ROZHOVOR
Loutka: "Tenkrát jsem neměl potřebu řešit, co bude za dvacet let!"
Byl jedním z prvních DJs, kteří položili základní kámen domácí elektronické scéně. Když se vysloví jeho jméno, spousta nezasvěcených včetně mých rodičů rázem ví, o koho jde. Ano, řeč je o stálici Loutkovi, který se za gramofony pohybuje téměř dvě desetiletí. V sousvislosti se sobotní akcí Cinda Open Air na pražské Císařské Louce, kde Michal vystoupí jako jeden z headlinerů, jsme ho trochu vyzpovídali. V příjemném rozhovoru zavzpomínáme na staré časy, zhodnotíme dění na současné taneční scéně a kromě sobotního festivalu probereme i to, jak se Michal dívá na mladou generaci DJs a producentů. Přeji hezké čtení!
Má první otázka, kterou pokládám zástupcům starší generace poměrně často, zní nějak takto: jak bys srovnal současné dění na taneční scéně dnes s tím před lety?
Přijde mi, že tenkrát to bylo lepší. Lidi se uměli bavit a bavili se rádi. Dnes mám pocit, že ti, kteří se chodí na mejdany bavit, chtějí ten mejdan mnohdy nějakým způsobem ovlivnit a zkouší si diktovat věci, které by se podle nich měly na dané party hrát. Nedávno se mi stalo, že za mnou během jednoho tracku přišlo několik lidí s tím, abych hrál rychleji, pomaleji nebo abych zahrál něco zpívaného a přitom ta skladba ještě pořád nekončila...
Máš na druhou stranu nějaké feedbacky od lidí, kteří za tebou třeba přijdou a řeknou ti, že jsi je nějakým způsobem v pozitivním slova smyslu ovlivnil?
Určitě. Spousta lidí za mnou chodí a ať už to jsou DJs nebo party people, tak říkají, že jsem určitým způsobem ovlivnil jejich vztah k hudbě, k vnímání hudby. Tohle je to pozitivum, ale nevím, zda-li je to dneska nějaká móda, že za tebou přijde člověk s lístečkem a chce zahrát něco, co se mu líbí. Mně to občas přijde stejné, jako když jsem chodil ve svých 17-ti letech na diskotéku. Taková prostě tenkrát byla doba. Pak to ale najednou odešlo a přišla doba, kdy se lidi bavili a byli otevřenější. Když to nejelo a nemělo to v tu chvíli energii, tak si jednoduše počkali, až se to zase rozjelo a neměli potřebu to nějakým způsobem ovlivňovat. Možná je to taky trochu tím, že jsem za posledních 20 let nebyl nikdy posluchačem, takže celou tu problematiku vidím z trochu jiného úhlu.
Ty jsi byl součástí skupiny, která si říkala ToMaMi. Přibliž clubberům, kteří nejsou do této doby zasvěceni, co to vlastně bylo...
Tomáš, Martin a Michal. (smích) To asi nikomu nic neřekne. Ve zkratce: jeden kluk měl na starosti organizaci, druhý grafiku a já jsem hrál, no... V té době, co jsme fungovali, to vlastně celé začalo vznikat a vytvářet se. To byla taková legrace, na kterou nezapomenu do konce života. Psaly se rané devadesátky a mnohdy nás z míst, kde jsme tuhle muziku hráli, vyhazovali, ať jdeme pryč a chvíli nato už na nás tancovali. (smích)
Dalším důležitým mylníkem byl moment, kdy jsi odjel do Holandska a vrátil jsi se s deskama...
To už se to tu začalo poměrně dost rozjíždět a my jsme pořádali mejdany ve Slováči pro tisíc a více lidí. Je faktem, že to byla alespoň podle mne bezstarostná doba, kdy nikdo nic neřešil. Tenkrát jsem neměl potřebu řešit, co bude za dvacet let a i když jsi nad tím musel občas přemýšlet, žil jsi více okamžikem. Pro mne to byly neskutečné časy, které se jen tak nevrátí a částečně proto to tady vlastně tak bude i na poli taneční scény.
Myslíš si, že sem někdy dorazí ta vlna modelu, který se jel v nedávné minulosti a jede v lehkých obměnách stále v Německu, nebo to tady nehrozí?
Nevím. My jsme si tím určitým vývojem, kterým si prošlo Německo, neprošli. Tam se to trochu projevilo i v mainstreamu, ale my jsme jakoby přeskočili ty fáze a vývoj party people u nás trochu chybí. Sice spousta lidí, kteří kdysi chodili v Německu na akce, kde jelo techno, už dávno odrostla, ale ti pořád muziku poslouchají a i proto si myslím, že tam pořád ta kvalitní muzika vzniká. Ti odrostlejší už v muzice hledají trošku jiné parametry než dříve, nepotřebují už tolik energie k tomu, aby se bavili a to se promítá také na tvorbě samotné. Dalším důležitým aspektem jsou sami promotéři, kteří to v dnešní době rozhodně nemají lehké a každý z nich dělá to, co cítí a myslí si, že je nejlepší. Ono je taky těžké, když si k nám pozveš skvělého umělce a musíš na něj dát vstup mnohem menší než venku. Na druhou stranu v některých případech by měli promotéři místo v zahraničí hledat u nás. Nezvat sem 20 DJs ze zahraničí a k nim 5 domácích DJs, ale podívat se k nám. Myslím si, že my máme spoustu kvalitních DJs, kteří mnohdy udělají na párty daleko lepší atmosféru než leckdo zahraniční... Měli by to mnohdy chytřeji skládat.
Promotéři to holt nemají lehké...
To určitě ne. Stejně jako v každém jiném povolání se ti něco občas nepovede. Já jim to ani moc nezávidím, protože když se ti něco povede, jsi pro lidi ten nejlepší, ale jakmile je to průšvih, tak už za tebou nikdo nepřijde a neřekne, že to bylo dobré i přes ty určité chyby...
Tvoje jméno je spjato i s agenturou Roxydust a s Roxy samotnou. Kdy jsi vlastně začal v Roxy působit?
Já jsem se v Roxy poprvé ocitl, když klub ještě oficiálně nefungoval. Na konkrétní rok se mě asi ani neptej, protože tehdy to bylo pro mě fakt super a abych řekl pravdu, tak si určité věci časově moc nepamatuju. (smích) Mejdany měly opravdu skvělou atmosféru, která si tě získala. Lidi věděli, na co jdou, a mnohdy šli víc než na párty, od níž čekali, že se něco stane, spíš na mejdan, kde se budou bavit a podle toho to taky v Roxy vypadalo. Ta doba, v níž se konaly akce Shake, byla fakt neskutečná...
Jak vlastně bereš DJs a producenty nastupující generace, jakožto jeden z prvních, kteří na scéně u nás začali působit?
Určitě je respektuji. Já jsem se ke každému vždycky snažil chovat slušně a jestli ne, tak to byla nějaká moje slabá chvilka, ale ve své podstatě mladou generaci beru. Další věcí je, že v poslední době těch DJs vyrostlo opravdu hodně a to není úplně přirozený vývoj. Dřív nebylo tolik jmen a dneska jich je jako těch hub po dešti. Těch, kteří hrají opravdu dobře a snaží se něco tvořit, je opravdu málo... Spousta DJs si stáhe TOP 20 z Beatportu a hrají to pořád dokola. Samozřejmě, když je v té dvacítce track, který se mi líbí, nemám s tím problém a rád ho zahraju i sám, ale DJ by měl být spíše osobitý a hledat si něco svého, než pořád dokola omýlat nejstahovanější tracky v žebříčku. Spousta mladých DJs ani nemá k hudbě vztah, nesleduje ten vývoj a nezajímá se o ni a spíš chtějí být vidět a být v centru dění. Na druhou stranu jsou kluci, u kterých vidíš, že je muzika baví a něco pro to fakt dělají. Snaží se produkovat vlastní věci a pracují na sobě.
Společně s Pavlem Bidlem jste rezidenty noci Remember House v pražském klubu Radost FX. Jak jsi s těmito večírky, které mají v naší metropoli dle mého názoru poměrně jméno, spokojen?
Podle mě to maká dobře. Dva večery ze šesti nevyšly úplně podle našich představ, ale myslím si, že to hodně ovlivnilo letní počasí, kdy bylo teplo a lidem se moc do klubů nechtělo.
Co vlastně ty a produkce?
To je můj velký problém. (smích) Já na to potřebuji mít náladu a někoho k sobě, kdo to se mnou bude dělat. V tý době, když jsem já hrál, byl DJ DJem a producent producentem. Dneska už musí být DJ i producentem a proto to vypadá tak, jak to vypadá. A pak kolikrát ten, kdo je především producentem, zklame na párty svým výkonem tvé očekávání...
Já si ale myslím, že to je přirozený vývoj, že DJ by měl být i producentem...
Podle mne je to spíše moderní vývoj. Dříve tohle nebylo. Byli DJs a byli producenti. Ti DJs měli cit pro bavení lidi a producenti produkovali muziku. Šlo to tak nějak ruku v ruce. Dneska uděláš hitovku a pokud je úspěšná, jezdíš po celém světě a vystupuješ, ale nikde není psáno, že musíš být dobrým DJem a že uděláš dobrou atmosféru na té či oné party.
Závěrem rozhovoru se tě zeptám, jak se těšíš na Cinda Open Air, který je jedním z posledních letošních festivalů?
Určitě se těším! Mám tedy trochu obavy z počasí, ale pokud bude prostor alespoň z části zastřešen, půjde určitě o dobrej mejdan a všichni si parádně zatančíme. (smích)
Ptal se Subgate v srpnu 2011.
foto: Vítek vitek@techno.cz, Toma-s toma-s@techno.cz a archiv
DJ Loutka se představí už tuto sobotu 10. září v rámci Cinda Open Air II.