Nina Kraviz: "Dýdžejové by se neměli násilně dělit na chlapy a na ženské!"

Nemáš už spočítáno, kolikrát tě promotéři místo Niny Kraviz uvedli chybně jako Ninu Kravitz, jako bys snad byla dcerou slavného muzikanta? Bojuješ s tím nějak, nebo je to marné a jen doufáš, že jednou milého Lennyho zastíníš? :)

Ha ha. To se holt občas stává, ale nijak z toho nešílím. Nicméně příjemné mi to samozřejmě není, asi jako komukoliv jinému, když se mu komolí jméno...

Před čtrnácti dny sis užívala na výroční Winter Miami Conference. Jak to tam vlastně vypadá a kolik jsi toho naspala? Je to jen celotýdenní pařba se samými zajímavými lidmi, nekonečný počet rozhovorů o všem a o ničem, nebo se taky člověk může jednoduše sebrat a vyrazit na pláž a víc poznat život v ulicích?

Přiznám se, že Miami nebylo nikdy mým oblíbeným místem, co se hraní a muziky týče, a během té letošní WMC jsem se v tom jen utvrdila. I tak jsem si to tam ale užila a potkala spoustu zajímavých lidí. Skvělé jídlo a mořský vítr jsou pak jen prima bonus k tomu pracovnímu programu.

Když jsme u Států, brzy tě čeká hraní na pro změnu vyhlášeném festivalu Movement v Detroitu. Co pro tebe vlastně tohle město znamená? Věčnou inspiraci, bez níž by se elektronická hudba zcela určitě neposunula tím “správným směrem“? Všiml jsem si, jak moc uznáváš Rolanda, ale jací jsou tví další tamní hrdinové? Klasicky Carl, Juan, Derrick, Kevin?

Myslím, že asi není třeba obsáhle rozebírat Detroit a Chicago z hlediska jejich ohromného vlivu na elektronickou muziku. Co se týče Rolanda, je to samozřejmě skvělý producent, ale myslím, že jsi zaměnil Rolanda za Armanda, protože právě Armando je jedním z mých nejoblíbenějších chicagských producentů. Měl obrovský talent a na svém kontě opravdu krásné skladby, jako je třeba Blackholes. Bohužel umřel hodně mladý, ale nechal po sobě naštěstí spoustu úžasných věcí, které vyšly na labelu Muzique, jenž měl Armando pod palcem. Z Chicaga a Detroitu ale samozřejmě pochází další osobnosti, které jsou nejen pro mě hodně zásadní. Patří sem například Drexia, Mike Dunn, Robert Hood, lidi z labelu Dance Mania, Underground Reistance, Heritage a samozřejmě i raná Carlova produkce. Co se týče festivalu Movement, jsem opravdu poctěna, že si na něm můžu zahrát a dost se na to těším!

Na Facebooku jsem objevil tvou zoufalou prosbu ohledně víz mezi Ruskem a Velkou Británií... Nedávno jsme tu měli podobný problém s Abstract Elements od vás, kteří nakonec z tohoto důvodu nepřiletěli a nepomohl ani telefonát na vaše velvyslanectví, kdy jsme se za ně zaručili. Kdy už tohle skončí a jak moc tě to omezuje v práci?

Tak tohle mě pokaždé vytočí! Nějak nevím, co k tomu říct... Je šíleně složité cestovat do zemí, jako je například Velká Británie, kde musí člověk, který tam jede hrát, ustát spoustu obstrukcí a splnit X podmínek, které mu britské velvyslanectví nadiktuje. Je to fakt na nic! Zvlášť, když se tamní promotéři snaží seč můžou, aby všechno dopadlo tak, jak má, a pak jim stejně nezbývá nic jiného než čekat, jak se k mé cestě vyjádří úřady. Nejhorší na tom je, že neexistuje žádný způsob, jak to změnit. Vždycky to probíhá úplně stejně: "Ruska? Hm, máme tady pár překážek bránících Vašemu vpuštění do země. Jo tak Vy jste světoznámá umělkyně? Budiž, ale stále jste Ruska, tudíž tu máme pár překážek bránících Vašemu vpuštění do země..."

Netoužíš tedy, jako valná většina umělců, nejen z tohoto důvodu, po životě v Berlíně? Myslím, že tvůj zvuk tam naprosto přesně pasuje. I když při pohledu do tvého hracího kalendáře si člověk klade otázku, kde jsi vlastně doma... :)

Ano, přemýšlím o tom, že bych se někam přestěhovala. Není to ani tak kvůli problému s vízy, jako spíš cítím, že je čas na změnu. Berlín by mohl být fajn, ale teď ještě fakt nevím, kam se nakonec vrtnu. A pokud jde o otázku, kde jsem vlastně doma, tak máš pravdu... Občas se cítím tak trochu jako kočovná cikánka... :)

Zpíváš už dlouho, ale vlastní produkci se zase až tak dlouho nevěnuješ... Kdo byl tvým učitelem, který ti poskytl to tolik důležité know how, bez něhož to prostě dneska nejde? Pomohla ti hodně spolupráce se Saschou Funkem?

Nedá se říct, že bych měla na produkci vyloženě nějakého konkrétního učitele, učila jsem se víceméně sama. S hudebním softwarem jsem přišla poprvé do kontaktu v roce 2006 na Red Bull Music Academy a pak jsem všude možně sbírala různé tipy a triky. Teď už mám vlastní know how, k němuž jsem si víceméně došla sama. Od kooperace se Saschou jsem neočekávala, že by mi měla v tomto ohledu nějak pomoct. Tehdy v roce 2009 jsem byla "fresh talent" a díky tomu se mnou chtělo spolupracovat spousta lidí. Naše přátelství se Saschou začalo a skončilo společně s naší hudební kolaborací. Jednou za čas mi poslal základy nějaké skladby a zeptal se, jestli mě k tomu něco nenapadá. Když jsme pak byli společně ve studiu, Sascha řekl, že budeme dělat na synťácích, tak jsme dělali na synťácích. On udělal svoji část a já zase svoji. Měli jsme spoustu verzí a ve studiu společně strávili X hodin. Když to nakonec vyšlo, psalo se tam, že jsem hostující vokalistka. Ha ha. To mě fakt pobavilo... Koprodukovala jsem to a oni ze mě udělali hostující vokalistku. Ne, to není nic proti Saschovi, ten čas strávený společně s ním ve studiu jsem si fakt užila. Tohle je spíš problém distributora, který si vždycky napíše jen to, co se mu zrovna hodí do krámu.

Nedávno jsem slyšel tvůj guestmix pro vyhlášenou radio show Transitions Johna Digweeda a člověk má pocit, že to míchal úplně někdo jiný, než ty... Máme to brát tak, že tvé debutové album je jakousi osobní výpovědí, ale za pultem v klubu umíš být pěkně divoká?

Rozhodně nečekejte, že budu jako DJ hrát svoje věci! DJ Nina Kraviz se hodně liší od producentky Niny Kraviz... Přestože to má úplně jinou náladu, ta energie v těch setech je stejná. Mám totiž ráda, když je ta hudba syrová a - jak jsi to správně nazval - "divoká". A to je jen taková, která vyvolává emoce, to mě moc baví! Když hraju jako DJ, umíchám většinou techno set s troškou acidu, ale na druhou stranu můžu zahrát také set, který voní po Chicagu a ocení ho hlavně gayové. Opravdu záleží na situaci, ale podle mého názoru právě o tomhle DJing je. Lidi by měli dát DJovi prostor, aby se dostatečně vyjádřil a skrze svou hudbou předal dál své momentální pocity a ne jen naplnit nějaká očekávání. Jedinou věcí, kterou můžete čekat ode mě, je fakt, že se budu už od začátku snažit, abych vás roztancovala a ten večer si spolu s vámi užila na plný pecky!

Někde jsem četl, že víc než na precizní mixy dbáš více na vytváření atmosféry... Zatímco v tom prvním případě už dneska všechny ty nedokonalosti zachrání šikovné počítačové programy, to druhé se naučit nedá. Jaký máš tedy recept na to, aby každý odcházel domů spokojen? Oči a uši dokořán a snažíš se vcítit do aktuálního dění na parketu?

Doufám, že jsi mě správně pochopil, protože mixování je samozřejmě součástí toho všeho... Když jsem mluvila o přesných mixech, měla jsem na mysli, že DJ by měl opravdu mixovat, namísto toho, aby to za něho dělal Traktor nebo jiné programy. V dnešní době hrají DJs z laptopů a nechávají CD a vinyly doma. :( Nechci rozdávat nějaké rady, ale pokud máš opravdu rád to, co děláš, dostal jsi k dispozici optimální technické zázemí a lidi na parketu jsou fajn, pak by všechno mělo být úplně v pohodě a ty si tu párty užiješ i spolu s tím mixováním, které nás na tom všechny tolik baví...

Na Flow, kde už brzy vystoupíš, se o měsíc později představí Miss Kittin, která dost často do svého setu přímo na pódiu zapojuje vlastní hlas. Neláká tě hraní zase o maličko posunout a neplánuješ teď po vydání alba stále populárnější live show?

Já už jsem si svoji live show připravila, už třikrát se s ní představila a bylo to vážně skvělé - především vystoupení v klubu Robert Johnson. Moc se teď těším na další živák, protože je to něco úplně jiného než samotný DJing...

Názvy svých tracků rozhodně rozvíjíš fantazii poslouchačů. O čem vlastně jsou skladby Ghetto Kraviz (mimochodem moc pěkný klip) a Pain In My Ass? To by mě vážně zajímalo...

Ghetto Kraviz je song, ve kterém jsem se inspirovala tradičním Dance Mania zvukem. Pro ty, kteří nevědí o co jde, tak se jedná o jeden z nejvlivnějších labelů z Chicaga, který měl ty největší úspěchy v letech 1991 - 1997. Kromě toho je tento label také známý vydáváním hodně syrových tracků s řádně peprnými texty i sexuálním podtextem. V hudebním světě se tomuhle stylu říká Ghetto House, základnu má v USA a průkopníky tohoto žánru jsou třeba DJ Slugo, DJ Deeon, DJ Funk a další. Jako DJ jsem velkým fanouškem tohoto stylu a neexistuje jediná párty, kde bych z něho něco nezahrála. Takže skladbou Ghetto Kraviz jsem chtěla vzdát hold tomuto stylu a pokusila se interpretovat klasický ghetto sound podle sebe. "Pain in the ass" je klasická anglická fráze, když se něco pokazí a nefunguje tak, jak má. Když se zaposloucháš do toho textu, zjistíš, že je o lásce a úplně na konci té písničky je odkaz na ghetto house, kde i trošku rapuju.

Momentálně jsi zpěvačka, textařka, dýdžejka, producentka, co bude tou další metou? Většinou pak následuje založení vlastního labelu pro muziku svou i stylově spřízněných kamarádů... I když u vás žen to bývá také trošku jinak – kariéra se náhle pověsí na hřebík a následují mateřské povinnosti. :) Jak se tedy sama vidíš dejme tomu za deset let?

Moc teď nad tím vším nepřemýšlím... Užívám si jen síly okamžiku, ale máš pravdu, label už je na cestě. :)

Posledních pět let se zabývám pořád stejnou otázkou a neznám na ni odpověď... Jeden by si myslel, že Sibiř, potažmo celé Rusko, je plné tvrdých hochů s ostře řezanými rysy, přitom v poslední době zásobujete celý svět neuvěřitelně klidnými a oduševnělými  skladbami ze škatulek deep house / nu disco. Máš pro to nějaké rozumné vysvětlení?

Jasně, že mám... Mám takový pocit, že na světě je jen určitý počet talentovaných a aktivních muzikantů, řekněme, že jich je tak 100. Jsem si jistá, že za 10, 20, nebo 30 let, nehledě na to, kam se to všechno vyvine, počet těchto plodných hudebníků zůstane stejný. Pokud se na to podívám ze zeměpisného pohledu, je to jenom náhoda. Tito muzikanti se můžou narodit na Aljašce nebo třeba v Nikaragui, ale prostě to dopadlo takhle. Například já jsem ze Sibiře, z města Irkutsk a jednoduše jsem tomu podlehla, hudba mě zcela pohltila. Tato oblast je opravdu unikátní, něčím speciální, magická... To ovšem neznamená, že všichni z mého města utratí veškeré své úspory za syntezátor a začnou produkovat soulful house. Doufám, že tě moje odpověď příliš nenaštvala a taky by mě zajímalo, jak jsi přišel na to, že Rusko je plné ostrých hochů... :)

Tak to si s dovolením nechám pro sebe. :) Jaké DJane a producenty v sukních uznáváš a s kým ze svých kolegyň jsi tou největší kamarádkou? Nebo sis vždycky už jako malá hrávala spíš s kluky?

Uf, nesnáším tu zkratku "DJane"... Dýdžejové by se neměli násilně dělit na chlapy a na ženské! Ano, respektuji spoustu DJs a některé z nich jsou ženy. Ten seznam by byl hodně dlouhý, takže zmíním např. K-Hand, Electric Indigo, Jenifa Mayanja, Miss Kittin, Shinedoe, Steffi, Dasha Rush, Ellen Alien, Mayan Nidam, Vera, Tini, Heidi a mnoho dalších. Některé z nich jsou mé známé a jedna z nich je mou dobrou kamarádkou, ale schválně ti neřeknu která... To si zas nechám pro sebe já. :)

Ptal se myclick v březnu 2012.

Překlad: Tibi + Lukáš Kadeřábek

foto: archiv

Zpěvačka, producentka a dýdžejka Nina Kraviz se historicky poprvé představí v České republice a to v sobotu 21. dubna na dalším dílu párty Flow v klubu Roxy!