kdy sis řekl, že se budeš věnovat právě elektronice?

Po seznamení se s tímto stylem hudby a návštěvou prvních mejdanů jsem si směle řekl, že bych to dokázal taky. Co se týče vystupování naživo, tak jsem od začátku hrál live set přes různý mašinky, protože jako muzikant jsem do toho chtěl dávat něco víc než jen pouštět a míchat desky... Takže jsem měl paradoxně úplně opačnej vývoj, kdy jsem prostě dvanáct let hrál live sety, tahal s sebou hromadu mašin, a až teď v poslední době hraju už jen DJ sety.



Tvůj hudební záběr je opravdu pestrý. Ve tvé tvorbě můžeme slyšet reggae, dub, jungle, tekno a raggatek! Můžeme tě nazvat takovým hudebním chameleonem...

To by sedělo, jednu dobu jsem chameleona používal coby svý logo a objevil se asi na pěti tisících mejch samolepek. Multižánrovost mi naprosto vyhovuje, protože ne každej den mám náladu kotlit to ve studiu na 190 BPM. Freestyle je má cesta. Ale myslím si, že i přes tu různorodost stylů mám nějakej svůj charakteristickej rukopis...

A který z těchto stylů je ti osobně nejblíž?

Hrozně záleží na mým momentálnim rozpoložení. Obecně mě bavěj věci, ze kterých je cítit hudební charisma, těžko se to vysvětluje... Prostě to musí mít podmanivej beat a nějakou silnou nosnou linku, ze který se ti ježej chupy na těle.




Doposud jsi vydal čtyři alba, konkrétně "Crossroads", "Offbeat Rhapsody", "Santiago" a "21st Century Rude Boy". Jak bys tyhle desky ohodnotil s odstupem času? Udělal bys na nich něco jinak?

Rozhodně bych ubral basy na "Crossroads", trošku to tam ulitlo, ale jinak bych se do ní asi nezavrtával, byla to výpoveď určitý doby. Ta druhá deska byla průlomovější a nahrával jsem ji zčásti na Jamajce a obecně se hodně ujala. "Santiago" byl takhle s odstupem menší průšvih... Moji skalní fanoušci to vzali úplně parádně, a můžu si dovolit říct, že podobná deska v Čechách nevyšla, nícméně to byl úkrok stranou a úplně neprorazila. Poslední desku "21st Century Rude Boy" jsem udělal v hodně tanečním duchu, šel jsem do toho prostě s tím, že to bude párty deska, kde 9 z 12 songů jsou tracky, které budou fungovat i v klubech, což se, myslím, povedlo.

Za "Offbeat Rhapsody" jsi dostal cenu Anděl... Jak moc tě to posunulo?

Určitě jsem se tím dostal do povědomí širšího publika. Já jsem to zase tolik neprožíval, samozřejmě to potěší, když v tý desce necháte kus svýho života... Fakt s tim bylo strašně práce, takže ta cena a to, že mi Peter Nagy tleská v přímém přenosu Česke televize, bylo pro mne velkým zadostiučiněním. :)




S touto deskou jsi vlastně poté jel hrát na legendární festival Glastonbury! Co pro tebe tato nabídka v danou chvíli znamenala, a jak se ti tam hrálo? Přeci jen jsi jeden z několika málo muzikantů u nás, kteří měli možnost se tam představit...

Paradoxně jsem tohle v danou chvíli nějak vůbec neprožíval. Říkal jsem si jen: "Hmm, Glastonbury, další velkej fesťák," načež mi volal publicista Honza Vedral z Mladé Fronty, kterej teď dělá šéfredaktora Headlineru, a říkal, že tam hrál od nás jen jeden člověk, což je fakt bomba! Následně o tom vyšel článek v novinách, ale mně samotnýmu to došlo až v momentě, kdy jsem na ten festival přijel... Tenhle fesťák je fakt úplně jiná liga! Nehrál jsem tam na žádném velkém pódiu, ale i tak to bylo super, opravdu parádní zážitek, a tam jsem si na sto procent ověřil, že v tomhle jsou prostě Angličani napřed. Moc jsem se nehrnul na největší mamutí pódia, ale zaujala mě spíš noční zóna, kde byla stage vedle stage, mělo to originální výzdobu a hrála se tam skvělá hudba. Fakt jsem na to koukal jako blázen a byl to opravdu velkej zážitek. Vlastně jsem se tam dostal tak, že jsem dal desku "Offbeat Rhapsody" tenkrát zdarma ke stažení, a ta se pak nějak dostala až k šéfíkovi jedný sekce festivalu, ten si na mě našel kontakt a nabídl mi hraní. Takže to nebylo tak, že bych někam psal a tlačil se tam, to vůbec ne...

A jak na tvůj set tam reagovalo publikum?

Atmosféra byla super! Já mám v Anglii silnou fanouškovskou základnu, jezdím tam hrát poměrně často. Angličani mají rádi elektroniku šmrncnutou ragga prvky, oni s tím vyrůstají, je to prostě jejich pouliční kultura. Takže Anglie je takovej můj druhej domov, takový zázemí a s těma lidma máme podobnej vkus.



Na Glastonbury jsi tedy hrál jako druhý člověk z České republiky... Odrazilo se to nějak po tvém návratu z festivalu? Že bys třeba dostával víc nabídek na hraní?

Je to možný, že toho hraní bylo potom víc. Nebyl to teda nějakej raketovej nárůst, protože přece jenom pořád hraju undergroundový subžánry... 

Teď bych navázal na vznik alba "Offbeat Rhapsody", které jsi nahrával na Jamajce, a desky "Santiago", která částečně vznikala na Kubě. Jak moc se samotné nahrávání v těchto dvou zemích lišilo?

Jamajka bylo jedno velký dobrodružství! Tam jsem nahrával v Kingstonu, což je hlavní město, a tehdy jsem si s sebou ještě vezl spoustu studiové techniky, a když zpětně zavzpomínám, tak by ta story vydala na celou knížku. Nahrával jsem tam v ghettu, kde se bílej člověk prostě jen tak neobjeví. Všechno to byla taková hurá akce, přišel jsem do toho ghetta a začal shánět nějaký prostor, kde budu nahrávat. Nakonec jsem si studio rozbalil v jedné chatrči v obýváku, což byl hodně velkej punk, následně jsem se pak kvúli místnímu šméčkaři musel přesunout na hotel, kde session zdárně pokračovaly dále. Kuba byla úplně jiná. Domluvil jsem si tam studio, nebo spíš takovou malou zkušebnu, a bylo to hodně na pohodu. Kuba je úplně jinej svět, jak je tam ten režim, tak paradoxně neexistuje žádnej problém typu násilí, zbraně a tak dále. Tam prostě nic takovýho není. Takže úplně jinej svět, ale pořád to byl ten Karibik, takže teplo, moře, kalí se na pláži a chodí na mejdany. Jamajka tedy větší dobrodružství, Kuba víc na pohodu, ale oba ty národy jsou neuvěřitelně muzikální. Řada věcí, co jsme nahrávali, vznikla, jak se říká, na první dobrou. Častokrát jsem jen nadhodil rytmus a oni se hned chytli a jelo to.



A která země by tě lákala jako další na tvé hudební cestě, kdybys v budoucnu zase chtěl vyrazit někam nahrávat desku?

Klíďo bych jel do Afriky. Například do Keni, ale to by mě musel někdo zasponzorovat. :) Ale třeba i ten Karibik, Trinidad, nebo klidně znovu Jamajka. Zjistil jsem, že mám hrozně málo ženských vokálů, takže bych se nebránil znovu vyjet na Jamajku a nahrát tam více zpěvaček.

Jaké byly na Kubě a Jamajce podmínky pro samotné nahrávání? Musel ses potýkat s nějakými problémy, než jsi dosáhl zvuku, který byl podle tvých představ?

To bylo celkem v klidu... Když máš kvalitní mikrofon a ta místnost, kde to děláš, je alespoň částečně izolovaná a je tam klid, tak se to dá v pohodě. Na Jamajce to byl největší punk. Tam jsem nahrával v obýváku plným lidí, kteří neustále pálili jointy, vedle byla kuchyně, co neměla dveře, a kde se furt na plotně něco smažilo, a navíc tam pořád někdo chodil. Když jsem desku míchal, jednou jsem si po kompresi zvuku všimnul i vrznuti dveří. Ale ta technika je dneska už na takový úrovni, že pokud to vyloženě nepoděláš, tak můžeš nahrávat prakticky kdekoliv a ve studiu se to potom dá všechno dohnat k dokonalosti. Na Kubě tam se mnou byl místní kluk, kterej věděl, co dělá, měl tu místnost dobře izolovanou a nahrávání probíhalo hladce.



Udržuješ s těmi lidmi ještě kontakt?

Občas si spolu napíšeme... Oni všichni hrozně chtějí přijet hrát sem k nám, ale to je dost složitý, protože já nejsem promotér a dovézt sem nějakýho neznámýho kluka z Jamajky nebo z Kuby je prostě téměř nereálný. Ta scéna je tady fakt malá a já pro ně v tomto směru nic moc udělat nemůžu.

Aktuálně pracuješ na nové desce, která se ponese převážně v rytmech tekna a raggateku. Dočkáme se i jiných stylů, nebo to bude čistá rychta?

Pracuju současně na mnoha různejch větších projektech, mimo jiné i na týhle tvrďárně, kterou bych chtěl pojmout jako trojvinyl plnej raggatekovejch a hardtek fláků. Dál mam rozdělanýho spoustu junglu a multižánrová deska s MC Turnerem se už pomaličku také rýsuje.




Často jezdíš hrát do zahraničí, tak kdybys měl porovnat českou elektronickou scénu s tou zahraniční, jak by to dopadlo? Mluvili jsme o Anglii, která je asi nejdál, ale když vezmeme například Francii a Rakousko, kde také často vystupuješ, tak kde to podle tebe nejvíc jede?

Řekl bych, že po Evropě je to téměř všude stejný, akorát ta Anglie se vymyká. Tam je prostě vidět, že ti lidi vědí, na co jdou a mají v plánu si to užít. Přijdou prostě v párty náladě a oháknutý do různejch šílenejch ohozů. Největší rozdíly jsou asi ve kvalitě vizuálu a v tý atmosféře. Třeba festival Boom Town, to je něco neuvěřitelnýho! Tam v podstatě vyroste celý město, má to skvělý design a to jak ty stage, tak i prostor okolo. Ti lidi se tam voháknou do různejch křiklavejch modelů, který, kdyby sis vzal tady, tak na tebe každej kouká jako na šílence. Já si tady dvakrát vzal na hraní žlutý sako a všichni na mě koukali jak na největšího exota. Kdybych to tedy měl shrnout, tak po Evropě je to vcelku všude stejný, akorát ta Anglie jede prostě o hodně víc a vymyká se tomu všemu.

Teď je čas na takovou lehce "paparazzi otázku", na kterou se ptám úplně každého, a ty jí tedy rovněž nezůstaneš ušetřen. Prozradíš nám nějakou zajímavou historku z hraní nebo návštěvy nějaké párty?

Těch je spousta, ale rozhodně se v tomhle vymyká Morava! Já mám hrozně rád jižní Moravu, kam vždycky moc rád jezdím hrát. Lidi tam jsou všichni maximálně v pohodě a družný, tak si s tebou chtějí všici dát panáka, že jo. :) No a pak končíváš úplně na káry, od čehož se odvíjejí tyhle veselý historky. Takže Morava vždycky v topu, úplně nejvíc!




Když se ještě vrátíme k produkci, tak kdyby sis měl vybrat jednoho interpreta, se kterým bys chtěl spolupracovat, kdo by to byl a proč?

Já už jsem si spoustu takových snů splnil, když jsem třeba spolupracoval s Dreadzone, nebo s Dub Pistols mi teď vyjde oficiální remix, a ti jsou v tom mým žánru úplně na špici a srdcovou záležitostí. Poslouchal jsem je na kazetách ještě v době, kdy jsem chodil na základku a pak na střední. Z hostujících zpěváků jsem taky ulovil do svejch tracků pár legend, takže jsem v tomto směru docela uspokojen.

Nebudu tě tedy touhle otázkou dál trápit a přesuneme se dál. Kromě produkce elektronické hudby hraješ i na řadu hudebních nástrojů. Na které konkrétně?

Začínal jsem s kytarou, ale například vždycky, když mám křest nějakého alba, dám dohromady provizorní MikkiM live band, kde se na chvilku objevím třeba za bicíma, něco zahraju na kytaru, takže je to takový rekreační hraní. Kdybych to měl vyjmenovat, tak je to trojice kytara, basa a bicí. Ale fakt je to už jen čistě rekreační hraní, není to tak, že bych v tom byl bůh ví jakej přeborník.



Co bys na závěr vzkázal našim čtenářům? Máš pro ně nějaký vzkaz?

Podporujte alternativní kulturu, važte si toho, že tady u nás něco takovýho existuje. Podporujte tu scénu, choďte na párty, sdílejte informace, zkrátka užívejte si to naplno a bavte se! Ta scéna, kterou tady máme, není jinde ve světě úplnou samozřejmostí, takže si toho važme a podporujme lidi, který tu scénu táhnou dál.

Krásná tečka na závěr! Já ti děkuju za rozhovor, a že sis na nás našel čas, a ať se ti i do budoucna daří dělat kvalitní muziku!

Já díky za pozvání a určitě se vidíme někde na párty!


Ptal se stanjah v červnu 2018.

foto: archiv

Sledujte také:

http://www.mikkim.net/

http://soundcloud.com/mikkim

http://www.facebook.com/music.mikkim

https://www.youtube.com/user/MikkiMstation/videos