Dan Cooley: "V Roxy se cítím dobře a to je hlavní!"

V pátek 28. 9. zahraješ v Roxy na noci s názvem Sympathy for House. První otázka je tedy nasnadě –  co ty a house, byla to láska na první poslech, nebo jsi se k tomuhle stylu propracoval přes jiné?

Tak s touhle otázkou jsi mě hned zkraje zahnal do kouta. Pokusím se ale objasnit, jak jsem se k téhle hudební odnoži dostal, a proč mě vůbec baví ho mixovat, pečlivě při poslechu selektovat a kupovat. Mám pocit, že se ale nebudeme bavit o jeho komerční podobě, ale spíš o jeho jiných platformách, které mně osobně přijdou zajímavé a vkusné. Poprvé jsem byl vlastně na velké párty v Ládví, kde tuším v roce 1997 pořádali Lighthouse párty v čele s Nickem Warrenem a to byla tehdy událost. Mně se tenkrát právě líbilo, že to nebyl klasický house, ale dnešní škatulkovou hantýrkou řečeno – něco mezi technem, tech housem a progressive. Navíc měl tenkrát Warren na sobě triko s brandem Massive Attack a v půlce setu dal regulérně House Of Pain – Jump Around a to si nemyslím, že to po něm někdo chtěl zahrát. Prostě ukázal, že i tenhle sound má rád a chtěl vidět reakce publika, které tenhle jeho nečekaný počin kvitovalo s nadšením! Pokud se ale vrátíme k jádru otázky, tak jsem se nikdy nějak zásadně v hudbě nepropracovával od něčeho k jinému. Buď se mi to líbilo, nebo ne. Já hudbu rád dělím jen na dobrou a špatnou, bez nějakých dalších postranních úmyslů.

Už jen podle toho, co hraješ na R1, je zřejmé, že máš hodně široký záběr (a dobrý  vkus). Proč ze všech těch žánrů a podob provozování muziky zrovna house a zrovna DJing?

Děkuju, to je milé s tím vkusem. :) V podstatě bych spíš měl mít nějakou kapelu a v ní hrát na bicí, ale to se mi nikdy nepodařilo. Respektive jsem nikdy nenarazil na kamarády, kteří by to tak měli stejně. Muziku jsem spolužákům pouštěl už na základní škole a přiznám se, že ve chvíli, kdy jsem věděl, že se díky gramofonům můžu naučit míchat hudbu do beatu, bylo rozhodnuto. Model play/stop z CD playerů mě už pak (vyjma radia) nelákal a mám pocit, že už ani nikdy nenaláká.

Baví tě víc hrát "čistokrevně", nebo tě víc láká spíš eklektismus?

Mě moc baví míchat jakýkoliv beatový sound. Tam, kde je jasně definovaný první beat, tak to je mixing, kde není co řešit. Jsou ale věci, které začínají třeba nějakou melodickou linkou nebo zvuky a tam už je potřeba o tom jednom konkrétním mixu přemýšlet jinak. Aktuálně můžu namixovat v podstatě cokoliv s tím, že odnože stylu house mají prioritu a za nimi jde liquid funk/D´n´B, breakbeat, funky slow breaky, bassline nebo downtempo.

Na Sympathy for House budeš hrát společně s Cubikem a E-lite. Co bys k nim řekl?

Logicky začnu dámou a to dámou velmi milou. Ester je rozhodně jedna z pro mě nejpříjemnějších DJane, které jsem kdy potkal. A to myslím hudebně i lidsky. Na parketu vás s noblesou, úsměvěm a šarmem sobě vlastním udrží bez jakýchkoliv problémů. Kuba Cubik, můj pan učitel, bez kterého bych asi nikdy neobjevil právě to kouzlo jiné house music. Kuba hrál vždycky odlišně než většina a to mě na něm baví. On sám nejlíp ví, kolikrát jsem na něj trsal, nebo jen tak poslouchal mix jeho hudebních lahůdek. Když jsem Jakuba naopak poprvé viděl na parketu před sebou já, byl jsem jako DJ velmi poctěn.

S Cubikem už jste leccos odehráli, znáte se dlouho, dalším takovým člověkem je určitě Joska Sedloň, se kterým nejen hráváš coby rezident na One Night v Roxy, ale jste i kolegové z R1. Mít společně skoro čtyři roky rezidentní noc sice asi není, jako být spolu v kapele, nicméně i tak tam funguje hudební a lidské "souznění" -  uměl bys říct, čím si s Josefem tak sedíte?

S Josefem si myslím sedíme nejen hudebně, ale i sportovně v modelu tenis, fotbal atd. Miluju jeho radiovou polohu hlasu a vím, že je to chodící hudební encyklopedie. Proč hudebně googlit? Stačí se zeptat Josefa. :)

Dal by se váš DJský vztah formulovat jako, řekněme,"žák-učitel"?

Částečně ano, ale jak už jsem zmiňoval výše, tak za mého učitele považuju jednoznačně Cubika.

Jsou nějací další domácí nebo zahraniční DJs, které považuješ za své vzory a máš k nim respekt?

Všeobecně nemám slovo "vzory" moc rád, ale respekt rozhodně ano. A těch respektuhodných je tolik, že bych popsal několik papírů formátu A4.

Jak už jsem zmiňoval, kromě páteční Sympathy for House hraješ v Roxy pravidelně také coby rezident na noci Radia 1 One Night  a obecně je tvé jméno s tímhle klubem úzce spjaté, jelikož jsi zde krom hraní také několik let pracoval na pozici PR, produkčního a programového ředitele. Můžeš svůj vztah k Roxy trochu  rozvést?

Miluju Roxy! Stačí? :)

Vím, že když jsi z Roxy odcházel, bylo to poněkud vypjaté a vzájemné vztahy nebyly nejlepší. Od té doby ale klub jako takový prošel poměrně zásadními změnami včetně rekonstrukce. Jak na tenhle vývoj a změny nahlížíš coby bývalý insider a nynější "nestranný pozorovatel"?

To máš asi na mysli můj první odchod v roce 2003, ale tam jsou myslím všechny nesmysly dávno zapomenuty i přesto, že to tenkrát bylo dost unfair. Ten druhý odchod proběhl naprosto mírumilovně a měl svoji jasnou logiku. Nové vedení = většinou nový tým a já myslím, že to není nic proti ničemu. Ptáš-li se na rekonstrukci klubu, tak proběhla dle mého názoru zdařile a lidem se líbí. Věci musí jít vždy dopředu a vzpomínat na staré časy je cesta do pekla. V Roxy se cítím dobře a to je hlavní.

Ještě poslední otázka k Roxy – klub letos slaví 20 let existence. Mohl bys ze svého pohledu tohle období nějak zhodnotit, třeba ve smyslu toho, jak jsi Roxy vnímal, vnímáš a jak bys ji rád vnímal v budoucnu?

Roxy chci vždy vnímat jako domovský přístav pro všechny lidi dobré vůle, hudebního vkusu a svobody. A těším se na chvíli, kdy mi pošleš otázky k BE FORTY!

Mimochodem - na co se chystáš během týdne oslav BE TWENTY, který proběhne v  Roxy / NoD 15. až 21. října?

Moc rád bych zašel snad na všechno, ale práce i rodina to nedovolí. Tuším ale, že Layo & Bushwacka! by mohli dopadnout. :) Tyhle dva spolu za pultem jsou zaručená zábava, včetně pořádné porce nové hudby.

Na BE TWENTY i zahraješ, kdy to bude?

V pondělí 15. října.

Kromě hraní, které tě stejně jako spoustu dalších renomovaných tuzemských DJs bohužel neuživí, jsi se věnoval také práci produkčního. Co děláš teď, stále hlavně v kulturní oblasti, nebo někde jinde něco úplně jiného?

Nedávno jsem ukončil svoje působení v IT marketingovém oboru a chystám se na jeden rekvalifikační počin. Mezitím si beru produkčně na starosti některé eventy pro klienty a jsem zase tak trochu ve svém živlu.

A spokojený s tím, jak se ti daří?

Pochopitelně, mám ke svému životu velkou pokoru a pokud má člověk vlastní rodinu, tak je ta pokora o to větší. Synek Daniel je už skoro tříletý, dělá nám s maminkou opravdu radost a dobrovolně se těší do školky, tak jsme dost zvědaví, jestli mu to nadšení vydrží.

Děkuju za rozhovor!

Ptal se Lukáš Kadeřábek v září 2012.

foto: terezi, Monty a archiv

Dan Cooley se představí v pátek 28. 9. v klubu Roxy v rámci noci Sympathy for House!