Mladí a neklidní: Michael J

Michale, klasická otázka, která musí padnout na začátku. :) Trochu se nám přibliž a něco nám o sobě řekni...

Doufám, že z toho nebude nějaká seznamka. (smích) Hele, jsem stále ještě mladej kluk a jsem rodilej Pražák, což každý, kdo mě slyší, hned pozná: "helééé, sem z Prahyyy". Prostě normální kluk, co odmalička hrával fotbal a v pubertě chodil po diskotékách a pak začal zkoušet hrát...

Ty začátky proběhly jak? Co přesně tě k hraní přivedlo? Máš v rodině nějakého hudebníka?

Zajímavostí je, že děda hrával na hramoniku a vždy si přál, aby někdo z nás, alespoň jeden z rodiny taky hrál, nebo zpíval. (smích) Jenomže pro mě v tu dobu byl nejdůležitější fotbal. Ale můj starší brácha taneční hudbu poslouchal, když byl mladší, a tak nějak to prostě dopadlo tak, jak to dopadlo. Pomalu jsem zjistil, že je fakt velkej rozdíl mezi diskoškou a opravdovou hudbou a začal jsem chodit do skutečných klubů...

Takže DJem jsi už jak dlouho?

Hraju už něco málo přes 5 let. Začátky byly takové to plácání a učení se na gramce a ještě dneska mám doma desky od Davida Guetty. (velkej smích) Tehdy jsem už ale pomalu začal poslouchat úplně jiný styl hudby. Byl jsem například na jednom mejdanu ve Starých Lázních a tam Lucca zahrála totálně jiný styl. Pomalejší tempo, to právě začínal fenomén minimalu a ovlivnilo to tehdy spoustu DJs, a tím jsem si částečně zavřel cestu ke hraní, protože se ten styl nedal úplně všude prezentovat...

Krušné začátky jsi měl možná i díky tomu, že jsi prostě na scénu nastoupil dost "pozdě" - scéna už měla relativně to nejlepší za sebou a nastupovala nová vlna...

To je pravda, já osobně se řadím k té novější generaci DJs a je to také tím, že každý si hlídá to své. Tehdy mi ale hodně pomohl DJ MarcoS. Začal jsem hrát na noci Star Night a vzniklo nějaké takové partnerství...

Když malinko odbočím, stejně jako například DJ Subgate, i ty jsi se věnoval kdysi aktivně sportu, konkrétně fotbalu. Kdybys měl tyto dvě činnosti porovnat, co je náročnější?

Já byl odmalička sportovně založený, dělal jsem atletiku a právě ten zmiňovaný fotbal, ale pak přišla puberta, diskotéky a takové to "vábení" holek. Jenže já jsem takovej, no... Takovej hodně stydlivej, ale časem ten fotbal díky nesportovním aktivitám tak nějak odešel. Začneš se věnovat jiným věcem prostě. Tehdy jsem začal na diskotékách a mejdanech pozorovat DJe. Například Milana Kroužila v MischMaschi a prostě jsem si říkal: "chci bejt DJ, chci bejt DJ!" To nebylo cílené, chtěl jsem si hrát pro sebe na gramce, a že si udělám občas mejdan se známejma. A pomalu se to vyvíjelo a jedno hraní na mejdanu tě nabije a posouvá dál a dál. Teď ten prostor má kdekdo, teď se hraje skoro všude a stačí ti sluchátka a flashdisk.

Když to porovnáš, je horší vstávat na trénink, nebo zůstat celou noc vzhůru a dělat DJe?

Tehdy mi bylo 18, byl jsem plnej síly a života a vše bylo daleko jednodušší. Ale zase dneska, když jsem starší, je to trochu horší. Rozhodně bych to ale už neměnil. Jako mladej kluk jsem byl děsně tvrdohlavej a měl jsem díky tomu problémy s trenérem, ale to už neřeším. Tady jsem svým pánem a hraju si, co chci...

OK, takže jako DJ Michael J prezentuješ jaký styl? Kam by ses žánrově zařadil?

Sranda je, že si mě pletou s Michaelem C, i když hrajeme totálně jinej styl a vypadáme i úplně jinak. Je to fakt paradox, hraju úplně něco jinýho. Já se snažím, aby moje sety nebyly monotónní a bez vývoje. Chci, aby to odsejpalo, mám rád, když to na párty šlape, takovej ten groovy tech house. Na párty se prostě chodí pařit, a tak by to mělo být. Bavit se o hadrech a psech nebo o novinkách v práci můžou lidi v baru...

Je pro tebe důležitější mít svůj styl, nebo být trendy?

I já sleduju trendy, ale chci, aby bylo slyšet to, že každý DJ hraje trochu jinak. Já už třeba nechci hrát Jorise Voorna nebo Jay Lumena. Na jednom nejmenovaném mejdanu jsem slyšel "good by fly" nebo "hello june, hello may" snad pětkrát! Ačkoliv to jsou super věci a fakt se mi líbí, tohle mi to hrozně znechutí - to, že to hraje každý pořád dokola. Nechci stahovat hitovky a tohle je zabiják DJs. Pořád to samé, všichni hrajou ty největší hitovky...

A ty hledáš hudbu kde? Jak si ji vybíráš?

Když přijdu domů z práce, tak večer prolítnu své oblíbené labely a něco pokoupím. Mám tam toho třeba za 50 dolarů, ale několikrát si to poslechnu a když mi noha nezačne sama od sebe tepat, tak to neberu. Také čerpám inspiraci v setech zahraničních DJs, ale rozhodně nechodím a nezjišťuji si od DJs, co hrajou a tak. Měl jsem teď například v rádiu JBho a ten zahrál naprosto luxusní věc, ale vím, že to hraje on, tak já nemám potřebu si to zjišťovat.

Hodně se věnuješ i produkci... Co tě inspiruje a máš nějaký svůj vzor?

Vzory? Kdysi to byl právě Joris Voorn, naprostej hudební talent od přírody. On má i hudební vzdělání, je z hudební rodiny, takže opravdu dokáže myšlenku zhmotnit. Já to dělám tak, že si zkusím něco složit, nějakou bicí linku a řeknu si: "tohle je zajímavé, z toho bych v nějakou chvíli mohl něco udělat". Je to hrozně o náhodě, přesně jak říká Sébastien Léger a díky čemu se jeho label jmenuje, tak jak jmenuje, tedy "Mistake". Prostě jde do studia a neví, co z toho nakonec vznikne.

Co k tomu používáš?

Dneska k tomu stačí fakt jen laptop a nějaké verze Abletonu. Je to jen o nápadech a hodně lidí to dělá úplně stejně. Mladí kluci se tomu ale zas tolik nevěnujou, oni jenom hrajou a raději se zabývají jinými věcmi. Tady u nás tvoří jen pár lidí...

Máš svůj rádiový pořad. Myslíš si, že je důležité prezentovat se a dávat i šanci ostatním ukázat, co v nich je?

Ten pořad fungoval už dávno přede mnou. Já ho kdysi poslouchával, ale jinak SeeJay Radio je hodně komerčně zaměřené. Prostě se tam v normálním čase vysílají hrozné kaše, a to říkám vždy a všude, za to se nestydím. Já ale dostal šanci vést tento svůj program a v pondělí se mohu prezentovat pod hlavičkou pořadu DJ Time. Zvu si tam zajímavé lidi, promotéry, grafiky a tak. Dávám šanci různým lidem, kteří k té párty také patří a sázím i na doporučení - to jsem tu měl například právě JBho. První hodinu hudbu vybírám já, což je velká změna oproti minulosti a hraju si tam věci, které mě oslovují, ale nemám šanci je hrát venku. V téhle chvíli už to má alespoň nějaký koncept...

Nějaká vtipná historka z rádia by nebyla? :)

Přiznám se, že momentálně mě nenapadá něco opravdu hodně vtipného, co by se u nás při vysílání stalo... Většinou je to tak, že hosti jsou ve stresu z rozhovoru a když hrajou, tak se spolu během setu nebavíme. Jen DJ Subgate vždy chodí pozdě... :)

Děláš i podcasty, což u našich DJs není zase až tolik obvyklé...

Já si totiž nakupuju hrozně moc muziky a nemám tolik času míchat sety. Techniku doma nemám, jelikož mi to přijde zbytečné, a tak si míchám podcasty, které jsou zajímavé pro mě a chci, aby i lidi věděli, co přibližně hraju. Ono je ale vidět, že lidi to stejně moc nezajímá, někde je asi chyba...

Ale když si to někdo opravdu poslechne a inspiruje se tím, tak je to fajn, ne?

Já ale nehraju zase až tak ojedinělé tracky a jestli si to najde na Beatportu, nebo na to přijde ode mě, tak tomu se neubráníme, tak to je...

Michale, známe se nějakou chvilku a já vím, že ty skoro vůbec nekalíš, což je na pozici DJe dost neobvyklá věc. Jak to zvládáš?

Prý když nekalím, tak jsem hrozně nudnej. (smích) Ale přece jenom jsem člověk, co odvádí nějakou svou práci, dostávám za to honorář a tak k tomu i přistupuji. Člověk by k tomu měl přistupovat s čistou hlavou a neměl by se pak za to zpětně stydět. Každého je to ale osobní věc, co a jak dělá na mejdanu. I já se umím pobavit a užít si to trochu víc...

Nedávno jsi ale dostal šanci prezentovat se v našem nejznámějším afterklubu. Jaké z toho máš pocity?

To má dlouholetou historii. Vždy jsem říkal, že tam nikdy hrát nebudu, protože jsem byl ovlivněn MarcoSem. Jelikož mám ale mnoho kamarádů, kteří v tomto klubu hrají, tak jsem se s nimi pobavil a nechal jsem to být, nechtěl jsem na nic tlačit. Posléze jsem se potkal přímo s Enricem a po jednom hraní ve Studiu, kde jsem hrál se Subgatem  ping-pong, to nějak nabralo spád. Ale já se fakt nikam netlačím, já to nesnáším, někam se cpát. Buď mě někdo chce za to, jak hraju a co prezentuju, nebo vůbec. Prostě všechno bylo tak, že slovo dalo slovo, Enrico mi dal nějaké termíny a ve Studiu jsou prostě mejdany... Lidi tam jsou spokojení, mají rádi, když to šlape a má to tam své kouzlo. Mohu tam hrát opravdu dobré věci a posledně jsem si to tam hodně užil. Byl to parádní mejdan, ale opravdu je to náročné - před Studiem už jsem jen čekal, až padnu do postele a půjdu spát...

Co tvůj volný čas, když nějaký máš?

Hrozně rád trávím čas s přítelkyní. Chodíme na procházky, do kina, na večeře. Zajdem na víno a užíváme si relax. Mám rád, když vypneš a nejsi v tom kraválu pořád. Tohle je ideální stav, užít si ten víkend občas v klidu. Taky někdy zajdu na ten fotbal, i když už nemám zrovna atletickou postavu, ale pořád mě to baví. A hodně času trávím u skládání, u produkce. To chce opravdu hodně času...

Prozraď nám své oblíbené jídlo, pití, místo a věc...

Mám hrozně rád italskou kuchyni a hlavně MASO. Takový kus krvavý svíčkový, to je ta nejlepší věc, co může být! Co se pití týče, tak vůbec nejsem žádnej fajnšmekr. Já vlastně alkohol rád nemám, mně nechutná. Piju jen pro to, abych byl třeba v náladě, nebo tak. Občas si dám Morgana, Havanu a to je asi tak jediné, co snesu. Co se místa týče, tak mám hrozně rád Liberec. Liberec je pro mě nejlepší město v republice. Mám tam půl rodiny a zážitky odtud na celý život, takže Liberec. A věc? Tak to jsi mě zaskočil... Dřív asi rozhodně telefon, ale teď? Teď spíš asi náladu, ne věc, ale náladu. Když jsem v pohodě, tak je všechno super...

Máš pro naše čtenáře nějaký vzkaz?

Lidi, choďte na dobré mejdany, snažte se chodit na dobrou muziku a choďte na párty, které mají hlavu a patu...

Díky, Michale!

To já děkuju!

Ptal se čéša v září 2012.

foto: