Monika Kruse: "Hrát pomaleji je pro mě víc sexy!"

Úvodem bychom ti Moniko rádi poděkovali, že jsi si na nás našla čas! Pojďme začít zlehka... Co nového u Moniky Kruse?

Takže – aktuálně mám venku nové album "Traces", které přijedu představit i 14. 9. do Roxy, změnila jsem agenturu a přestěhovala se...

Pojďme k té agentuře - teď tě zastupuje věhlasná značka Air London, která se stala domovem i pro jména jako: Gavin Herlihy, Alex Celler, Session Victim, Nick Curly, Burnski, Manik a další. Proč ta změna a jací jsou tví noví kamarádi?

Už hrozně dlouho se znám s Nickem, který mi o Air London říkal jen samé pozitivní věci. A když jsem se pak podívala na seznam DJs a producentů, které zastupují, bylo jasné, že tohle přesně je ten kurz, kterým bych se – co se hudby týče – chtěla ubírat. Musím říct, že to byla dobrá volba a jsem šťastná, že můžu být součástí něčeho takového, jako je Air London.

Když se řekne Monika Kruse, jedním dechem se dodává: "Latin Lovers". Kolik práce ti dalo před těmi devíti lety tenhle hudební a snadno zapamatovatelný skvost složit a jak moc bylo loni těžké pustit se do remixu v novějším kabátku a s novou studiovou technikou?

Nad tou původní verzí jsem tehdy strávila pár týdnů. Nikdy předtím jsem totiž nepracovala s vokály a byla to pro mě úplně nová zkušenost naučit se, jak správně vyvážit poměr mezi vokály a zvukem jako takovým. Co se remixu týče – ano, bylo to těžké. Originální verzi mám hrozně ráda, takže jsem nechtěla zničit ten původní feeling, ale zároveň jsem stála o to, abych k tomu přidala něco nového.

Jaký byl důvod ke spuštění Electric Avenue Recordings, sublabelu tvé vlastní značky Terminal M? Terminal spíše pro tvou produkci, Electric Avenue pro kamarády a muziku, která tě zaujala a chtěla bys ji vydat?

Na Terminal M vydávám převážně tvrdší věci, které se víc hodí ke hraní v klubu v těch nejexponovanějších časech. Zároveň mám ale spoustu pomalejší a "deep" muziky, která se do stylu Terminal M nehodí, což je ten důvod, proč jsem založila Electric Avenue Recordings. V současnosti už ale Terminal M pokrývá mnohem širší paletu hudebních stylů, než tomu bylo dřív. V katalogu tak najdeš víc house produkce jako třeba věci od ANDHM. Dokonce i moje nové album Traces je víc soulful, takže i Terminal M jako takový poněkud změnil svůj styl... To je ostatně i důvod, proč má teď EAR pauzu a já se tak mohu koncentrovat pouze na Terminal M.

A chystáš v případě EAR v blízké budoucnosti nějaké oživení?

Aktuálně nic neplánuju, ale uvidíme, co budoucnost přinese...

Teď jedna otázka spíše pro naše čtenářky... Přestože se všichni promotéři víceméně snaží ukázat se v tom nejlepším světle, ne všude jsou podmínky optimální. Jak se na cestách pečuje o ty úžasně neposedné vlasy s tím obrovským množstvím prstýnků? Nevozíš snad s sebou vlastní kadeřnici? :)

Ha ha. Říkat si o vlastní kadeřnici by byla docela dobrá záminka, jak dohnat promotéry k šílenství... Ve skutečnosti ale netrávím moc času s make-upem ani se stylingem vlasů, na všechno mi stačí deset minut a je to. Samozřejmě, že občas není můj účes úplně optimální, ale kašlu na to. Je pro mě podstatnější, když si můžu na hotelu poslechnout pár nových tracků a připravit dobrý set, než abych vypadala úplně na 100%. Ostatně promotéři mě bookují, abych zahrála dobrý set a ne proto, abych vypadala jako supermodelka, takže proč se pořád starat jen o to, jestli jsou moje vlasy dostatečně kučeravé a nadýchané?!

Na novém albu hostuje i Robert Owens, hlas, který k house music prostě neodmyslitelně patří... Je o něho obrovský zájem, každý ho chce ve svém tracku mít a slyšeli jsme, že než se producent dočká, a Mistr definitivně kývne, trvá to třeba i dva roky. Až tak je zaneprázdněn... Jak dlouho jsi čekala ty a co účast Roberta pro tebe osobně znamená?

Nebyl to žádný běh na dlouhou trať. Když jsem mu napsala, že bych měla zájem o spolupráci, odpověděl takřka okamžitě. Bohužel ale onemocněl a musel strávit nějaký čas v nemocnici, takže trvalo další tři měsíce, než ty vokály mohl nahrát...

To s Nickem Maurerem, který přispěl hlasově na tvou skladbu "With Hindsight", to určitě tak náročné nebylo a dokonce existuje k téhle věci i klip. V jakém klubu se to natáčelo a seděla jsi také v režisérském křesle a rozdávala pokyny?

Původně jsem měla s tímhle videem ideově i obsahově trochu jiné plány, bohužel režisér, kterého jsem si vybrala, celý projekt na poslední chvíli odvolal. V ten moment mi zbýval týden do vydání singlu a tedy i na natočení videa. Našla jsem ale jiného šikovného rejžu, který se jmenuje Stevo a je z Mannheimu. Požádala jsem tedy kámoše z klubu Zimmer, jenž je proslulý svými každoročními afterparty po Time Warpu, zda by nebylo možné natočit klip tam a oni souhlasili. Jenže k mé velké smůle jsem přesně v den natáčení musela za hraním do Londýna, takže jsem v klipu nemohla účinkovat. Nakonec to vyřešili s mou maskou a výsledek není vůbec špatný. :)

Pod polovinou tracků tvého alba je podepsán Dapayk, pod druhou půlkou Santé a ještě sis tam střihla spolupráci s Thomasem Schumacherem. U nás v Čechách to nemají ženy producentky zrovna jednoduché... Vždycky se šušká, že ve studiu nestrávily ani hodinu času a že nebýt toho a toho, album by neexistovalo. Jaká je situace v Německu v tomhle ohledu? Také máš kolem sebe lidi, kteří ti závidí popularitu a pomlouvají tě?

Myslím si, že když máš úspěch, nebo prostě jen vypadáš dobře, vždycky se musíš potýkat se závistí. Lidi tě jednoduše chtějí srazit na zem a posílit si tím vlastní ego. Ale na to kašlu! Spoustu tracků jsem produkovala sama a tím nejlepším příkladem je právě "Latin Lovers". Opravdu se vyznám ve všem tom vybavení, mám vlastní studio, ale holt tam prostě nedosáhnu tak kvalitního zvuku jako v některých jiných studiích. Proto v současné době pracuju tak, že si doma připravím hrubý náčrt a abych ho dotáhla k dokonalosti, seženu si někoho, kdo to dokončí v dobrém studiu. Myslím, že tyhle předsudky vůči ženským producentkám jsou svým způsobem druhem sexismu. Znám spoustu opravdu velkých jmen, která mají své vlastní producenty, jen se to nikde nepíše a tím pádem se o tom nikdo nedoví. A paradoxně většina z nich jsou muži...

Věk digitálních technologii absolutně uchvátil skoro celou taneční scénu. I někteří DJs a producenti, kteří ještě před pár lety nedali na vinyl a analogovou techniku ve studiu dopustit, teď skládají často své tracky na MacBooku a vybavení svých studií rozprodávají. Jak jsi na tom ty a jak tě digitální věk zasáhl při DJingu a ve studiu?

Je to tak, sama jsem už prodala spoustu svého starého vybavení. Například Troy Pierce teď má můj Roland 808, Hearthrob Roland 101 a Dapaykovi jsem dala modulator. I tak mi ale zůstala spousta vybavení, které bych nikdy neprodala, jako je třeba moje 909ka nebo Virus. Nicméně musím přiznat, že momentálně při produkování používám většinou pluginy.

Každý víkend jsi v pátek a v sobotu často na druhém konci planety. Jak krásná žena jako ty zvládá náročnost cestování, odloučení od kamarádů, rodiny a neustálé poznávání nových lidí? Dá se to pořád zvládat a opravdu si to užívat?

Svou práci pořád miluju a to i přesto, že když se na to koukám z té druhé strany, měla bych s tím seknout. To, co mě na tyhle myšlenky přivádí, je fakt, že díky tomu všemu dost postrádám své přátele a blízké. Proto se v poslední době snažím, abych si jednou za čas udělala volný víkend, abych měla čas se se všemi vidět a společně jsme se jen tak poflakovali městem. Během týdne mívám sice tak tři volné večery, které můžu trávit s přáteli a blízkými, ale to je samozřejmě úplně něco jiného, než mít volný celý víkend, protože přes týden logicky všichni pracují. Možnost dát si s přáteli v sobotu snídani, je pro mě naprostý luxus!

Lákalo tě někdy zabrousit i do hudebně jiných vod? Nemáš občas 4/4 taneční hudby už nad hlavu, že bys řekla něco ve smyslu: "stop, teď se chci chvili věnovat úplně něčemu jinému!"

Já jsem v devadesátých letech dokonce hrávala i nějaký ten trip hop, ambient nebo D´n´B. Bookovali mě tehdy do chilloutů (např. v mnichovském klubu Ultraschall nebo na Sun Flower Festivalu) a hrát tam byla zábava. Ráda bych si to někdy zopakovala, nejspíš ale pod jiným jménem a ve skutečnosti ani nevím, kde by se něco takového dalo zrealizovat. Obecně ale svůj styl měnit nechci, miluju 4/4 taneční hudbu, jsem tančící rave girl! :)

Jakou jinou hudbu mimochodem ráda posloucháš? Co je ještě tvou srdcovkou?

Jsem velký fanda do funky a soulu a baví mě starší věci od lidí jako Curtis Mayfield, Marvin Gaye, Temptations, Mandrill, Aretha Franklin a mým velkým hrdinou je Prince! Ráda mám také alternativní muziku, dokonce i klasiku.

Spousta DJs, co dřív nehráli pod 135 BPM, postupem času zvolnili a vůbec celá techno scéna za poslední roky hodně zpomalila. Máme pocit, že to často souvisí i s věkem DJs a producentů. Jde víc o groove než o samotnou rychlost. Jaký na to máš nazor ty a hráváš někde i rychlejší techno sety jako za starých časů?

Kdepak, mé rychlé sety už jsou minulostí! Samozřejmě, že mám pořád ráda staré desky, jen je prostě hraju pomaleji. :) Hrát pomaleji je pro mě víc sexy a taky jsem si všimla, že se na parketě pak usmívá mnohem víc lidí. Když jsem s DJingem začínala, hrávala jsem funky, soul a deep house – a většina téhle produkce se už tehdy na začátku 90. let pohybovala okolo 121 BPM, takže to, že teď hraju pomaleji, pro mě není zas taková změna...

Deep house, který byl dříve opravdovým undergroundem, se poslední dobou dostává na opravdové vysluní taneční scény. Je zde spousta nových a zajímavých jmen a často se pořádají velké akce s tímhle zvukem. Co ty na to a co vlastně říkáš na muziku třeba od Art Department, Tale of Us, Visionquest a dalších?

Těší mě, že se ne tolik komerční styl jako deep house dostává na výsluní. Věci se ale neustále vyvíjí a vždycky přijde nějaká změna, nějaký hype. Měli jsme tu schranz, měli jsme minimal, teď se vrací melodie a za chvíli tu zas bude něco jiného a zase tak "velkého".

V České republice jsi většinou hrála na halových akcích. Roxy je svou kapacitou trochu někde jinde... Slyšela jsi někdy od svých kolegů o tomto klubu?

Jasně. Kdykoliv mám hrát v klubu, kde jsem nikdy předtím nebyla, ptám se na něj svých kolegů z branže. A o Roxy jsem slyšela samé dobré věci, takže se opravdu těším na svůj návrat k vám a na hraní v tomhle klubu. Doslova se nemůžu dočkat!

To my taky ne. Prozradíš, co můžeme čekat od tvého setu?

Vynasnažím se ten set udělat tak funky, aby se lidi potili s úsměvem... :)

Děkujeme za rozhovor a těšíme se na viděnou!

To já děkuju za podporu a doufám, že se všichni potkáme!

Ptali se myclick + flow crew v srpnu 2012.

foto: archiv

Německá DJane a producentka Monika Kruse se představí znovu v České republice a to v pátek 14. září na dalším pokračování noci Flow v klubu Roxy!