Lerosa: "Amanatto je zákusek, který se dělá z fazolových bobů..."

Jak se daří, Leo?

Nemůžu si vůbec na nic stěžovat, mám se výborně! Díky za optání...

Kdy jsi začal sám produkovat a co tě k produkci vlastně přivedlo?

Začal jsem někdy kolem roku 2000. Zapůjčil jsem si na několik měsíců synťák od kamaráda, protože mě naprosto uchvátily zvuky, které z něho vycházely. Používal jsem ho čím dál víc a sám jsem si začal kupovat víc a víc nástrojů, dokud jsem jich neměl v roce 2001 dostatek k produkci vlastní hudby.

Skvělé! Takže za tu báječnou muziku můžeme být vděčni vlastně tvému kámošovi a jeho klávesám.. Ale první kontakt s elektronickou hudbou přišel už určitě dřív, nebo se mýlím? Byl to klasický model - na mejdanu, kde se ti líbilo, co ten člověk před tebou dělá a co hraje, nebo to u tebe bylo jinak?

Ne, párty to překvapivě nebyla... Myslím, že nejvíce mě ovlivnilo rádio. Když jsem v osmdesátých letech vyrůstal, ovlivnila mě nejvíc pop music tehdejší doby, která později dostala ten svůj zřetelný elektronický říz. Mám na mysli muziku jako například Jean-Michele Jarre nebo Eurythmics. V Itálii to zas byli Mattia Bazaar a Franco Battiato.

Co já vím, tak žiješ v irském Dublinu, který jsi vyměnil za Řím. Proč jsi se odstěhoval ze slunné Itálie do deštivé Británie? Bylo to v tvém případě také o rčení “za vším hledej ženu”?

Eh, ne, v mém případě to nebylo o ženách. V Římě jsem jednoduše nebyl zas až tak spokojený. Chtěl jsem cestovat a navštívil jsem nějaké přátele v Dublinu, který se mi, stejně jako jeho obyvatelé, moc zalíbil a už jsem se rozhodl tam zůstat. Uff, je už to pěkná řádka let, přesněji řečeno šestnáct...

Ty jsi fakt nebyl spokojený se životem v Římě? Pro mě osobně je to jedno z nejkrásnějších evropských měst...

To máš pravdu, Řím je překrásný. Já osobně jsem se tam ale necítil nejlíp. Také mě tenkrát lákalo pracovat někde mimo Itálii; původně jsem měl vlastně namířeno do Kanady, nebo Spojených států, ale jakmile jsem se ocitl v Dublinu, tak jsem se do Irů zamiloval. A jak už jsem se zmínil, tvrdnu tu od roku 1995.

Moc toho o scéně v Dublinu, potažmo Irsku, nevím. Můžeš nám o ní prozradit něco víc?

V Dublinu je skromná, ale příjemně se rozvíjející scéna. House tu tvoří třeba John Daly, Tr-One, Rawtro nebo Oisin Murphy. Pokud bys měl chuť na nějaký electro funk vibe, pak můžu doporučit jméno Automatic Tasty. Svůj domov mají v Irsku labely Lunar Disko, Apartment nebo velmi úspěšný label a obchod All-City přímo v Dublinu. Několik fajn lidí dělá skvělé noci v Corku a divoký věci se dějí i v Belfastu, kde jsou aktivní producenti jako třeba Space Dimension Controller nebo partička kolem večírků Twitch.

A kdybys měl srovnat Dublin s Římem?

Už jsem pryč z Říma tak dlouho, že už fakt nevím, jak tam scéna dnes vypadá. Určitě se obě města dost liší v životním stylu a myslím si, že je to hodně ovlivněno podnebím. V Irsku prakticky nemá smysl dělat festivaly a venkovní akce. Mám rád atmosféru v Dublinu, kde si nikdo na nic nehraje. Když jdu ven, tak nikdo hnidopišsky nezkoumá, co máš na sobě. Je to hlavně o zábavě, o setkání s lidmi a o tanci. Dublin je také mnohem menší než Řím, takže když tady začneš chodit na akce pravidelně, potkáváš furt ty samé lidi, což ti dává příjemný pocit, jako kdybys chodil neustále ven s přáteli.

A dostaneš občas pozvánku na nějaké hraní v Itálii?

V Itálii jsem hrál pravidelně v osmdesátých a devadesátých letech s Donatem Dozzy, což byla legrace. Ale od té doby, co vydávám jako Lerosa, tak zatím ne. Snad se to změní. Víš, já hraju rád tam, kde lidé chtějí, abych hrál... Tam, kde o mě není zájem, tam se rozhodně necpu.

Pojďme k tvému novému albu na Uzuri. Co vlastně Amanatto znamená v italštině a proč si album takto pojmenoval?

Tady tě poopravím; Amanatto je japonské slovíčko. Je to název zákusku, který se dělá z fazolových bobů. To slovo mě při hraní v Tokiu zaujalo. Vyjadřuje mé osobní pocity ze vztahů a lásky, neboli jak sladké věci můžou být hořké a zase naopak...

Japonsko na tebe tedy muselo hodně zapůsobit, když jsi se tam inspiroval pro název své desky...

Vážně jsem si to tam zamiloval. Strávil jsem v Tokiu tři dny a jak je už obecně známo, Japonci jsou velmi inspirující národ. Když jsem odjížděl, tak jsem byl hodně smutný. Hrál jsem tam v klubu Module a lidi byli úžasní. Vůbec nemáš ten pocit, že se do něčeho nutí, ti lidé tam prostě milují zábavu a tanec a k tomu jsou ještě tak milí. V celém mém albu (Amanatto) je jasná inspirace Tokiem, za což děkuji hlavně tamním lidem...

Jak jsi spokojen s ohlasy? Měnil bys s odstupem času něco?

Byl jsem docela potěšen reakcemi, které se ke mně od přátel a prostřednictvím recenzí od lidí, jež si album pořídili, dostávaly. Zdá se, že se lidem obecně líbí. Normálně nepatřím mezi ty, kteří by něco již hotového chtěli měnit, takže odpověď zní ne, teď už bych nic neměnil. Celé to album se mi líbí přesně takové, jaké je.

Pověz, jak zní Lerosa v klubu?

Moje live sety se blíží tomu, jak zní moje nahrávky. Zároveň v rámci nich používám nevydaný materiál. Rád improvizuji s aranžemi mých skladeb přímo v klubu, ale nosné prvky tracků ponechávám tak, aby je lidé dokázali rozpoznat. Aby lidi, kteří přišli na live set Lerosy, rozpoznali moji hudbu. Když hraju jako DJ, záleží na atmosféře dané akce, ale rád měním styly – house, techno, electro, new wave, italo, disco, soul a funk. Mám rád různorodost a překrývání žánrů. Jinak se totiž nudím...

Když už jsi se dotkl toho nevydaného materiálu, co připravuješ v nejbližší době? Poslední věci se objevily na Uzuri... Stává se z této značky tvůj nový hudební domov?

Ano, nové věci plánuji vydat opět na Uzuri. Pracuji na projektech i pro dva další labely, jeden z nich je vlastně sublabel Uzuri. Také jsem rozjel spolupráci s jedním umělcem z Londýna a doufám, že ta se bude do budoucna jenom rozvíjet.

Co očekáváš od návštěvy Prahy a co si myslíš o koncepci párty Just Like That?

V Čechách budu poprvé a jsem velice nadšený a vděčný za tu příležitost... Očekávám spoustu milých a bavících se lidí, kteří budou tancovat a popíjet. Také doufám, že budu mít čas porozhlédnout se po Praze. Těším se moc!

Ptal se Lukáš Mička v září 2011.

foto: archiv

Lerosa se v pátek 30. září představí poprvé v Praze na párty Just Like That na House boatu U Bukanýra. Album Amanatto vyšlo v červenci 2011 na londýnském labelu Uzuri.