Da Sunlounge: "Hudba, kterou dělám, zní v tomhle tempu o poznání lépe..."

Simone, začátkem jednadvacátého století bychom pod hlavičkou projektu Da Sunlouge kromě tebe našli i tvého bratra Martina, se kterým jsi zároveň vydával ještě jako Solo & Logan. Teď už je úplně jiná situace a opravdu jedeš už jen sólo...

To je pravda, my jsme spolu skládali a zároveň i hráli v klubech dokonce už začátkem devadesátých let. Naše první desky nám vyšly u značky Low Pressings, o kterou se staral také Clive Henry, a pak u Camouflage Recordings. V roce 2000 jsem si založil vlastní label Myna Music a spolu s bráchou pracoval na prvních titulech. Bohužel Martina až příliš zaměstnávala práce grafika a tak jsem od roku 2002 pokračoval jako Da Sunlounge už jen na vlastní triko...

Ty sám se tedy house music věnuješ už deset let. Srovnej technické zázemí, na němž jste tvořili s Martinem na začátku s tím dnešním, kdy můžeš polovinu nové skladby vyrobit při čekání na letadlo...

Dřív jsme hodně používali samplery Akai k práci s jednotlivými samply, opravdické bicí a syntenzátory a všechno jsme to nahrávali v reálném čase pomocí MIDI. V té době totiž nebyly počítače tak silné, aby si poradily s audio záznamem, přídavnými efekty a ještě nějakým naprogramovaným pásmem zároveň. Dneska využívám nové i staré synťáky spolu s externím vybavením a velkým mix pultem. Baví mě, že si jednoduše nahraju nějakou melodii a pak už jen s mým MacBook Pro na kolenou pokračuju dál v práci, když jsem zrovna někde na cestách. A nebo přesně naopak! Zkoumám můj velký adresář samplů a zvuků a s novým trackem začnu, až když jsem doma ve studiu...

Zdá se mi to, nebo jsi v tvé tvorbě aktuálně trošku polevil na tempu a nenápadně snižuješ BPM? Co za tím vězí? Stárneš, stejně jako my ostatní, a pomalu se vyklidňuješ, nebo je to jen nějaké přechodné období?

Ha ha, jasně, že to přichází s věkem... Mám pocit, že tempo několika mých starších skladeb bylo kolem 124 BPM, ale pak jsem se vyšplhal až na 128. V posledních pár letech jsem se vrátil zpátky na 125 BPM a tak je moje produkce o něco pomalejší. Přišel jsem totiž na to, že hudba, kterou dělám, zní v tomhle tempu o poznání lépe...

Tvá tvorba je plná nejrůznějších hlasových samplů... Jak se k nim vlastně dostáváš a kolik už jich ten tvůj adresář obsahuje?

Hledám je prostě všude! Objevuju je na starých vinylech, na internetu, v různých dokumentárních filmech, básních a často jsem samploval i Gil Scott-Herona. Ty samply pak rozsekám na kousky a zcela přearanžuju, dokud s nimi nejsem v mixu úplně spokojený...

Oproti tomu na vyložené písničky s nějakým vokalistou zatím nedošlo... Je to tím, že nemůžeš natrefit na hlas, který by ti sedl, nebo máš v těch instrumentálkách víc prostoru pro sebe, což ti vlastně vyhovuje?

Po pravdě řečeno, už jsem jich pár složil... Napsal jsem tři skladby s Benem Brownem z Nottinghamu a jednu s Monicou Brooke z LA. Bohužel je práce s vokalisty časově náročná a tak ji dobrovolně nepodstupuji zase až tak často. Naplánuj si schůzku s vokalistou ve studiu, když si nejsi na 100% jistý, že je to ten správný hlas... V podstatě ale pracuju raději na nové skladbě, než abych hledal sampl s vokálem pro daný track. Rád bych se zpěváky spolupracoval mnohem častěji, nicméně je pravdou, že spousta lidí má raději deep house bez klasických zpívánek a tak musím být opatrný, abych pak tu skladbu neudělal vokální až zbytečně moc. :)

V tvé muzice hodně cítím vlivy jazzu a funky... Co vlastně posloucháš ve volném čase, když zrovna neprogramuješ beaty do nové skladby?

Mám hodně široký záběr. Od downtempa, 80´s, přes staré soul a R´n´B nahrávky až po pár vyloženě "mainstreamových" umělců, jako jsou třeba Mark Ronson a Little Boots.

Ještě letos, nebo na začátku příštího roku ti u labelu Miguela Migse Salted vyjde remix skladby s mou milovanou Lisou Shaw. Co je vlastně těžší? Začínat s prázdným listem papíru na nové skladbě, nebo se snažit o to, aby byl tvůj remix ještě lepší než originál a jednalo se přitom o citlivé zásahy?

Záleží na konkrétním remixu, to je případ od případu... Pokud nedostaneš dobré stopy, pak je hodně těžké vyrobit remix, než začít s novou vlastní skladbou. Časem totiž zjistíš, že používáš zvuk, který bys za normálních okolností nepoužil. V těchto případech se víc přikláním k úpravě původních samplů (stříhání, filtrování apod), aby zněly jako něco, co mám rád. Nicméně pokud k práci obdržíš tak vynikající vokál, jako je Lisa Shaw, rychle zjistíš, že udělat remix je o poznání snadnější a v případě tohoto tracku jsem dostal opravdu vynikající stopy! Miguelovi se zřejmě moje muzika líbí a tak požádal své lidi, aby mne kontaktovali s tím, zda bych pro ně mohl udělat rychlejší a tanečnější verzi. Originál je totiž o poznání uvolněnější...

Ty sám se staráš hned o dva labely – Myna a Bambino. Podle jakých kritérií rozděluješ, kde nový track vyjde? Je v tom nějaký systém, nebo to jednoduše střídáš?

Snažím se to střídat. Když citím, že daná skladba zapadá lépe do katalogu daného labelu, vydám ji tam. Víc vokální a asi i odvážnější věci putují na label Myna a naopak věci, které jsou víc deep, najdeš na Bambinu. Ale protože mají obě značky hodně podobný zvuk, jednoduše to střídám. :)

Stále ještě v Anglii tolik frčí dubstep a UK funky, nebo se už posluchači nasytili a znovu prahnou po opravdové house music, která nás obklopuje téměř třicet let? Zmiň nějaké nové kluby a bary, kde to teď fakt jede...

Bohužel se o dubstepovou scénu nezajímám, takže nemohu říct, zda je v plné síle, nebo upadá. Abych byl upřímný, nesleduji ani moc klubovou hudbu, pokud se nejedná o styl, který skládám a hraju, nicméně jsem hodně rád, že opravdový deep house se vrací opět na scénu a to ve velkém stylu. Co se týká nových klubů a barů, tak ty mají sklon k rychlému otevírání a následnému zavírání, takže je celkem těžké to všechno sledovat. Pokud bych měl vyzdvihnout jeden konkrétní, který je stále v plné síle, pak bych jednoznačně zvolil londýnský Fabric. Je to vynikající místo s velkým rozsahem kvalitní hudby!

Jaké hraní bys letos označil za to nejlepší a co byl naopak úplný propadák, ať už se to týkalo organizace, problémů s počasím nebo nějakého zmeškaného letu?

Letos jsem měl kliku na spoustu dobrých vystoupení... Od hraní ve vodním parku v JAR až po set na festivalu Magic Hatstand v Devonu. Rozhodně nesmím zapomenout na mé turné po USA!

Letos jsi hrál na jihu Afriky, máš za sebou také to turné po Státech, takže setkání s dost rozdílnými kulturami. Přizpůsobuješ se danému prostředí, nebo je to vždycky ten stejný Simon Newby, který se chce hlavně pochlubit svým novým materiálem?

Stále ten samý Simon Newby. :) Vždycky jdu na věc a dělám to jen podle sebe. Neustále sleduju taneční parket a hraju jen to, o čem si myslím, že by to v tu chvíli mohlo fungovat. Vždycky je to ale jen v rámci toho mého hudebního stylu...

Za těch pět šest let už se stalo pomalu tradicí, že konec roku znamená automaticky tvůj příjezd k nám. Proč zrovna tohle období ti k České republice tolik pasuje a jaké památky už znáš nazpaměť a trefil bys k nim i tramvají?

Čechy jsou jako můj druhý domov... Navštěvuju je a hrávám zde pravidelně posledních 10 let. Jednou jsem byl na dovolené s manželkou a potkal jsem Lucase Hulana v obchodu s deskami, kde v té době pracoval. Hned jsme si padli do oka a dodnes jsme dobří přátelé. Rád přijíždím vždycky na konci roku, protože miluju vánoční trhy a vlastně všechnu tu atmosféru kolem Vánoc. Většinou nemám problém najít tu správnou cestu pěšky, ale občas je to v noci po pár pivech docela těžké. :) Umím se také dostat autobusem z letiště do centra a obráceně...

Za poslední dobu se u nás k mé velké radosti objevila spousta nováčků, kteří se hudební produkci věnují... Kdo tě z našich producentů baví a plánuješ dokonce i nějaké společné věci?

Za tu dobu, co k vám jezdím, už jsem měl šanci potkat hodně vašich nových poducentů. Lucas Hulan se svým labelem Nightphunk vydává dobrou muziku, dále například Michal Schwa z BEEF Records nebo talentovaný Arco...

Jak vnímáš klubovou scénu v Praze za těch šest let? Cítíš nějaký posun, nebo potkáváš u nás jen samé staré známé tváře, takže už to vypadá na slušný fanklub? :)

Vidím staré dobré tváře, které rozpoznávám vedle mladých navštěvníků klubů. Lidi ke mně přichází, aby mi řekli, že mě rádi vidí zase zpátky, což je vážně milé! Praha je velmi přátelské místo se spoustou lidí, které už znám. Vždycky je radost u vás být a za tu dobu se otevřela spousta nových barů a klubů, kde už jsem měl šanci hrát. Přesto mám ale nejraději Chapeau Rouge, v němž hraju téměř každý rok. Je to místo se super atmosférou i s dobrým zvukem - co víc si přát? :)

Ptal se Myclick v listopadu 2011.

foto: archiv

Britský DJ a producent Da Sunlounge se v rámci své "Czechoslovakia Mini Tour 2011" znovu představí u nás, tentokrát 17.11. v pražském klubu Chapeau Rouge na akci Boogie, 18.11. na BackIILove v prešovském City Clubu a 19.11. na párty London Night v libereckém klubu Experiment.