Javas: "Nedokážu se uzavírat pouze v jednom stylu..."

Hraješ od roku 1996, vzpomeneš si ještě, co byl ten první impuls, který tě k hraní přivedl?

První náznaky už se projevovaly ve druhé polovině 80. let během mého dospívání, když jsem kumpánům půjčoval nebo nahrával kazety s hity pochytanými z rakouského rádia Ö3. Tehdy to byla v celorepublikovém kontextu značná výhoda bydlet na Moravě, protože jsme v té zoufalé době aspoň mohli pochytit něco zvenčí, co k nám pochopitelně prosakovalo jen velmi střídmě.

V roce 1998 jsi začal spolupracovat s Ivou Bittovou, jak vlastně váš společný projekt vznikl?

Dohromady nás dala tehdejší dramaturgická dvojice z klubu Mersey, Pavel Tesař a L.P.Fish. Zpočátku to měl být jen jednorázový pokus o zpestření taneční akce Breeze konané v brněnském areálu Dominik, ale nějak se to zvrtlo ve spolupráci na 7 let. Rokem 2005 vše skončilo a uzavřeli jsme tuto etapu mixovaným CD The Party vydaným u labelu Indies.

Jak je pro DJe vlastně komplikované, prolnout se na pódiu s takovou osobností jako je Bittová? Předpokládám, že to nebude jen otázka improvizace...

Improvizace to byla vždycky, jen jsme si oba nějakou dobu před vystoupením trošku ujasnili, pro jaké hrajeme publikum a co by bylo vhodné na něj aplikovat. Potažmo jakou skladbu tracků zvolit, aby se Iva mohla co nejsnáze pohybovat s hlasem v harmonických sférách.

Čeho si ty sám na své spolupráci s Ivou Bittovou nejvíc ceníš?

Profesionálního přístupu k muzice i lidem okolo.

Objevil jsi díky tomu něco nového v přístupu k tvorbě muziky a mixování?

Asi jo, dávat si bacha, co pouštím ven mezi lidi a trošku víc sebekritiky i skromnosti. Přesně opačnej postup, než by byl potřeba na cestě ke slávě. Paradoxně jsem měl větší hřebínek po třech letech hraní než teď po šestnácti letech. Člověk s odstupem času vidí, že byl strašný telátko.

Kromě Bittové jsi vystupoval také se saxofonistkou Hankou Mikoláškovou. Co je podle tebe tím nej na mixování syntetické elektroniky s živou muzikou nebo zpěvem?

Když se podaří vytvořit iluzi, že to co vidím a slyším z pódia live, je studiová nahrávka.

Vnímáš nějaké zásadní rozdíly mezi hraním s živým doprovodem hlasu nebo nástroje a hraním klasickým, DJským, nebo jsi toho názoru, že jde vždy primárně hlavně o kvalitní hudbu?

Rozdíl je ve svobodném rozhodování, co zrovna pustím. Každý DJ, který má podobnou zkušenost s doprovodným muzikantem, mi dá jistě zapravdu, že všeho moc škodí. Oni ti umělci - sólisti opravdu někdy nevědí kdy přestat.

Působil jsi v brněnském sdružení DJs a promotérů Family Circle, nyní jsi součástí vídeňského projektu PE! Music. Jak důležitá jsou pro tebe podobná "zastřešující" sdružení DJs, promotérů a dalších výrazných osobností? Případně klady a zápory...

V danou dobu to pro mě bylo důležité z hlediska podpory a zázemí. Dnes už je to v obou případech historie a co si sám nezařídím, to nemám. Rozdíl je asi v tom, jestli jsi součástí něčeho postupně se rozvíjejícího, nebo stagnujícího, či dokonce zkamenělého...

Ve tvých setech se objevuje jackin, deep tech-house, nu-disco, electro nebo i D´n´B. Je podle tebe žánrový eklekticismus tím, co přispívá k rozvoji muziky a překračování dalších a dalších hranic?

Tak jako se gurmán nedokáže krotit v nejrůznějších pokrmech a pochoutkách, nedokážu se já krotit a uzavírat pouze v jednom stylu. Ale ovšem ne každému posluchači tohle přijde vhod. Někdo potřebuje mít tu lajnu stejnou od začátku do konce setu a změny ho rozhazují. Důležité je neplácat všechno naráz, spíš hrát adekvátně vůči prostoru a návštěvníkům té které konkrétní akce. Využívám tak potenciál místa s možností aplikovat na publikum něco ze svých hudebních choutek a nálad.

Krom ČR sis už zahrál mimo jiné ve Velké Británii, Francii, Rakousku nebo Polsku. Kde se ti hraje nejlépe?

Všude tam, kde jsou ochotni mě poslouchat a dobře se bavit.

Dá se podle tvých zkušeností publikum z výše zmíněných zemí nějak diferencovat třeba dle reakcí a přístupu k muzice obecně?

Nepatřím zrovna mezi nejpovolanější toto hodnotit, vzhledem k mé střídmější frekvenci zahraničních návštěv. Ale dovolím si sklouznout do stereotypního klišé, že - co se kvality týče - nejvybíravější jsou Angláni nebo Francouzi. V Rakousku jsem si vždycky připadal jako při návštěvě vernisáže, všichni se tváří důležitě a jsou stylově oblečení, ale jako kdyby čekali, kdo se začne bavit první. A třeba konkrétně Poláci mně přijdou, že zase křepčí a lejou do sebe všechno možný už od začátku párty, jak kdyby měl být už za hodinu konec, a hlavně když je to happy.

Jsi speciálním hostem pravidelné klubové noci One Night!, kde tenhle titul před tebou náležel jménům jako Adam Freeland, Tom Middleton, Nick Warren, Jimpster, Future Funk Squad, Funk D´Void, Spooky nebo Dave Angel. Jak se cítíš v takové společnosti?

Jsem samozřejmě poctěn, že došlo i na moravského chasníka, zařadit se do fronty za tak zvučná jména.

Chystáš si na One Night! něco speciálního?

Každý klub je speciální a publikum s ním, takže speciality pro Roxy rozhodně budou. Stylově bych to pojmenoval asi jako Nu Wave House. Prostě deep, ale né tak, aby bylo ucachtáno, trošku funky a disca, ale né tak, abychom museli nosit zvonáče, a trochu techna, ale né tak, abychom malovali rukama čtverce.

Co pro tebe osobně pak znamená klub Roxy, který One Night! pořádá společně s Radiem 1?

Profesionální přístup, tradici, skvělý výběr hudebních žánrů, relativně vyspělé publikum a pochopitelně vzpomínky na skvěle prožité párty za DJ pultem i na tanečním parketu.

A samotné Radio 1?

Bezkonkurenčně nejlepší a nejpružnější rádio v novodobé české historii rozhlasového vysílání.

Jaké je tvoje osobní TOP 10 from Radio 1 music?

No... Nemám ani svoje osobní TOP 10, natož pak z rádia, které sice rád poslechnu, ale ne zase tak často, abych si udělal podrobný přehled o dramaturgii. Rádio všeobecně patří k mé okrajové posluchačské činnosti.

Ptal se Lukáš Kadeřábek v březnu 2012.

foto: archiv

DJ a producent Javas se představí znovu v klubu Roxy a sice už tento pátek 9. března v rámci One Night!