Joseph Capriati: "Tvrdě na sobě makám, abych se dostal mezi techno elitu...“

Ahoj Josephe, popiš nám prosím začátky své kariéry...

Když mi bylo 12, pořídil jsem si první DJ konzoli a začal jsem trénovat, jak do sebe sladit dvě skladby. Měl jsem to propojené přes počítač, takže jsem si tím začátky hodně ulehčil, ale o to dříve jsem pochopil, jak celý ten princip míchání funguje. Zajímavé je, že jsem začal hrát mnohem dřív, než jsem navštívil svou první párty. (smích) Postupem času jsem ale přešel na gramofony a nakonec na CD playery, které k hraní používám dodnes. I když opět ve spojení s MacBookem a programem Traktor.

V současné době je o tebe velký zájem. Především však díky tvé produkci... Kdy jsi začal se skládáním?

Když už jsem věděl, jak se míchá, rozhodl jsem se, že zkusím něco složit. To mi bylo 16 nebo 17 let a musím říct, že to přišlo naprosto přirozeně. Nikdo mě nenutil do toho, abych už konečně něco složil, prostě jsem cítil, že je to přirozený vývoj mé osobnosti a tak jsem se začal učit, jak se to vlastně dělá... Teda vlastně abych nekecal – jeden kamarád mi půjčil crackovanou verzi programu Reason. (smích)

Pracuješ s Reasonem dodnes?

Ne, už ne - sice jsem na něm začínal, ale dnes už vše probíhá jen v Abletonu.

Používáš k tomu i nějaké hardwarové nástroje?

Mám ve studiu Maschine od Native Instruments, ale nepoužívám jej pokaždé. Jsem spíš softwarově založený člověk.

Co je pro tebe nejtěžší a co nejjednodušší fází při skládání hudby?

Hm, nech mě chvilku přemýšlet... Nejtěžší pro mě je, že chci, aby bylo všechno perfektní. Zvuková kvalita je pro mě vždy na prvním místě a každý producent ví, že není těžké vytvořit perfektní dílčí části skladby, ale známkou kvality je to, jak je do sebe dokážeš v závěru zmixovat. Tím jsem odpověděl na obě části otázky, že jo? (smích)

Jak dlouho ti obvykle trvá, než dáš dohromady jednu skladbu?

Jeden den... Respektive jednu noc. Samozřejmě bez finálního masteringu.

V České republice se již několik let neustále řeší téma: techno vs. minimal… Co si představíš ty pod těmito pojmy?

Tuto otázku v posledních letech řešilo mnoho lidí po celé Evropě, ale podle mého názoru je to jednoduché. Minimal je prostě minimalistká hudba, která klade důraz na jednoduché a zároveň propracované prvky. Souhlasím s tím, že minimal není hudba pro rozjetou party, kterou navštěvují tisíce lidí, ale já osobně mám minimal rád, protože je to jedna z odnoží elektronické hudby, a proto je zajímavé pozorovat, jak se vyvíjí a samozřejmě z něj může pramenit i určitá inspirace pro mnoho techno producentů. Tím nechci říct, že techno je všeobecně méně propracované, ale pro mě je prostě techno synonymem energie a zábavné hudby. V dnešní době se však všechny hudební směry vzájemně prolínají a ovlivňují, což považuji za pozitivum a je na každém producentovi, DJi i návštěvníkovi, co si vybere.

Je ti teprve 24 let a přitom se každý víkend potkáváš na vyhlášených akcích se světovými DJs, kteří tě uznávají a s radostí hrají tvé tracky. Nemluvě o tom, jakou oblibu máš mezi fanoušky. Jak to na tebe najednou celé působí? Ten boom, který zažíváš v posledních dvou letech?

Je to úžasné, neskutečné! Když jsem začal spolupracovat s Adamem Beyerem, tak jsem tomu sám nemohl uvěřit, protože on je pro mě legenda. Najednou jsme spolu začali hrávat i společné sety a od té doby jsem se přestal divit čemukoli... Následovala spolupráce a uznání od Chrise Liebinga, Richieho Hawtina. A to jsou pro mě jména, která jsem miloval od své puberty a najednou jsem se stal součástí této party, která mě vzala mezi sebe a kolikrát se zastavím, rozhlédnu se kolem sebe a jen se divím. (smích) Samozřejmě jsem ale pořád teprve na začátku a snažím se na sobě tvrdě pracovat, abych něco dokázal a mohl se třeba časem právoplatně řadit mezi tyto lidi.

Jako prvního jsi zmínil Adama Beyera…

Ano, Adam je pro mě tak trochu otec v tomto prostředí. Je to neskutečný profesionál, ale zároveň je velmi kamarádský a snaží se, aby lidi v rámci Drumcode (legendární label Adama Beyera - pozn.aut.) fungovali jako rodina, což se mu opravdu daří. Snaží se nás někam posunout a když hrajeme společný set, tak je to jednoduše perfektní a myslím, že je z nás trochu cítit, že cosi je ve vzduchu. Víš, jak to myslím...

Kdy naposledy jsi byl před hraním opravdu nervózní?

S nervozitou mám problém před každým hraním, proto si předtím musím dát aspoň dva panáky, ale dávám si pozor, abych toho nevypil víc, protože to by se pak mohlo odrazit na mém výkonu. Naposledy jsem byl ale opravdu nervózní před hraním na španělském festivalu Monegros, kde na mě koukalo neskutečné množství lidí. Když jsem začal hrát, všiml jsem si malé skupinky Italů v přední řadě. Skandovali moje jméno a hnali mě kupředu v pravém italském (velmi hlučném) stylu. V tu chvíli jsem se cítil jako v domácím prostředí a najednou ze mě spadly veškeré obavy.

Bohužel pro nás začínáš už za pár minut hrát, takže tě nebudu zdržovat od přípravy. Na závěr se tě jen zeptám, jak na tebe působí prostředí českých partypeople a co bys jim rád vzkázal?

Dojel jsem teprve před chvilkou a za pár minut začínám hrát, ale z toho co jsem měl šanci zatím vidět, mám opravdu radost. Je vidět, že si umíte hudbu užívat naplno, a proto se na vás v listopadu moc těším!

Ptal se Nois na festivalu Pleasure Island v srpnu 2011.

foto: archiv

Joseph Capriati se u nás znovu představí 25. listopadu, tentokrát na akci  Apokalypsa 34 "All Star Game" v Brně.