Pierre Ravan: "Každý DJ by měl být kreativní a ne jen sledovat trendy..."

Krom DJingu působíš také jako ambasador renomovaného labelu Café Del Mar. Prozraď nám o tom něco víc...

Jak asi víš, koncept Café Del Mar se zrodil více než 35 let zpět v San Antoniu, v krásném malém baru jménem Café Del Mar, kde byl jedinečný výhled na západ slunce. Od té doby se z Café Del Mar stala hodně respektovaná značka a to zejména v oblasti chill out music. V posledních letech se ale koncept celého Café Del Mar trošku mění, přičemž hlavním cílem je ukázat, že Café Del Mar není jen chill out, ale je to značka, která ti poskytne jedinečný zážitek napříč hudebními sférami od chill outu přes deep a soulful až po upbeat. Já, coby "brand ambassador", DJ and lifestyle director" mám pak na starosti tuhle výše uvedenou ideu uvést v život...

Lifestyle jako takový je hodně propojený i s módou, což je další odvětví, kterému se hodně věnuješ - jsi znám jako jeden z prvních tzv. fashion DJs. Jak ty sám vnímáš rozdíl mezi tím, když hraješ coby fashion DJ a když hraješ na klasické párty?

Zaprvé je důležité uvědomit si, co přesně znamená pojem fashion DJ. Tenhle termín vznikl cca před dvaceti lety, když se spojil koncept klasických módních přehlídek s DJingem, který přímo během přehlídky dotvářel atmosféru. Jak říkáš, byl jsem jedním z prvních fashion DJs a spolupracoval jsem s návrháři a značkami jako Paco Rabanne, Dolce & Gabanna nebo Sisley, přičemž muzika se musela měnit podle toho, jak se měnila kolekce, takže jsem dostával ukázky z chystaných kolekcí s docela velkým předstihem, abych podle nich vystavěl svůj set. Co se týče vnímání rozdílů mezi fashion DJem a DJem hrajícím pro lidi na párty, vidím tam jediný - když hraješ na klasické párty, musíš umět "číst" v lidech na parketu, když hraješ na módní přehlídce, musíš umět "číst" v konkrétní kolekci a v progresi, kterou v módě představuje.

Je pro tebe lehčí, nebo naopak těžší připravit si set coby doprovod pro módní přehlídku než pro lidi, kteří přišli na párty, aby tančili a poslouchali muziku?

Záleží na tom, kde hraju. Když je to ve velkém klubu, zvuk musí korespondovat s prostorem a publikem. Když naopak hraju v nějakém menším a trochu undergroundovějším klubu, kde si sám dělám i warm-up, je to bližší hraní na módních přehlídkách, kde lidi sledují tu cestu, po které se svým hraním ubíráš.

Hudba a móda jsou ve spoustě aspektů poměrně úzce propojené. Co si ty osobně myslíš o tom, jak móda ovlivňuje muziku a naopak?

Jak móda, tak hudba jsou o tvoření a kreativitě. Myslím, že každý DJ by tak měl být svým způsobem kreativní a zohledňovat tvůrčí element v muzice, kterou dělá místo toho, aby jen slepě sledoval trendy a hrál komerční tracky takříkajíc na jistotu. Je to stejný příklad, jako když by módní návrháři dělali ten samý módní design a všechno by pak vypadalo jako z H&M nebo podobného módního řetězce...

Lifestyle i móda jsou poměrně často vnímány svým způsobem jako povrchní záležitosti. Jak ty sám, coby hodně spirituálně zaměřený člověk, vnímáš svět módy a jak bys obhájil jeho kvality před někým, kdo si myslí, že je prázdný a povrchní?

Věřím, že všechno na světě má v sobě něco spirituálního a hlubokého. To, že nosíš nebo obdivuješ šaty Haute Couture (dá se přeložit jako "vysoké krejčovství", tzn. ta nejluxusnější móda od špičkových světových návrhářů, pozn. red.), třeba jako ty ve filmech Matrix nebo 5. element, to ještě neznamená, že jsi duševně prázdný. Spiritualita nebo řekněme duchovno není víra ani náboženství, je to uvnitř tebe, v tvém srdci...

Ptám se mimo jiné i proto, že vím, že jsi učitelem meditací, což mi přijde jako poměrně neobvyklá aktivita pro DJe. Kdy vlastně začala tvá cesta k duchovnu a meditacím?

Sklony k duchovnu v sobě mám už od dětství, tehdy to ale bylo ještě skryté uvnitř a bylo třeba si k tomu teprve najít cestu. Aby to ale někdo nechápal špatně, zabývání se duchovnem a meditacemi neznamená, že bych v sobě potlačoval touhu něco si užít, někde zapařit, bavit se hudbou nebo i životem jako takovým. Spiritualitu vnímám jako něco, co může spojovat lidi jakožto příslušníky stejného živočišného druhu. Věřím, že i house music je hodně spirituální záležitost a vznikla proto, aby spojila lidi v tanci v jednom rytmu, bez předsudků týkajících se kultury nebo barvy pleti. Já jako DJ jsem pak nejšťastnější, když tenhle pocit jednoty vzniká během toho, co hraju!

Co bylo vlastně tím prvním impulsem, který odstartoval tvůj zájem o duchovno?

Propojení mého vnitřního já a uvědomění si hlasu mého srdce. Má to v sobě každá lidská bytost, je to jen o tom být schopný v sobě ten zdroj objevit a pustit ho ven.

A co bylo v tvém případě dřív? DJing nebo zájem o duchovno?

Obojí je propojené a jde ruku v ruce... Když hraju pro lidi, nezávisle na tom, jestli jich je 10 nebo 10.000, efekt a energie pramenící z muziky jsou vždycky stejné. Můj job je dotknout se hudbou jejich srdcí a roztančit je na houseové beaty, které tepou v úplně stejném rytmu jako lidské srdce. I tohle je pro mě spiritualita...

Ptám se i proto, že je o tobě známo, že duchovní rozměr je pro tebe v hudbě důležitý, viz třeba tvůj projekt KaRavan...

Je to tak, zrovna koncept projektu KaRavan je založený na tom, že jde o jakousi hudební cestu, na níž jsme všichni jedním a spojuje nás tanec a láska. I v tomhle vidím spirituální aspekty... Ostatně i proto jsou všechny díly projektu KaRavan 2CD, přičemž na prvním CD je hudba symbolizující den a na druhém hudba určená pro noc, každý díl tak pokrývá celý den. Je ale důležité, aby duchovno a spirituální hudba nebyly zaměňovány za náboženskou hudbu. Je to něco naprosto jiného. Spiritualitu a duchovno v sobě mohou mít třeba i hard rock nebo D´n´B, jen je třeba v tom případě proniknout hlouběji...

Nedávno jsi mi říkal, že brzy budeš jedním z participantů na projektu "Middleast music amabassador for House Music". V čem tenhle projekt spočívá a jaké jsou jeho cíle?

Bohužel lidé v Evropě nebo v USA mají hrozně zkreslený obrázek o Středním východě a jeho hudbě, spíš tohle území vnímají jako válečnou zónu než cokoli jiného. To je ale chyba. Mým úkolem je představit Střední východ jako místo, které je aktuálně nejen hudebně velmi všestranné a kosmopolitní. Jako místo, kde můžeš hrát na pláži ve svitu slunce a potkat při tom opravdu hodně různorodé a inspirativní publikum.

27. dubna budeš v Roxy nejen hrát, ale také slavit narozeniny. Proč sis vybral právě tenhle pražský klub?

Moje narozeniny jsou až 28. dubna, ale o den dříve má narozky můj syn, proto jsem chtěl, aby párty začala už 27. dubna a obojí se spojilo dohromady. Začnu tak hrát ještě v den narozenin svého syna a poté se s půlnocí přehoupnou v den mých narozenin. Co se týče výběru místa, Roxy je pro mne upřímně jeden z klubů s největší energií, kde se můžu soustředit na skutečnou hudbu a ne na komerční záležitosti pro turisty.

Co všechno vlastně na svou narozeninovou oslavu chystáš?

Zvu všechny své nejlepší přátele z celého světa a chystám hodně speciální a silný set jako dělaný pro rok 2012. Doufám ale, že dorazí i Pražáci a užijí si společně s námi hudební jízdu prostou předsudků a negativních emocí.

Je o tobě známo, že rád hraješ dlouhé sety plné emocí a žánrových přesahů. Co přesně máme čekat od tvého narozeninovéhe setu?

Určitě budu začínat se soulful a vocal housem, pak přijde na řadu deep house a víc tribal rytmů a celý set bych pak chtěl zakončit troškou temnější a progresivnější house music.

Jak možná víš, Roxy letos slaví 20. výročí. Při téhle příležitosti bych se rád zeptal na tvůj vztah k Roxy a českým fanouškům obecně...

Poprvé jsem v Praze hrál už před mnoha a mnoha lety, a mám opravdu vřelý vztah k tomuto městu, zdejší kultuře i lidem. Pamatuju si, jak tu před lety byli lidi obrovsky otevření k house music a uměli si to skvěle užít, všechno tehdy bylo o tomhle soundu, možná i proto, že to byl sound svým způsobem nový. Doufám, že teď po těch dvaceti letech se celá ta energie znovuobrodí a lidi si uvědomí, že je Roxy jeden z nejdůležitějších klubů, který je po právu součástí nejen české, ale i evropské historie.

Máš něco, co bys rád Roxy popřál k narozkám? :)

Díky tomu, jak jsem poznal Honzu Mayera z Linhartovy nadace a promotérku Lenku Senovou, která patří v hudební branži mezi TOP osobnosti ze staré školy, přeju Roxy především to, aby si uchovala víru a odvahu pokračovat v kvalitní hudební produkci a brala současné, pro hudbu těžké časy, pouze jako test, který ji zocelí a nikoli donutí změnit celý koncept a začít dělat věci, které uspokojí masy.

A co nějaké nezapomenutelné zážitky z Roxy z předchozích let?

Nejvíc vzpomínám asi na rok 1998, kdy jsem hrál v Roxy společně s Ericem Morillem a Juniorem Sanchezem, což byl skvělý zážitek nejen kvůli těmhle dvěma, ale především kvůli publiku, které si dokázalo tuhle house párty opravdu pořádně užít. Vidět po strop narvanou Roxy plnou pařících lidí, to se prostě nedá zapomenout...

Jak se člověk může dočíst v tvé biografii, hrál jsi ve všech koutech světa, což vyloženě nahrává otázce, zda máš nějaká svá osobní TOP místa, kde se ti hraje nejlépe?

Památné je moje vystoupení v Estonsku v roce 1999 na Sundance Festivalu, kde jsem hrál za svítání pro 20.000 lidí, kteří během mého setu vítali úsvit, všichni s rukama nahoře. Nejkrásnější na tom ale pro mě byl fakt, že se to dělo za tónů kvalitní house music a ne toho, co teď produkuje David Guetta a jemu podobní. Hodně ale také vzpomínám na své vystoupení v klubu Space na Ibize, kde jsem v roce 2000 odehrál hodně povedený a dlouhý set od devíti od rána do dvou odpoledne a pak po mně nastoupil Jeff Mills.

A kam v tvém žebříčku TOP destinací patří ČR, potažmo Praha? :)

Prahu považuju za jedno z prvních míst se skvělým zázemím pro underground house music a velmi mě těší, že jsem mohl být u toho, když jsem v první polovině devadesátých let hrával na pravidelných měsíčních akcích časopisu ELLE v klubu Radost FX, kam lidi tehdy chodili klidně i jen proto, aby slyšeli ten nový sound. Jo, to byly časy... :)

Ptal se Lukáš Kadeřábek v dubnu 2012.

foto: archiv

Pierre Ravan se znovu představí v České republice a to v pátek 27. dubna v klubu Roxy, kde zároveň oslaví své narozeniny. Také techno.cz samozřejmě přeje vše NEJ!