Metronomy: "Ten červený koberec musíš přejít znovu..."

Zatímco jsem čekala na rozhovor, hrálo mi tu opět vaše poslední album. Jeho jednotlivé skladby hrajete na koncertech už téměř rok. Jak je přijímáno?

Vždycky je to trochu zvláštní  pocit, když se chystáš zahrát něco, co fanoušci ještě neznají, nemůžou si s tebou zpívat texty a ty od nich nemůžeš očekávat zuřivé tance. Ale postupem času si všichni zvyknou a myslím, že reakce jsou super. Byla to také první deska, kterou jsme nahrávali v nové sestavě. Jinak se samozřejmě album od alba liší. Snažíme se, aby naše hudba dospívala. Takže používáš jiné postupy, nové nástroje. Myslím, že naše poslední deska je celkově klidnější.

Proč  jste ho pojmenovali zrovna The English Riviera? Chápu správně, že to má co dočinění s vaším původem?

Ano, je to spojené s místem vzniku Metronomy, jihozápadní Anglií. Spousta kapel zpívá o tom, z jak špatných poměrů pochází, jak je situace v jejich městě bezútěšná, jak je to tam ošklivý, tak jsme to vzali z úplně opačného konce. Proč neoslavit a nevzdat poctu svému původu? Je tam vážně krásně.

Možná i proto bylo nominováno na cenu Mercury. Jak se díváte na tato udílení cen a jim podobné?

Je to poprvé, co jsme byli na něco takového nominováni. Je to určitě dobrým prostředkem k tomu dostat se do širšího povědomí zvláště pro mladé začínající hudebníky. Můžeme to brát i za určité měřítko úspěchu. Ale všichni víme, že jsou tu neuvěřitelná kvanta dalších skvělých hudebníků, kteří se z nějakého důvodu do užšího výběru nedostali, přitom by tam patřili, takže to zároveň nemusí být vždy zcela směrodatné z hlediska hodnocení kvality celé scény.

Tak je to všude. Jak jste se cítili na předávání?

Bylo to dost zábavné, protože nejsme na něco takového zvyklí. Najednou vidíš, jak to všechno funguje. Nevadí, že tam jsi třeba už od odpoledne. Přijedou kamery a ty ten červený koberec musíš projít znovu. Ale jak jsem řekl, celé to byla naše první opravdová zkušenost s něčím takovým, takže všechno bylo prostě ohromné. I když v určitých chvílích mě to možná trochu děsilo - najednou se cítíš trochu pod tlakem. Všichni mají velká očekávání. Až jsem byl nakonec docela rád, že jsme nevyhráli. Chápeš...

Vím, co myslíš. Nakonec si cenu odnesla již podruhé PJ Harvey. Jak se stavíte k její hudbě?

Tu cenu si naprosto zasloužila. Je to velká umělkyně a už jen dostat se do užšího výběru právě s ní, je pocta. Takže už tě vlastně vůbec nemusí trápit, že si cenu neodneseš ty. Ale bylo docela šílené zjistit, že ji třeba spousta lidí vůbec nezná. Takže přestože je to velmi uznávaná a etablovaná hudebnice, je určitě skvělé, že jí toto mohlo pomoci představit se dalším novým posluchačům.

Zmínil jsi novou sestavu kapely. Ta původní se skládala z tebe, Josepha Mounta a Gabriela Stebbinga, který po druhé desce kapelu opustil…

Gabriel chtěl rozjet svoji vlastní kapelu s názvem Your Twenties. Bylo to jenom o přirozeném vývoji a ne, že bychom se nějak rozhádali či něco podobného. Všechno proběhlo v přátelském duchu. Samozřejmě nešlo ho jen tak nahradit, abychom jen vybrali jiného hudebníka na jeho místo. Chtělo to celkově trochu pozměnit složení, takže teď jsou s námi Anna za bicími a Gbenga s basovou kytarou a jedeme dál.

Právě  na ně jsem se chtěla zeptat. Ovlivnili nějak váš tvůrčí proces?

Nemyslím si, že by ho ovlivnili nějak zásadně ve smyslu, že bychom se začali ubírat jiným směrem. Tohle by asi byla dobrá otázka hlavně pro Joa, na kterém to samozřejmě především stojí, ale přeci jen fungujeme v této sestavě nějaký ten pátek, takže jistě to nějaký dopad musí mít. Už jen v tom, že je najednou jiná sestava nástrojů. Máš bicí a baskytaru a tomu se pak musí přizpůsobit i skládání jednotlivých písní.

Jaké  to vůbec je mít najednou holku v kapele?

(smích) Je to dost milý, ti řeknu. Častokrát se setkávám s názorem, že holka to může všechno narušit a ztížit komunikaci v kapele, ale není to tak. Je takovým uklidňujícím prvkem.

To zní dost zvláštně, když vím, jak se do toho dokáže opřít za bubny. Zpívá?

Zpívá! Ale třeba ve skladbě  Everything Goes My Way zpívá Roxanne z Veronica Falls. Natočili jsme to dřív, než jsme zjistili, že by to Anna mohla z fleku zazpívat taky. (smích)

A když se tedy bavíme o vlivu na tvorbu, co jiní lidé z hudební scény?

Těch je tak moc, že bychom tu mohli být do zítřka, než bychom všechny vyjmenovali. Navíc v kapele samozřejmě nemáme všichni stejný vkus, takže každý člen má nějakého svého poloboha, který pro něj něco zásadního znamená. Ale kdybych měl vybrat ty, které máme společné, pak by to určitě byly nějaké starší věci. Třeba Beatles, to je naprostý základ nejen proto, že jsou také z Británie. Pak určitě David Bowie, Prince, kteří byli pro mě hodně důležití i díky jinému stylu textů. Pak si asi každý z nás našel alespoň trochu cestu k elektronice a tak podobně. Joseph hodně inklinoval k věcem z labelu Warp. Ale stejně je z toho vždycky taková nedefinovatelná všehochuť. Nedovedu si představit poslouchat jen jeden styl.

To asi nikdo, stejně ale bylo podle mě překvapením, když jste začali spolupracovat s Nicolou Roberts z Girls Aloud, dívčí skupiny, která vzešla z talentové soutěže…

To by asi nejlíp zodpověděl Joseph, jelikož to bylo v jeho režii. Neustále o nich všude básnil, díky čemuž se ozval jejich management, který hledal někoho nového, s kým by mohly spojit síly a ozvláštnit tak svůj repertoár. A jelikož my kluci jsme vždycky byli jejich velkými fanoušky, protože si dokážeme užít kvalitní komerční pop, nebylo co odmítat. Nicola byla hodně otevřená a nebylo to jen tak, že by se pasivně vezla. Opravdu do toho dala všechno. Lidé tou spoluprácí mohli být překvapeni proto, že berou Metronomy ne jako popovou kapelu, ale stále jako alternativu.

Jasně. Skladba je super, našla jsem si její živé provedení na YouTube. Mimochodem váš kanál je pěkně napěchován pestrou sbírkou vašich videí, která jsou čím dál tím propracovanější…

Jasně... Jedna stránka je dělat hudbu, druhá umět ji doplnit obrazem. Originalita a propracovanost videoklipů je pro nás nesmírně důležitá, takže do toho vždycky dáváme maximum. Samozřejmě je ale potřeba obklopit se dobrými lidmi, kteří jsou na stejné vlně a jsou též schopni přicházet s novými nápady. Často se stane, že nás jednoduše někdo osloví, že se mu líbí ta a ta písnička a že má určitý nápad, což je samo o sobě skvělé, protože takový člověk do toho jde s nadšením. I proto jsou naše videa různá. Z poslední desky třeba video skladby Look, které jsme natáčeli v Los Angeles, je z poloviny animované a z druhé poloviny v něm pouze hrajeme na nástroje, takže se za nás nadřeli hlavně druzí. (smích)

Mě  nadchl videoklip pro She Wants. Celkově  máte promakanou vizuální stránku. Album Nights Out mělo obálku od uznávaného airbrush výtvarníka Philipa Castla, který je známý například skrze plakát Kubrickova Mechanického Pomeranče a aby toho nebylo málo, design limitované edice vám neudělal nikdo menší než mocný Karl Lagerfeld. Jak k tomu došlo?

To bylo hodně zvláštní  a opravdu bychom to nikdy nečekali. Karl má velmi rád hudbu a snaží se sledovat trendy nejen v oblékání, ale i zde. Tak se stalo, že si nás vyžádal, abychom zahráli na otevření přehlídky pro Chanel v rámci Paris Fashion Weeku. To jsou chvíle, kdy si říkáš jenom: "Wow!" Vždyť je to opravdová žijící legenda. Tak právě vznikly i naše fotky, kde na sobě máme kousky z jeho denimové kolekce, které byly následně použity pro obal desky.

A zajímáte se jako kapela o módu?

Já osobně jsem rád za oblečení, které mám. (smích) Zajímá mě spousta jiných věcí, než abych řešil, jestli mi všechno ladí. Ale samozřejmě na sebe neobléknu cokoliv a jako kapela jsme rádi oblečeni uceleně. Ale není to žádná honba za trendy a podobně, od toho tu jsou jiní.

Vy jste tu od hraní. Co můžeme očekávat od vašeho pražského koncertu?

Moc se na to těšíme. Na hraní i na Prahu celkově. Samozřejmě nebude chybět light show...

S vašimi světýlky na hrudníku!

Jo, přesně tak! (smích) Ale snažíme se teď hrát trochu jinak, než jsou lidi zvyklí. Takže pokud nás už někdo viděl dříve, mohl by být překvapen, že to možná nebude až taková párty, ale spíš koncert. To však musíte posoudit sami.

Posoudíme! Díky a uvidíme se v Lucerna Music Baru!

Ptala se Saiha v listopadu 2011.

foto: archiv

Metronomy se představí v pondělí 5. prosince v Lucerna Music Baru!