Mystif: "Hrát na One Night! je pro mě čest!"

Jako Mystif funguju už od roku 2001. Startoval jsem s drum and bassem a právě díky němu jsem procestoval celou republiku, a hrál tak v nejznámějších klubech s dlouhou historií. Za všechny bych rád zmínil například domácí Klub 19, kde jsem měl rezidenci, Roxy, Flédu nebo Fabric. Tyto kluby jsou pro mě ikonami hudební scény a stále tam patří. Každé hraní je pro mě díky tomu jedinečné. Díky D´n´B jsem se vlastně dostal na světlo. Začal jsem současně i drum skládat a posílat do všech klubů. To mi zůstalo dodnes. Za sebou mám dvě CD vydané vlastním nákladem a pár skladeb na domácí D´n´B kompilaci. Před pár lety jsem začal skládat house, který mě vždycky hodně bavil. Hraní šlo pak ruku v ruce a vyšlo mi pár věcí společně s Jakubem (Kubatko). Teď jedu na vlastní triko, dávám dohromady studio a chci se zase plně věnovat skládání.

Hraješ  už od roku 2001. Udály se během těch jedenácti let nějaké  zásadní milníky, které ovlivnily tvůj současný sound?

První byl v roce 2001, kdy jsem si za peníze z brigády koupil gramofony a začal sound reprezentovat. Jelikož jsem člověk, co se raduje z maličkostí, tak pro mě byl milník skoro všechno. První věc na Radiu 1, první  hraní v Roxy, cestování za hraním na Moravu, vydání prvního CD, zájem o můj zvuk a další drobnosti, které producenta a DJe potěší. Další zásadní milník byl, když jsem trvale přešel od skládání drumu k housu a tam jsem se našel.

Jak se vlastně z tvého pohledu za tu dobu, co hraješ, změnila tuzemská taneční scéna jako taková?

Asi to říká každý, když přemýšlí nad tím, jaká je a byla scéna. Podle mě byla lepší než teď. Mělo to chuť něčeho nezvyklého. Těšil ses na každou akci, protože to byl hudební svátek. Dnes je scéna plná lidí, kteří hrajou, skládají, dělají párty a konzumují hudbu. Někdy se v tom ztrácím a popravdě, když si projdu kluby a diskotéky, už není velký rozdíl mezi hudbou, která se tam hraje. Nechci to zavrhovat, ale nevím, jestli je to pro scénu plus nebo minus. Pravda je ta, že hudby je hodně. Stačí si vybrat a díky moderním technologiím je dostupnější a všude kolem.

Ve tvých setech je slyšet D´n´B, ale i house. Co je pro tebe nejdůležitější při výběru muziky a stylů, které hraješ?

Pro mě bylo vždycky jedno pravidlo. Dobrá basa a hodně pumpující sound a když se k tomu přidá krásnej vokál, je to neodolatelný. Mám rád, když pumpuje drum jako třeba věc, která vyšla na Virusu – Rocket Launcher nebo klasika Daft Punk a jejich Revolution 909. Člověk cítí tu energii. Miluju taky živé nástroje, takže piána, saxíky, trumpety. To všechno se v mém zvuku najde. Mám rád funky a když se spojí s housem, je to sexy, a to by muzika být měla.

Čeho si ceníš víc - naplněného klubu pařícího na tvůj set, nebo ocenění tvé produkce pozitivní kritikou či zařazení tvých tracků do rádiového vysílání apod.?

Oboje má hodně  do sebe. Reakce publika je ihned znatelná. Víš, jak na tom jsi a jestli se lidem muzika líbí. Je to jako droga. Chceš víc a víc a baví tě to. Vnímáš lidi a oni vnímají tebe. Vlastně pro tenhle pocit DJing miluju. Miluješ nějakou hudbu a vidíš, že se to líbí i lidem kolem tebe. Když slyšíš svoji věc v rádiu, je to super pocit. Hltáš každé slovo moderatora a líbí se ti, že mu to stojí za puštění. Je to fajn. Úplně jiný než na párty. Pak máš ale třetí možnost a to je hrát svoje věci na párty, což je pro mě největší požitek, který bych nevyměnil za nic.

Hrál jsi po boku takových jmen jako Calyx, SKC, Muffler, Chris SU, Black Sun Empire a dalších. Máš nějaký osobní vzor, který tě inspiruje nejvíc, nebo spíš bereš od každého trošku?

Vždycky jsem obdivoval hlavně zvuk jednotlivců. Každý uměl něco a podle zvuku jsi ho prostě poznal. Každý z těch lidí je pro mě osobnost, protože dokáže najít svoji cestu a muziku dělat nově a ani já v tomhle nechci pokulhávat.

Čím se podle tebe liší hvězdná zahraniční jména od těch domácích?

Čím? Že zahraniční známe tady, ale naše v zahraničí moc lidí nezná. Beru to co do počtu. Jsou lidé, kteří už venku svoje jméno mají. Myslím, že nám tady hlavně chybí dobré PR agentury, které umí tlačit lidi a jak se říká udělat je... Můžeš být dobrý, můžeš být dokonce nejlepší, ale pokud nemáš dobré PR, tak zůstaneš krok od té pomyslné cesty nahoru. Zásadní problém u nás je, že je víc DJs než producentů. To je podle mě chyba. Bez toho se prostě prorazit nedá. Musíš hudbu dělat a následně ji hrát, mít klipy, být vidět. Možná je to laciné, ale jinak to nefunguje.

Jsi speciálním hostem pravidelné klubové noci One Night!, kde tenhle titul před tebou náležel jménům jako Adam Freeland, Tom Middleton, Nick Warren, Jimpster, Future Funk Squad, Funk D´Void, Spooky nebo Dave Angel. Jak se cítíš v takové společnosti?

Jsem pekelně nervozní a musím uznat, že to bude moje největší hraní. House hraju převážně v tanečních barech a menších klubech, ale tahle společnost je pro mě výjimečná a těším se na to. Dokonce jsem zneužil jednoho pamětníka a kamaráda, který má obří sbírku house skladeb a půjdu si k němu vybrat pecky, které neznám a stojí za zahrání.

Chystáš si na One Night! něco speciálního?

Rád bych zahrál svoje věci a odehrál kvalitní set plný funky groovu, vokálů a nadupaných basů. :)

Co pro tebe osobně pak znamená klub Roxy, který One Night! pořádá společně s Radiem 1?

Hodně jsem o téhle noci slyšel a je vedena pány nejpovolanějšími, které respektuji za jejich obrovský přehled v hudbě. Už to, že si s nimi zahraju, je pro mě čest...

A samotné Radio 1?

R1 je legenda... Bylo tu, když jsem byl mladej a hledal na něm to, co se jinde nehrálo. Naladit ho u nás ve vesnici byl skoro zázrak a moje anténa od rádia kolikrát připomínala satelit NASA. :) A teď, když jedu každé ráno do práce, jede si se mnou a už ho chytám podstatně líp...

Jaké je tvoje osobní TOP10 from Radio 1 music?

Nemám TOP. Neřeším producenty, vždy řeším konkrétní sound, pak teprve řeším, kdo to složil. :) A každý den to může být někdo jiný...

Ptal se Lukáš Kadeřábek v lednu 2012.

foto: cray + archiv

Mystif se představí historicky poprvé na párty One Night! v klubu Roxy v sobotu 11. února, jeho tvorbu naleznete v profilu na portálu SoundCloud.