Theo Tag: "Po roce v kasárnách se k vám moc těším!"

Theo, ten pozornější návštěvník klubů se s tvým jménem rozhodně nesetkává poprvé – jsi tu vlastně už stejně tak často jako Tiësto nebo Paul van Dyk. Narozdíl od nich neplníš haly a nehraješ trance. :) Naposledy jsi se tu ukázal přesně před rokem, jak jsi vlastně rok 2009 strávil?

Ze všeho nejdřív bych rád poděkoval všem těm skvělým lidem, kteří mi umožnili znovu navštívit jednu z mých nejoblíbenějších zemí vůbec, tedy Českou republiku. Jak už jsi řekl, je to rok, co jsem tu byl naposledy a musím přiznat, že jsem se nemohl dočkat až se k vám znovu vrátím. Přestože jsem Čechy chtěl navštívit, nebylo mi přáno, protože jako Řek jsem musel absolvovat povinnou vojenskou službu... Zní to drsně, ale ve skutečnosti to bylo jen 12 měsíců volného času, tedy času, který se mi podařilo kreativně využít a posunout se dál, co se muziky týče. Jasně, byla tu i jistá omezení... Nemohl jsem vycestovat do zahraničí a taky byl minimum času mimo kasárna. Předtím se mi ještě podařilo založit vlastní studio a taky zreorganizovat náš tým Deepsoul Kollektiv.

Mám takový pocit, že vzhledem k okolnostem ten roční pobyt u armády berete úplně jinak než my. U nás už byla armáda zprofesionalizována a dřív dělala většina lidí maximum pro to, aby se vojně vyhnula a opatřila si tzv. modrou knížku. Tenhle přístup u vás asi nemáte...

V tom případě tě můžu ubezpečit, že k vojenské službě přistupujete úplně jinak, než my. :) Vzhledem k tomu, že Řecko se nachází v dost citlivé oblasti a je tu stále několik nevyrovnaných sporných témat, které je třeba vyřešit, jako například konflikty s Tureckem či Makedonií, jsme přesvědčeni, že existence armády by se v případě velmi nepravděpodobné krize mohla ukázat jako nanejvýš důležitá. Takže služba v armádě je povinná a není možné se jí vyhnout. Já jsem šel do armády nejen proto, že jsem musel, ale i z osobních důvodů a musím přiznat, že jsem se vrátil bohatší o spoustu zajímavých zážitků. Nakonec, jak už jsem říkal - být vojákem, to je spousta volného času k přemýšlení a k odpočinku...

Než se začneme bavit o muzice, ještě jednu poměrně horkou otázku bych na Tebe měl. Žiješ v Aténách a stejně jako každý rok jste tu bojovali s požáry. Dotkly se tě letos nějak osobně? Nepomáhali jste třeba jako armáda? Slyšel jsem, že politici byli díky té laxnosti u vás slušně kritizováni...

Uf, věř tomu, že o situaci kolem požárů a laxnosti vlády bychom se spolu mohli bavit hodiny, takže jen ve zkratce. Jelikož armáda vypomáhá v situacích jakékoliv národní krize, museli jsme při požárech také logicky poskytnout pomoc... Já jsem byl jeden z těch poměrně šťastných, protože moje pozice v armádě se týkala řízení krizové situace z kanceláře. To znamená, že jsem byl jedním z těch chlápků, co požáry nahlašovali, ověřovali dostupnost sil v oblasti, organizovali jednotku a podávali hlášení velitelství. Někteří moji kamarádi museli pracovat přímo u zdroje a věř tomu, že je to práce, kterou bych nikomu nepřál, jelikož je extrémně náročná a riskantní. Mě a vlastně i ostatní vojáky, kteří pracovali přímo v místech požárů, to v podstatě nijak nezasáhlo, ve srovnání s dopadem, jaký požáry měly a ještě budou mít na celý náš národ a Atény... V Aténách už předtím bylo jen velmi málo zelených oblastí, které trochu vylepšovaly zdejší životní prostředí. Pokud vím, teď nezůstaly žádné! :( Doufejme jen, že nová vláda přinese trochu větší aktivitu v oblasti napravování škod napáchaných živelnými katastrofami u nás. Nekritizoval bych žádný politický systém nebo stranu, ale musím zkritizovat naši vlastní laxnost. Staráme se totiž jen sami o sebe a nejsme schopni přemýšlet, vidět a jednat za hranicemi své vlastní ulity, mimo to bezpečné pohodlí. Je na čase změnit přístup, začít jednat ve společném zájmu, diskutovat, čelit vlastnímu strachu, přiznat své chyby a konečně se sjednotit! :(

Díky moc za objasnění téhle situace, ale teď už honem k tomu, co nás naopak oba těší – k muzice! Přišlo mi, že okamžitě, jak jsi se vrátil z vojny, začal jsi nahrávat set za setem. Asi jsi v kasárnách hodně abstinoval. :) Co teď vlastně hraješ? Každý ten set je totiž úplně jiný...

Jak už jsem ti naznačil, to že jsem byl v kasárnách, automaticky neznamenalo ztrátu kontaktu s muzikou. Jasně, neměl jsem možnost ji dělat, ale s poslechem nebyl problém. Po návratu z armády jsem byl logicky nabitý jak nápady, zvědavostí a touhou po rozšíření svého hudebního záběru o nový zvuk, díky němuž je můj styl i styl DSK teď ještě více osobitější. Vždycky mě zajímala undergroundová houseová scéna, to je muzika, kterou pořád miluju, jen žádné komerční beaty! Undergroundový zvuk, to je to, o čem je celý house, je to ten pocit a ten pohyb, do kterého tě uvede ta zvláštní basová linka, která ti zároveň rozvíří roj jisker kolem hlavy... Na základě toho mě napadlo: "což takhle to všechno trochu zamíchat, okořenit špetkou vybraného nu-disca a kosmickými aranžemi, které mé muzice neuberou nic z její deep příchutě, ale naopak ji ještě více posílí?" No a bylo to. :) Nečekej ode mě nic víc než kvalitní deep house říznutý vesmírem s hutnou basovou linku, která s tebou zamává a křišťálově čistou a neuřvanou muziku, na níž si zatancuješ a zapaříš tak, že na to dlouho nezapomeneš. Když poslouchám muziku, rád zavřu oči, tancuji na ni a vnímám ji každým pórem těla. Pak nechávám unášet mou duši, ona naplňuje můj vnitřní svět a plní mě radostí, tedy pozitivní energií i širokým úsměvem!

Pane jo, ty jsi tedy poeta. :) Máš vlastně za sebou nějaké klasické vzdělání? Umíš hrát na nějaký nástroj?

Hrát na klavír jsem se učil deset let včetně mnoha hodin teorie a přestal jsem až po přestěhování do Anglie. Jsem moc rád, že jsem tu hru absolvoval, tu muziku tak nějak víc pochopíš, pronikneš pod její povrch, dokážeš po všech stránkách slučovat melodie a získáš na ni pevný a kritický pohled, samozřejmě s osobním názorem na věc. Ve světě DJingu ti znalost hry na nějaký nástroj pak pomáhá i s kombinováním zvuků a taky si slušně formuješ citlivost uší. Vzpomínám si, že na poslední tři roky mého studia hry na piáno jsem měl skvělou učitelku, která mě doslova tlačila, abych se zabýval současnou hudbou a ne klasikou... Často říkala: "Theo, ty máš cit pro hudbu, osvoboď svou mysl a užívej si veškerou muziku, aniž bys jí musel nějak pojmenovávat!" Dneska už vím, co měla na mysli - nenechat se svazovat žánry a škatulkovat různé hudební styly, ale spíš je všechny míchat do sebe a přicházet s něčím vlastním... Pamatuju si ta slova, snažím se o to a strašně mě tohle objevování nejrůznějších kombinací baví!

Řečtí producenti jako Nikos Diamantopoulos, Kreon, Kosmas Epsilon, Nikola Gala a G-Pal jsou dobře známí i u nás, ale po návštěvě u vás mám pocit, že zažíváte podobnou situaci jako ve Švédsku. Spousta šikulů ve studiích, ale v domácích klubech tahle muzika příliš nefrčí. Čím to je? Doplácíte podobně jako Itálie nebo Španělsko na příliv turistů a diskotéky mají prostě přednost?

Ach jo... Teď se bavíme o obrovském problému elektronické hudby u nás, o kterém si lidé, jež mají na tuhle scénu vliv, povídají jen okrajově! Stejně jako v mnoha jiných zemích, jsou i v Řecku úžasní producenti, které bych ale raději nejmenoval, protože jich je fakt hodně. Musím přiznat, že elektronická a hlavně house scéna je tady momentálně ve velmi špatném stavu. Ten problém začíná i končí v klubech a kluby, to jsou samozřejmě i lidé, kteří je vlastní. Jak jsi si možná všiml během své poslední návštěvy Řecka, máme tu spousty komerčních podniků, jejichž majitelé (vzhledem k tomu, že už našli recept na vydělávání peněz) nechtějí riskovat a zkoušet něco nového. Jdou tedy tou snadnou, řekněme prošlapanou cestičkou, která nakonec vede dál než pouze ke splácení jejich dluhů... Řecko je středomořské místo, které podporuje jenom veselou, jak já říkám "sluníčkovou muziku." Takovou, která je poměrně nenáročná na poslech. Jsme národ, který propaguje pořád stejné DJe, rok za rokem! Velká a dobře známá jména, která stojí spoustu peněz, ale zároveň vám letos nabídnou to samé co loni či dokonce před deseti lety! :(

Nezbývá tedy nic jiného, než cestovat po zemích, kde má house music více příznivců. Žil jsi v té Anglii a možná právě zde tě deep house zasáhl přímo do srdce. Mám pocit, že jako Deepsoul Kollektiv jste tam organizovali i pár nocí...

Když porovnám život v Anglii a v Řecku spolu s cestováním a s hraním v různých zemích, Řecko zcela určitě potřebuje pořádný budíček! Je pravda, že 11 let života v Británii bylo velkou školou. Tam jsem skutečně dospěl a našel i svoji hudební identitu. Měl jsem to štěstí, že jsem se dostal do spojení s některými ze známých DJs a producentů, organizoval tam party a dokonce se pohyboval i kolem opravdových ikon v branži. Přesně, jak říkáš - byl jsem přímo u zdroje! Nejdůležitější ze všeho bylo, že jsem se naučil chápat až do morku kostí, co vlastně představuje house, o čem skutečně je a jak ho vidí ti nejvlivnější na scéně. Pak jsem se dostal do kontaktu s lidmi kolem free parties a zjistil jsem, že hlavně tady je to opravdu jen o té čisté lásce k house music! Je to určitý způsob života a to není žádné klišé, protože to, jak se člověk baví, je jen odrazem toho, jak ve skutečnosti žije a jak otevřený je. To ale platí vlastně o jakékoliv hudbě – mě prostě jen chytl house a tolik ho miluju!

To je úplné vyznání. :) Kdo všechno se vlastně skrývá pod hlavičkou Deepsoul Kollektiv a co všechno si dala za cíl tahle agentura?

Promiň, nechal jsem se trochu unést. :) Takže teď konečně k Deepsoul Kollektiv. Když jsem se vrátil z Británie do Řecka, uvědomil jsem si, že na trhu s elektronickou hudbou je u nás velká mezera. Nechtělo se mi však nedobrovolně se zbavovat něčeho, co tolik miluju a tím je podpora house music a lidí kolem ní. Jsem přece součástí téhle komunity a ani v Řecku se mi ji nechtělo opouštět, takže jsem našel jen pár stejně zapálených lidí, kteří to mají podobně a muzika je zajímá mnohem víc než značka jejich bot, a založili jsme DSK. Jde tedy o partu, která se dala dohromady především s jedním cílem a sice organizovat v Řecku různé akce (hlavně house party) a dát taky lidem skutečný důvod někam vyrazit, otestovat si nové místo a nové hráče, zapařit s námi a třeba se k nám jednou i přidat. V DSK věříme a spousta lidí nám v tom pomáhá...

A The MusicTag Collective je něco podobného?

The MusicTag Collective je jakýmsi spolkem, jenž dává dohromady evropské sound systemy, které se orientují na deep house, DJe, hudební vydavatelství, ale i všechny ty, kteří na tyhle párty chodí a chtějí se bavit. Mám pocit, že house music potřebuje jen samé dobré lidi a je fajn, když kvalitní muzika k sobě takhle lidi spojuje, co myslíš?

Jednoznačně! Za dobu, co k nám jezdíš, už jsi měl možnost tak trochu nakouknout pod pokličku... Takže mi naopak řekni, jak vypadá současná elektronická scéna v Čechách z pohledu Řeka, který tolik miluje house music?

Byl jsem u vás třikrát během posledních dvou let a zodpovědně můžu říct, že house je u vás uznáván mnohem víc než v Řecku! Líbí se mi, že je u vás tahle scéna podporována a také to, že lidi tu hudbu opravdu poslouchají. Když jsem u vás hrál poprvé, bylo to na festivalu, který se jmenoval Čáry a jak mi bylo vysvětleno, souviselo to s pálením čarodějnic, což my vůbec neznáme. :) Ten mejdan se odehrával někde v lese a celý ten dav přede mnou bedlivě sledoval, co hraju a jak mi spolu ty dvě skladby sedí. Takže kdykoliv pak přišel mix, všichni začali jako na povel křičet. :) To jasně ukázalo vaši vášeň pro tuhle hudbu! Úžasný pocit to byl a udrželo mě to na nohou tři hodiny i přesto, že teploměr tehdy ukazoval -3 stupně. :) Často se dívám na fotky ve svém profilu na MySpace a vzpomínám na to...

A jak se ti líbí Praha? Nedávno jsme zažili poměrně silnou invazi producentů z Ruska, ty jsi velmi kosmopolitní člověk, nebudeš se tedy stěhovat? :)

Miluju Prahu a není to žádné klišé! Ty vaše památky jsou parádní a já je chci vidět zas a znovu. Ale není to jen o památkách, hluboce si vážím lidí, které jsem tady potkal... Obecně jsem došel k názoru, že lidé tady jsou hodně vzdělaní, dobře mluvící, mají dobré kulturní základy a umí komunikovat. Moc rád se tu potkám se starými kamarády a moc rád zase poznám ty nové. Pokud jde o přesun do jiné země, zatím musím říci NE alespoň do konce roku 2010. Byl jsem teď přeci jen v pohybu hodně let a zvláště po mé službě v armádě mám k Řecku jakési pouto, chci mít pohodu pro přeorganizování věcí a taky zkusit něco nového. Nicméně to, že jsem v současné době v Řecku, vůbec neznamená, že nebudu cestovat... Věř mi, že pořád budu lítat sem a tam! :)

V minulosti jsi se staral hned o několik rádiových pořadů, které se house music věnovaly. Jak to vypadá teď po návratu z armády? Rýsuje se opět nějaký, případně kdy si tě můžeme naladit? Jaké rádio vlastně doporučíš?

Pravda, v minulosti jsem spolupracoval s různými rozhlasovými stanicemi, bohužel jsem to kvůli mé službě v armádě musel ukončit. Když mám odpovědnost za nějakou činnost, ať už je to DJing, produkce rozhlasového pořadu nebo organizování parties, chci to dělat pořádně! Nicméně už to zase pomalu rozjíždím a v současné době mě najdeš každou neděli od 20:00 našeho času na Smoothtraxx Radio, což je velká internetová stanice s house music a s lidmi, kteří tu stanici provozují, je fantastická spolupráce...

Doporuč nám také nějaká TOP jména šikovných producentů či zajímavé labely... Co tě aktuálně baví?

Ale těch jmen je pořád tolik a nová přibývají... Tak jenom namátkou: 6th Borough Project, Zwicker, Dominic Martin, Lovebirds, naši G Spice a Chris Nemmo, (jeho album bude venku v prosinci a rozhodně ho musím doporučit) no a pak samozřejmě ti staří a už osvědčení jako třeba: Kinky Movement, Inland Knights, Crazy P, LateNight Society, Pete Dafeet, Shur-I-Kan, Fred Everything a další. Z labelů mě zajímají značky: Delusions Of Grandeur, Manchester Underground Music, Freerange, At Jazz Records, OM Records, Drop Music, Lost My Dog... Ono jich ještě bude. :)

Eddie Amador kdysi řekl: "Not everyone understands house music. Its a spiritual thing. A body thing. A soul thing..." Když bys měl lidem vysvětlit, proč posloucháš a hraješ zrovna house music, jaká slova by jsi použil ty?

Hezky to řekl, viď? :) Jak už bylo řečeno, láska k house music vychází z hlubokého nitra a je to přesně ten pocit, který pramení z osobního porozumění beatům, rytmu, basové lince a různých energií. Tahle hudba s tebou komunikuje skrz určité zvuky bez nějakých konkrétních úmyslů, proto je to taky hodně svobodná hudba a každý si ji může vykládat tak, jak uzná za vhodné! Je to záležitostí duše, takže bych to přirovnal k tomu, jako když skrze fotgrafii zachytíš ten nejlepší moment svého života a dalším deseti fotografům už se to po tobě nikdy nepovede...

Ještě před rokem jsi nedal dopustit na vinyl, jaká je situace u tebe letos? Potáhneš se zase s deskami nebo jsi zvolil úspornější zavazadla?

Jasně, po několik let jsem přísahal na vinyl a stále dávám přednost vinylu. Pořád mám rád ten jeho specifický zvuk i prach na jeho povrchu. Problém je, že během tohoto roku jsem nebyl vůbec schopen objednávat desky kvůli neustálým přesunům během služby v armádě, takže jsem tak trochu propadl závislosti na digitálním nakupování. :) Ale teď jsem zpátky a mám v plánu se opět vrátit ke starému dobrému nákupu placek a jen to, co neseženu, si jednoduše stáhnu...

Už teď se těšíme na novinky z tvého recordbagu, které umíš podávat s takřka nekonečným úsměvem a řeckým temperamentem. Pojďme tedy k tomu, kde si tě během toho "tvého" týdne u nás může publikum užít.

No, určitě dobře víš, jak je úsměv nakažlivý a je to vlastně to nejjednodušší, co může člověk udělat, vždyť to nic nestojí! :) Řekl bych to asi takhle – vyber si klub, který máš rád a kde se cítíš dobře a zastav se na panáka. Tady je seznam termínů a míst, kde ti zahraju muziku, která mi teď tolik přirostla k srdci:

21.11. Perpetuum, Brno
22.11. Le Clan, Praha
23.11. Pekelnej Bar, Praha
25.11. Fresh Fruit, Radio DJ (89,0 FM)
25.11. JET SET City Center, Praha
25.11. Central Station, Praha
26.11. House boat U Bukanýra, Praha