M.I.K.E.: "Pokud děláš DJing pro prachy, tak si najdi jinou práci!"

Ahoj Miku, jsem moc rád za tu příležitost, sednout si s tebou a popovídat si. Poprvé jsem tě viděl na Transmission před...

... to bylo před čtyřmi, nebo pěti roky, viď?

Dost lidí jsi tam svou hudbou ohromil a teď jsi zpátky. Těšil ses na svůj dnešní set?

Jasně, vždycky se těším a rád se v každé zemi aspoň tak jednou za rok ukážu. Před dvěma lety jsem hrál v Mecce a to dnešní hraní v Roxy je pro mě také výjimečné. Fakt jsem se těšil, až se do Prahy zase vrátím!

M.I.K.E. + Mar All

Ty jsi zvláštní v tom, že vydáváš hudbu pod mnoha pseudonymy - M.I.K.E., Push...

...taky jako Plastic Boy!

Jasně, Plastic Boy a mnoho a mnoho dalších. Proč máš těch přezdívek tolik?!

Každý projekt má svůj vlastní specifický zvuk. Jeden je víc euforický, druhý je spíše drsnější, jiný zase trošku zasněný... Takže každý z těch projektů má svou vlastní identitu. Je to pro mě hodně důležité, protože muziky mám vážně hodně.

Ale proč Push a M.I.K.E.? Tahle produkce si je hodně podobná...

Push je mnohem více euforický a M.I.K.E. spíše progressive trance v o poznání pomalejším tempu. Tím pádem mohu kombinovat dvě jména se dvěma velkými projekty v jednom DJ setu. Vždycky to funguje...

Určitě, funguje to skvěle! Vydal jsi už sedm alb, ale tvým největším hitem je jednoznačně singl Universal Nation, který se takřka okamžitě stal trance hymnou. Co tě při tvorbě téhle skladby inspirovalo?

Nemám pro jednotlivé skladby nějakou konkrétní inspiraci, když pomineme všechno to cestování kolem světa a návštěvy klubů, ve kterých jsem měl možnost hrát. Universal Nation jsem udělal - a to říkám v podstatě v každém rozhovoru - během jednoho středečního odpoledne. :) Na té skladbě jsem pracoval asi čtyři hodiny a stala se hymnou všude ve světě. On vlastně neexistuje žádný vzorec na to, jak hudbu dělat, jen se řídíš svými pocity, uděláš track a pár dalších se pak stane hymnami. To je případ Strange World, The Legacy, Silver Bath a Universal Nation...

...nebo Voices From The Inside!

Jasně, Voices From The Inside taky... Není to žádná náhoda, jsou to prostě jen čisté emoce.

Pracoval jsi s mnoha umělci, jako je třeba Moby nebo Bomfunk MC's. Každý z nich zastupuje trošku jiný styl hudby. S kým se ti spolupracovalo nejlépe?

Práce se Sinéad O´Connor byla prima. Myslím, že jsi ji nezmiňoval... To mě bavilo hodně. A nedávno jsem také dělal na remixu pro Depeche Mode, kteří jsou mými celoživotními hrdiny. Každý ten projekt dělám srdcem i duší - jinak bych se do toho ani nepouštěl...

Jasně, četl jsem, že tě Depeche Mode hodně inspirovali, když jsi začínal...

To je pravda, jsou pro mě velkým zdrojem inspirace... Už dlouho a pořád budou!

S kým bys chtěl spolupracovat do budoucna? Je někdo, koho bys rád oslovil?

Momentálně mě nikdo takový nenapadá... Ale rád bych, kdyby Olivera Lieba zase chytl trance, protože tehdy ke konci devadesátých let a na začátku tohoto století vydával skvělé pecky v tomhle žánru! Pak ho začal víc lákat minimal a techno, ale dřív mě ta jeho muzika bavila fakt moc. Takže, pokud bych se mohl vrátit v čase, tak bych rád spolupracoval s Oliverem Liebem. A pokud se bavíme o přítomnosti, rád pracuji s Arminem, takže zřejmě už brzy se do něčeho zase pustíme... :)

Existuje mezi DJi nějaká rivalita, nebo jste tam na vrcholu všichni kámoši? Myslím tím Armina, Markuse a další...

Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel. Já se starám pouze o sebe a ti ostatní jsou fajn kolegové. Snažíme se navzájem podporovat, jak jen to jde, a mám pocit, že vůči sobě necítíme žádnou rivalitu. Možná bys pár takových DJs našel, ale pro mě jsou všichni přátelé...



Někteří lidé trance odepisují a říkají, že je to pořád o tom samém... Nájezd, pak dlouhý breakdown a další nájezd a tak dokola. Co bys jim na to řekl? Jak bys jim oponoval?

Trance je tu 10, 12 let. Stejně jako techno, stejně jako house. Vlastně ne, house je tu už 25 let...

Jasně, Chicago, Detroit...

V osmdesátých letech to všechno začalo, nejspíš ještě předtím, než ses narodil... :)

Máš pravdu, to jsem ještě nebyl na světě...

A mně bylo deset a poslouchal jsem detroitskou scénu.

Jasně, taky tenhle styl miluju!

No vidíš a já ji mám tady v iPodu... Detroit, Chicago, Steve Hurley, Farley Jackmaster Funk a všechno tohle. Myslím, že trance je taky chvíli oblíbený více a chvíli méně. Každých pár let se objeví noví umělci a pořád se mění generace. Každých sedm let. Lidé začnou chodit do klubů a za sedm let se ožení, mají děti a už do klubů nechodí, ale přijdou noví party people a noví umělci. To je prostě výměna generace - pořád dokola. Za sedm let tu třeba bude nový Armin, to nikdy nevíš. (všichni v místnosti se zasmějí, pozn. autora)

No vážně, to nemůžeme vědět! Třeba za pár let budete všichni, co tu jste, známí DJové. Nemůžeš vidět do budoucnosti! Možná půjdete nahoru, možná dolů. Takže kdo ví, kde budete za deset let? Je to ve hvězdách! Tehdy před dvanácti lety jsme si s Arminem fakt nemysleli, že z něho čtyři roky nato bude světový DJ no.1. A stalo se to. Proč? Protože tvrdě pracuje!

A co bys ty, jako zkušený DJ a producent, poradil začínajícím hráčům, kteří chtějí být stejně úspěšní jako ty?

Buďte hlavně sami sebou a dělejte hudbu s vášní v srdci. A pokud děláte hudbu pro peníze, tak si najděte jinou práci! Je to fakt jednoduché... Pokud nehrajete s vášní, tak s tím přestaňte! (mezitím jeho pohled zavadí o můj papír s poznámkami a zřejmě si přečetl tu o vrtkavosti
slávy a Tijsovi, pozn. autora)

Přesně o tomhle mluvím... Já jsem taky občas dole a jindy zase nahoře. Naštěstí jdu zase nahoru, zatím. :) Ale měl jsem své chvíle i u dna. A takové je to pro každého - to je klasika. A Tiësto? Tiësto je normálně (naznačuje uplifting trance) a teď je na trošku odlišné scéně - hraje house. Kdo ví - možná půjde za pár let nahoru právě v house music...

To máš pravdu, kdo ví? A přemýšlel jsi někdy o tom, že bys s DJingem skončil?

Před pár lety jsem o tom přemýšlel dost, ale spíš kvůli rodině než něčemu jinému... Chtěl jsem také víc času trávit s produkcí ve studiu. Proto teď žiju v New Yorku. Chci dělat věci pro filmy a dokumenty, rozhodně nebudu DJ napořád. Ještě pár let a pak doufám, že budu produkovat muziku právě pro filmy. To je to, co se teď snažím dělat.

Takže to jsou tvé plány do budoucna... Tedy filmová hudba?

Ano, ale díky DJingu bohatnu! :) Ne, to není pravda, díky DJingu přežívám, takže mohu investovat peníze do toho, co opravdu chci. Takový na to mám pohled...

A co bys řekl lidem, kteří si myslí, že DJové jsou strašně bohatí a mají vše, nač si vzpomenou?

Dupnu ti na nohu, jestli si myslíš, že je hrozně zábavné, pořád tvrdnout na letištích, sedět v letadle, v tom horším případě vedle někoho, kdo smrdí, protože se nemyje, po příletu vidět pouze letiště, rychle se osprchovat, jíst jenom chipsy nebo hranolky, pít colu a takhle každý týden tam a zpět. To je cena, kterou za to platíme. Ale výměnou za to si mohou lidé užít můj dvouhodinový set v klubu a proto to také dělám. Každý týden makáš na tom, abys mohl o víkendech předvádět dvouhodinové sety...

Co považuješ za tu nejtěžší věc v životě DJe a producenta?

Teď je pro mě ze všeho nejhorší, být tak daleko od mého syna. Víš, to děcko je pro mě vším. To je ta nejtěžší věc na tom všem cestování. Na druhou stranu mě to pohání kupředu a inspiruje, protože on ke mně shlíží kvůli tomu, co dělám. Říká: "táta cestuje kolem světa" a takové ty věci... Jednou ti něco chybí, ale zároveň tě to inspiruje. To pravé slovo je vášeň!

Miku, děkuji ti za rozhovor, moc si toho vážím!

V pohodě, tohle je pro mě takový denní chleba...

Teď už ti jen přeju hodně zábavy a užij si svůj dnešní set...

Díky, na to se můžeš spolehnout!

foto: Oskar oskar@techno.cz