Deepchild: "Muzika, kterou dělám, je inspirována mnoha místy a náladami!"

Čtenářům musíme osvětlit, že ačkoliv jsi rodák ze Sydney, v současnosti působíš převážně v Berlíně. Jak na tebe Berlín působí a jaké pociťuješ zásadní rozdíly mezi Austrálií a Evropou?

Pivo je tu levné a studené. (smích) Nájem je taky levný a hodně lidí se tu zajímavě obléká. Veřejná doprava funguje na jedničku. Miluju zdejší oblohu v zimě – je tmavá, šedivá a k tomu pěkná zima. Mám pocit, že vlastně celá hudební komunita teď žije v Berlíně... Mnoho mých přátel jsou hladoví umělci a nezaměstnaní magoři. To přesně se mi na Berlíně líbí - jeho otevřenost k lidem, kteří nezapadají do main stream společnosti. A jinak mi samozřejmě vyhovuje, že nemusím cestovat 26 hodin do klubu, abych si tady v Evropě mohl zahrát. (smích)

Pamatuješ si na okamžik, kdy tě elektronická hudba pohltila natolik, že jsi se rozhodl stát profesionálním DJem a producentem?

Přišlo to s dobou, ale ten hlavní impulz byl, když jsem zjistil, že nemám na nájem, protože 90% času trávím ve studiu a ne v práci či na brigádách. (smích) Prostě jsem neměl na výběr – vědel jsem, že chci dělat muziku, ale nechtěl jsem umřít hlady. Přesto ale tomu, co teď dělám, neříkám práce. Nazývám to posláním a zábavou. Nic víc, nic míň. Už jsem dost starý na to, abych věděl, že nechci normálně pracovat. (smích)

Jaká je vůbec situace na elektronické scéně u protinožců?

Australská scéna je skvělá, když máte rádi rock’n’roll, nu wave electro nebo pop music. S undergroundovou elektronickou muzikou to tak dobré není, ale je to mnohem lepší než na jiných místech po světě. Mám pocit, že si nemůžeme stěžovat... V Austrálii najdeš skvělé a otevřené lidi a v Sydney, Melbourne i v Brisbane jsou hodně talentovaní producenti. Akorát je pro ně hodně těžké, aby se svou muzikou uživili, takže i proto musíme neustále cestovat do Evropy. Další problém, který tam máme, se týká licencí a vládních omezení, která spadají na kluby a veřejné prostory. Udělat si jen tak párty pro pár přátel a hrát celou noc, je v Sydney pěkně složité. Proto většina klubů tíhne ke komerci - nějak na ta nesmyslná povolení totiž vydělat musí. Jinak máme v Sydney skvělé pláže a sluníčko po celý rok a zřejmě i proto lidi tráví svůj čas spíš venku a ne v klubu...

Tvá produkce je opravdu různorodá a tak je na řadě otázka, zda-li se v ní odráží i tvůj vývoj, nebo se jedná spíše o pocitovou záležitost?

Muzika, kterou dělám, je inspirována mnoha místy a náladami a vždycky záleží na tom, v jakém jsem zrovna rozpoložení. Není to rozhodně nic prvoplánového. Lidi kolem mě mi říkají, že ta muzika zní jako nějaké "dark homo techno" nebo "dirty sex music". Docela se mi tohle přirovnání líbí, ale přitom to vůbec neznamená, že při skládání muziky myslím na gay porno. (smích) Když mám dobrou náladu, udělám třeba hodně temný track a bývá to i naopak. Některé věci vychází z mé reálné osobnosti, z mého pravého já, jiné zase z mé temnější stránky. Nemám žádné osobní cíle, chci prostě jen dělat muziku, která je zajímavá a autentická. A to i za X dalších let.

Kterého svého tracku si ceníš nejvíc a proč vlastně?

To by mohla být skladba, která brzy vyjde na Affin. Jmenuje se "Easy The Pain" a jde o hodně syrové techno s výrazným bicím automatem. Není to zrovna muzika, kterou bych poslouchal doma, ale samotného mě překvapilo, že jsem stále ještě schopný udělat klubový track s tím správným "jackin" nádechem. (smích) Navíc na párty funguje skvěle! Pak jsem hrdý na pecky jako "Fire" nebo "Blackness Of The Sea", což jsou vlastně písničky. Vážně mají refrény, sloky, je v nich hodně vokálů i klasických hudebních postupů. Normální písničky, což  je něco, co bych si ještě před pár lety u sebe vůbec neuměl představit.

Mezi místy, kde jsi v minulosti vystoupil, najdeme například Kuala Lumpur nebo Tokio. Jak na tebe tato města zapůsobila a jaká je tamní taneční kultura?

Je spousta věcí,  které mne na asijské kultuře uchvátily. Tolik zdvořilosti, jemnosti, respektu a citu pro rodinu v jiných kulturách určitě nemáte... Například Japonci v sobě mají mnoho upřímnosti, pokory a filozoficko-kulturních tradic. Je to neuvěřitelné a mám takový pocit, že západní kultury se mají ještě mnoho co učit od východních učenců. Tohle je hodně hluboké a zajimavé téma, ale nechtěj po mně, abych se o něm moc rozpovídal. To bychom tu byli do zítra.

Dobře - tak jaké bylo tvé nejlepší hraní v životě?

Ten nejlepší zážitek si odnesu vždycky, když mám možnost se opravdu uvolnit a propojit se s publikem. Pro mě je důležité, aby se lidi bavili stejně tak, jako se bavím já. V poslední době jsem hrál na spoustě velkých akcí, za všechny můžu jmenovat Detroit Music Festival, účinkování v klubu Berghain nebo set na Dance Arena stage v rámci festivalu Exit. Všechny byly skvělé, ale občas je i hraní v malém špinavém sklepě pro pár lidí velmi silným zážitkem.

Pracuješ v těchto dnech na nějakých počinech ve studiu, nebo jsi zaneprázdněn vystupováním?

Akorát jsem dokončil svou šestitýdenní tour po USA. Hrál jsem v New Yorku, Torontu a Detroitu a byla to zasloužená pauza od produkování. Místo toho jsem se soustředil na jógu, pivo a studium němčiny. Až budu zpět v Berlíně, tak se zase zavřu do studia a uvidím, co z toho všeho nakonec vzejde...

Co tvůj osobní život? Ve tvé biografii jsem se dočetl, že jsi si dal tak trochu hard-core přesun z Německa do již zmiňovaného Kuala Lumpur během několika málo dní. Pokud jsi obdobně vytížený po celý rok, zbývá ti vůbec čas na přítelkyni?

Mám to štěstí,  že moje přítelkyně je ještě větší šílenec než já. A hlavně je velice tolerantní. Při své práci také dost cestuje, takže s tím nemám problém. Hodně cestujeme i spolu. Zrovna zítra odjíždí na pět týdnů do Amazonie a pak se opět shledáme v Berlíně.

V České republice jsi se již několikrát představil... Jak na svá vystoupení vzpomínáš a jak se vlastně těšíš na 17. září, kdy vystoupíš na Creative Party?

Na vaši zemi mám zvláštní vzpomínky a celkem smíšené pocity. (smích) Jednou jsem hrál na festivalu, kde jsem si dal trošku moc vodky kombinované s dalšími substancemi (raději nebudu říkat, co přesně to bylo) a neudělalo se mi zrovna nejlépe... (smích) Ale co se týče hraní samotného, tak mám jen ty nejlepší vzpomínky! Určitě to bude sranda. Jedu si to k vám maximálně užít a doufám, že se všichni budou skvěle bavit. Ale varuji vás - nic normálního ode mě nečekejte! (smích)

V tom případě se nabízí otázka na oblíbený drink...

Rád piju Margheritu a Whiskey-Sour s bourbonem Makers Mark. To je fakt pochoutka!

Máš ještě něco na srdci, co bys rád čtenářům sdělil?

Ryba není zelenina!

Díky za rozhovor a budu se těšit v sobotu nashledanou.

Kompletní informace o Deepchildovi naleznete na: www.myspace.com/deepchile

Ptal se Subgate v září 2011.

foto: archiv

Australský producent Deepchild se už tuto sobotu 17. září opět představí v Praze, tentokrát na Creative Party v Chapeau Rouge.