Dreadzone: "Poslouchej minulost, abys tvořil hudbu současnosti, hranou v budoucnosti..."

Zdravím vás! Dobré vědět, že budete zpět… Dreadzone se za ty roky stali takovou tradiční kapelou českých festivalů. Co nějaké vzpomínky právě třeba z Rock for People, kde budete opět hrát?

Máme jen ty nejlepší vzpomínky, ale jestli chceš nějakou historku? Páni, ty se všechny slévají do jedný, velký super akce.

Jak se vám letos zatím dařilo v rámci koncertování?

Parádně. Připravili jsme nový setup pro vystoupení s albem Second Light ve speciálním podání. Jsem s tím spokojený. V kapele je hodně dobrá čerstvá energie...

Jako Dreadzone jste se dali dohromady v roce 1993, což bude brzy již dvacet let! Počítali jste nějak dopředu se znovuvydáním Second Light jako nějakým ohlédnutím se za uplynulými roky?

Poté, co jsme minulý rok znovu hráli společně s Big Audio Dynamite, a vydali Best of Dreadzone, se ohlédnutí zpět spolu s naším nejznámějším albem zdálo jako dobře načasované. Navíc se tak stalo ve stejnou dobu, kdy to samé napadlo i naše hlavní vydavatelství. Takže další postup byl jasný...

Jak sis užil vzkříšení Big Audio Dynamite?

Byl to jeden z nejlepších roků. Skutečně v mnoha směrech, nejen v hudbě. Spousta skvělých momentů, které mě ubezpečily, že jsem si to všechno užil fakt naplno.

Vydání Best of s sebou muselo přinést spoustu vzpomínek...

To zajisté. Bylo to silné období pro vzpomínání. Když cestuješ zpět životem, tyto časy se ti navždy zaryjí do mysli, vytvoříš si k nim opravdu silný vztah. Tehdy to bylo jako důležitý čas strávený s mladou rodinou, převedený do ryzího pocitu v hudbě. Pocit dobrodružství, který nás svedl na cestu, po které kráčíme dodnes.

Pro legendárního Johna Peela bylo album Second Light prý jedno z nejoblíbenějších...

Ano, viděl nás na Glastonbury v roce 1994 a požádal nás, zdali bychom nezahráli v jeho rádiovém pořadu. Což odstartovalo náš vzájemný, hodně vřelý vztah. V rádiu jsme se pak objevili několikrát. Byl to velmi vzácný muž.

Přemýšleli jste o remasterování ještě nějakého jiného alba?

360° se zdá být ideálním kandidátem, možná i Sound. Obě by šla znovu vydat.

Již bylo řečeno, že jste se dali dohromady v raných devadesátkách, kdy bylo zcela přirozené mísit v hudební produkci nejrůznější styly. U vás může člověk zaslechnout jak rock, techno, tak i například reggae. Odkud čerpáte? Zajímají mě především ty jamajské a asijské vlivy...

Jamajské bychom mohli přičítat nejspíš spolupráci s Donem Lettsem a Leem po opuštění BAD. Měli jsme tendenci být právě víc o reggae a dubových příchutích. A když se ta taneční záležitost chopila žezla, bylo to perfektní pro smíchání toho všeho. A pak sampling, to bylo to, co k nám vneslo Asii. Sampler je něco jako duchovní průvodce ostatními kulturami. Samozřejmě jsme se ale ani nedistancovali od britské scény a toho, jak tyto vlivy mohou znovu objevit národ.

Od té doby jste se tedy nezastavili... Co vás udržuje motivované?

Láska a hudba a hraní. A to, že vím, že jsem vážně šťastný člověk, že z toho můžu žít. Je strašně těžké udržet si kariéru mimo hudbu, takže jsem moc vděčný za všechny ty možnosti. Hraní naživo a nahrávání jsou jako dvě vzájemně se doplňující a popohánějící věci.

Spousta recenzí u vás v začátcích používala reggae jako hlavní znak. Pro mě jste ale více elektronickou záležitostí. Jak se díváte na takovou kategorizaci?

Lidé mají všeobecně tendenci škatulkovat to, co se jim na hudbě líbí. Někdy jsme přirozeně jako skupina trochu nešťastně viděni za definicemi a hranicemi toho, co považujeme za svůj cíl, tedy přirozenou hudbu.

Jinak je prý Keith Moon z kapely The Who důvodem, proč hraješ na bubny. Byly to právě ony, čím jsi byl fascinován na první poslech?

Ano. Vždycky jsem miloval způsob, jakým bicí vypadají a znějí. Vidět Keitha, jak téměř přebírá roli frontmana skupiny, bylo ohromně inspirující. Jestli je někdo showman, tak je to právě on.

Ty ovšem nejsi jen bubeník. Zároveň jsi DJ, skladatel, producent... Co je nejtěžší?

Pravděpodobně být producentem. Musíš poslouchat tolik hudby, u které začneš mít pocit závisti, že se chceš dostat na tu samou úroveň. Vždycky musím pracovat s někým a Tim Bran, se kterým jsem dělal na pár našich albech, je ten nejlepší partner. Skládání není tak snadné. Prostě se to jen tak nestane. Musíš pracovat hodně tvrdě, abys ze sebe dostal to nejlepší. Bubnování je sranda, stejně tak DJing.

Máš dva dospělé syny. Vedl jsi je k hudbě?

Nevedl, ale můj nejstarší hraje na kytaru a klávesy, k čemuž si našel cestu sám, aniž bych se jakkoliv angažoval. Oba kluci navíc žijí v zahraničí, takže se k nim tak často nedostanu.

Mimochodem skvělý remix "Lana Dub Rey"! Přijde ještě nějaký?

Díky! Možná něco, ale teď se nejvíce soustředíme na vlastní věci.

Můžeš říct více?

Jsme asi v prostředku práce na novém albu a jde to fakt dobře. Kupa nových věcí dostává ten správný tvar, který bude nejlépe odpovídat tomu, kde se teď nacházíme. Stále nás čeká spousta práce na textech, skladbách, novém zvuku a stylu... Vždy hledíme vpřed.

Ty se hodně zajímáš o současnou elektronickou scénu. Všimla jsem si záliby v Trentemøllerovi. Co dalšího bys doporučil?

Stále jsem neslyšel nic, co by fungovalo tak jako on. Jinak si do omrzení pouštím soundtrack k Drive od Cliffa Martineze. Úžasně lehká elektronika. Jde to hodně na city...

Když se vrátím k Rock for People, co nás čeká nového?

Nové skladby, nový člen a roztančenej set v duchu Second Light!

Nějaké motto na závěr?

Dreadzone – Poslouchej minulost, abys tvořil hudbu současnosti, hranou v budoucnosti...

Ptala se saiha v červnu 2012.

foto: archiv

Britská kapela Dreadzone se znovu představí v České republice a to v pátek 6. července v rámci festivalu Rock for People ve Festivalparku Hradec Králové.