Booka Shade: "Vyrůstali jsme na New Order a Depeche Mode..."

Jak se zrovna máte a jak se připravujete na letní turné? Klid před bouří? :)

Arno: Ano, připravujeme se na letní sezonu, ale ještě předtím nás čeká šňůra po Skandinávii se zastávkami ve městech Copenhagen, Arhus, Stockholm, Oslo a pak míříme do Madridu a Barcelony. Je to teprve chvilka, co vyšlo naše nové album "Galvany Street", takže se ho před festivalovým létem snažíme řádně propagovat. Už jsme ho stihli zahrát v Bruselu, Amsterdamu, Londýně, Paříži a samozřejmě i u nás v Berlíně.

Vy jste se proslavili hlavně díky své pionýrské práci v žánru tech-house, ale začínali jste jako kapela. Na kolik si myslíte, že bylo toto období důležité pro váš pozdější úspěch? Jak ovlivnilo vaši elektronickou produkci?

Walter: Instrumentální elektronická hudba hraje důležitou roli v naší kariéře. Od chvíle, co jsme se v raných devadesátkách zamilovali do techna, jsme ho začali produkovat spolu s house music pro mnoho legendárních labelů té doby (Harthouse Svena Vätha , R&S, Touché a mnoho dalších) a později jsme založili Get Physical. Ale jak zmiňuješ, je zde určitá část našich osobností, která miluje tradiční skladby s vokály. Jako děti jsme počátkem 80. let vyrůstali na nové vlně synth-popu (New Order, Depeche Mode, Soft Cell) a už nějakou dobu toužíme tyto své kořeny skloubit se svými "produkčními schopnostmi roku 2017".

Vzpomenete si ještě po tolika letech na ten moment, kdy jste přičichli k elektronické muzice a vyměnili kytary za syntetizátory? Co bylo tou motivací?

Arno: Dospívání je nejdůležitější období pro sžívání se s hudbou. Skladby, které jsi poslouchal mezi 12. až 20. rokem, budou už navždy hrát důležitou roli ve tvém životě. Pamatuji si, jak jednou můj starší bratr přinesl domů nějaký hudební časopis, který měl na obálce "roboty" z Kraftwerk. Moc jsem tomu tenkrát ještě nerozuměl, dokonce mne to trochu děsilo, ale zároveň i ohromně fascinovalo! Elektronické zvuky v populární hudbě a nová vlna raných let 80. byly pro nás velkou inspirací. Chtěli jsme takovou hudbu vytvářet, já jsem dokonce prodal svou soupravu bicích, abych si mohl pořídit automatického bubeníka...

My, vaši fanoušci, jsme se po třech letech konečně dočkali nového alba. Předchozí album "EVE", jste též dávali dohromady tři roky, než se vám ho podařilo dostatečně "vyladit". Bylo to teď s novým albem stejné? Čelili jste nějakým obtížím?

Arno: S Walterem jsme začali s produkčními seancemi k novému albu už krátce po vydání "EVE". Po zhruba roce a půl jsme ale zjistili, že nejsme spokojeni s výsledkem, že jsme nějak uvízli v našich zažitých postupech a že nepociťujeme jakýkoliv umělecký vývoj. Potřebovali jsme novou vizi - směr. Hitovky klubových parketů nás v tu chvíli už moc neoslovovaly. Spíše nás zajímalo, jak vnést do našich skladeb více vokálů a jak celkově obohatit jejich strukturu. Vyzkoušeli jsme mnoho zpěváků i zpěvaček a nakonec došli k závěru, že pro nové album chceme mužský hlas - něco dospělého, vážného a trochu temného... Začali jsme se soustředit spíše na psaní klasických skladeb než na desetiminutové techno tracky. Zadání pro nové album tedy znělo: žádné typické syntetické riffy ála Booka Shade a žádné techno pecky!

Změnil váš způsob práce fakt, že na novém albu jste na 7 z 10 tracků spolupracovali s vokalistou Craigem Walkerem? Bylo to pro vás něco nového? Jak velký byl jeho vliv na celkovou podobu alba?

Walter: Setkání s Craigem Walkerem bylo klíčové pro tvorbu tohoto alba. Craig se přestěhoval do Berlína ke konci roku 2015 a pronajal si studio v komplexu Riverside, (který provozuje Martin Eyerer, pozn. red.) kde má studio i Arno. Poté, co jsme se seznámili, jsme si navzájem uvědomovali, že jsou tam i nějaké záchytné body z minulosti (Craig byl zpěvákem ve skupině Archive začátkem 21. století). Pak zkusil nazpívat vokál pro jeden z našich tracků a v tu chvíli jsme hned věděli, že je to on! Byl také tím, kdo přivedl na palubu Urdur z GusGus, která nám hostovala ve skladbě "Babylon". Zrovna procházela kolem studia, když Craig pro nás nahrával svůj vokál a jednoduše se přidala. :) Když jsme začali přemýšlet nad tím, že bychom na mix některých skladeb rádi pozvali i někoho jiného, tak nám navrhl Marka Platiho. Mark byl producentem na řadě alb pro Davida Bowieho a také mixoval The Cure, New Order nebo Prince. Potkal se s Craigem v Berlíně a ten mu pustil naše album, které ho zaujalo natolik, že se chtěl taky zapojit. Vyklubala se z toho nakonec skvělá zkušenost - je podepsán pod finálním mixem skladeb "Digging a Hole", "Eyes Open" a "All Falls Down", ke které přispěl radou také Fritz Hilpert.

Na novém albu jste se tedy zcela odklonili od své roky prověřené formule. Berete to jako návrat ke svým kořenům, nebo co vás vlastně motivovalo ke změně?

W & A: Pro nás umělce je to vždy o kreativním vývoji. Snadno se začneme nudit a když získáme pocit, že už bylo v kontextu žánru řečeno vše, zkoušíme nové cesty a způsoby, jak se vyjádřit dál. S hrdostí můžeme říct, že se nám to na naších albech podařilo. Skrze instrumentální skladby jsme vytvořili snadno rozpoznatelný zvuk Booka Shade navzdory faktu, že jsme nikdy neměli vlastního zpěváka. Po předchozím albu "EVE" jsme ale získali pocit, že jsme žánr tech-house prozkoumali už dostatečně a je čas na změnu. Neradi se opakujeme, nebo přešlapujeme na místě, takže jsme se rozhodli s tím pořádně zatřepat. Vydání loňské reedice alba "Movement" byla skvělá příležitost, jak tuto kapitolu uzavřít.

Vy dva spolu pracujete už nějaký ten pátek. Jak to děláte, že si ani po 30ti letech nelezete na nervy? Změnilo se nějak vaše přátelství během té doby? Nepřipadá vám to už jako manželství? :)

W & A: Dlouhodobé partnerství je vždy složité. Doopravdy je to hodně jako manželství, které obnáší hodně emocionální práce. Prošli jsme si mnoha dobrými i špatnými situacemi, o kterých lidé mimo Booka Shade neměli ani tušení, ale vždy jsme to sdíleli společně. Jsme sice dvě naprosto rozdílné osobnosti, ale díky tomu se perfektně doplňujeme. Samozřejmě, že si často lezeme na nervy a zabředáváme při tom do nekonečných diskuzí, což je vlastně přirozené, když spolu trávíme tolik času. Ale ty diskuze jsou vždy proaktivní, protože v konečném důsledku oba sledujeme ten samý cíl - dělat dobrou muziku. Klíčem k naší spolupráci je vzájemný respekt, důvěra a dostatek osobního prostoru, zvláště když nejsme na turné. I přesto ale náš každodenní byznys vyžaduje, abychom spolu byli denně v kontaktu, takže se vlastně stává jen velmi výjimečně, že si každý jdeme po svém. Po všech těch letech to občas vypadá, jako by byly naše mozky propojené, někdy ani nemusíme o některých věcech diskutovat a přesto víme, co je třeba udělat. Občas to lidi kolem nás hrozně mate, protože neví co se děje...

Jak vlastně vypadá vaše spolupráce, vaše work-flow? Pracujete podle nějakého klíče, podle kterého si práci dělíte, nebo je to více živelné? Vyvíjelo se to nějak postupem času?

W & A: Velmi brzy jsme si uvědomili, že není užitečné, abychom oba seděli pořád ve studiu. Hudební produkce je to, čím žijeme, ale aby to celé běželo hladce, vyžaduje to i rozsáhlou infrastrukturu kolem. Takže tím se zabývám já a Walter je ten hlavní, kdo píše hudbu a produkuje. Většinou, po prvotní společné diskuzi, nadhodí počáteční nápad a až potom pokračujeme zase spolu.

Od vydání alba "Movements" jste celosvětově žádaným zbožím. Jak se vám daří skloubit váš osobní a pracovní život, když trávíte tolik času na cestách? Jaké jsou návraty domů?

W & A: Popravdě období, kdy jsme hráli přes sto vystoupení ročně, je už za námi. Chvíli to byla velká sranda, ale pak jsme si uvědomili, že život nabízí i mnoho jiného k vidění. Skutečnost, že jsme operovali v DJ prostředí jako kapela, bylo velice vysilující - vozili jsme sebou mnohem více vybavení, měli delší zvukové zkoušky, přesouvali se pomaleji než DJové kolem nás. Bylo to fyzicky vyčerpávající, nezbýval zde žádný prostor pro soukromý život, což nebyla cesta pro nás. Oba máme rodiny a proto je pro nás rozumný životní styl důležitý. Takže v posledních letech se snažíme jezdit na turné sekvenčně, nikdy ne déle než na dva týdny od domova. Díky tomu znovunacházíme čas a zalíbení v práci ve studiu. Je dost pravděpodobné, že v budoucnu budeme pořádat méně turné. Samozřejmě, pokud se povede nějaká zajímavá lokalita jako třeba loni Royal Festival Hall v Londýně, tak jsou ta vystoupení pořád úžasná, ale čím méně vystupujeme, tím vzácnějším se to pro nás pak stává.

Jak trávíte volný čas, pokud jste doma z cest a nevěnujete se muzice? Máte vůbec ještě čas na nějaká hobby?

W & A: Oba bydlíme mimo město, takže sport a různé venkovní aktivity - tenis, běhání, kolo, fitko nebo procházky se psem. Zahradničení je také dost návykové! :)

Existuje vůbec nějaký snadný způsob, jak se vyrovnat se slávou? Necítíte občas, že vám to požírá duši, nebo je tomu naopak? Jak to máte vy?

W & A: My se ve skutečnosti necítíme být slavní. To je jedna ze skvělých věcí na elektronické muzice - nejsme žádné popové hvězdy, naše hudba je důležitější než fotky našich tváří a je to super! Hodněkrát se nám stalo, že poté, co jsme sestoupili z pódia po fantastické show pro 10.000 fanoušků, tak nás nikdo při průchodu davem nepoznal. Určitě to nechceme měnit...

Existuje nějaké vaše oblíbené místo/klub kam se rádi vracíte? Místo, kde se vám nejlépe hraje? Čím se odlišuje od jiných?

W & A: Austrálie je vždy kopec zábavy, vystoupení tam jsou skvělá, lidé jsou v pohodě a počasí je fajn (pokud tedy zrovna nepanuje vlna veder, požáry, záplavy a neútočí vraždící zvířata...).

Letos se s vámi uvidíme na festivalu Colours of Ostrava. Plánujete pro letošní turné něco nového? Na co se mohou vaši fanoušci těšit?

W & A: Uvidíte Booka Shade na scéně spolu s Craigem Walkerem, který nás doprovodí nejen zpěvem, ale bude i hrát na basu. Budeme daleko více jako kapela, což bude skvělý zážitek i pro nás. Show je zaměřena převážně na nové album, ale samozřejmě dojde také na klasické kousky, které ale díky novým aranžím a živé base budou znít velice čerstvě.

To zní dobře, děkujeme za rozhovor a moc se na vás těšíme!

Ptal se rudy v dubnu 2017.

foto: archiv

Německá dvojice Booka Shade se znovu představí v Ćeské republice a to 19. července v rámci festivalu Colours of Ostrava 2017.