The Greatest Hits Collective: "Bude léto, pojďte se svléknout!"

Ke čtení rozhovoru doporučujeme poslech mixu The Greatest Hits Collective - It's a mix. Stahovat jej můžete zde.

Friday: Pánové, když se o vás chci dozvědět něco na internetu, tak nemám šanci zjistit cokoliv. Máte sice myspace, ale na něm toho moc není a jinak nemůžu na internetu nic najít (nemluvě o rádiu a televizi). Takže... Kdo jste? Chci vaše jméno, pozici, status... všechno!

Paul

Paul: Já jsem ten uprostřed. Ale občas se vyměníme, to jsem pak ten napravo nebo nalevo. Jo... Já nevím... Jinak si taky říkám Player 1.
Robin: Budu mluvit za Paula. Takže tohle je Paul Holland, znám také jako Player 1, když hraje jako DJ; je to zakládající člen The Greatest Hits Collective a je z Essexu v Anglii, což znamená, že miluje auta. A žije v Brně už pět let. Paul je také členem světoznámé kapely The Bog Rolling Stones – první anglické kapely vzniknuvší na počest The Rolling Stones.
Prokop: A jako kdo? Jako Mick?
Paul: Já byl podle klávesisty Iana Stewarta.  Říkal jsem si Ian Sewer. Co je to česky?
Tomáš: Kanál. Kanalizace. Byl Honza Kanalizace.

Friday: Haha, dobře. Tak, teď ty Robine.

Robin: Za mě bude mluvit Paul. Já se stydím.
Paul: Takže tohle je Doktor Drzitvuk aka Robin Smith.
Tomáš: Pozor, ne Robert Smith, ten je z The Cure. Lidi si je často pletou, když si dá Robin make-up...
Paul: Je v Brně 10 let. Je ze Skotska a řídí černý auto.
Tomáš: Robin je ženatý, ženil se v kiltu v červeném kostele v Brně.
Paul: Proč jsi zmiňoval, že je ženatý?
Robin: Jo, teď jsi mi zničil šance s groupies! Ale ne, jen ať se to řekne, aspoň vypadám víc nedosažitelně.
Tomáš: A co ještě... nemá děti.

Friday: A co ty, Tomáši?

Tomáš: O mě bude mluvit Prokop.
Prokop: Já ne! (smích)
Tomáš: To je dost egoistické, mluvit o sobě. Ale udělám to, snad na to jsem dost odvážný... Mám miliardy DJských jmen, teď si vybavuju třeba Porn Coctail, Dancefloor Scrap, Debbie Ill... Je jich hodně. Rád zůstávám v anonymitě. Kromě toho mám 10 dětí, 3 manželky a byl jsem v Saudské Arábii trénovat jako mudžahedínský bojovník, pročež jsou moje DJské dovednosti značně agresivní.

Robin

Friday: Děkuji... Takže Paul je z Anglie, Robin ze Skotska a ty Tomáši jsi žil dlouho ve Walesu?

Tomáš: Dlouho. Příliš dlouho. Patnáct let.

Friday: A jak jste se dali dohromady?

Tomáš: Já a Robin jsme se dali dohromady v hospodě, když jsme jeli ze Zlína, protože Robin ve Zlíně rok žil. Předtím byl naivní, ale ve Zlíně se zkazil a začal chodit do hospod. No a s Paulem asi v rádiu... Ne, to bylo dřív.
Paul: Já si pamatuju, kdy jsme se úplně prvně potkali. Šel jsem Štefánikovou ulicí s tehdejší přítelkyní a přišli za mnou tihle dva kluci s letákem na něco, čemu říkali Itch My Ha ha ha ha ha... Tak jsem řekl jen "Dík". A Robin řekl: "Ty víš, že to dává smysl." (smích) Tak jsem přišel, to bylo úplně první Itch My Hahaha a pak jsem přišel znovu ještě několikrát, když jste vy dva hráli na bar stage...
Prokop: Viděl jsem plakát na třetí Itch My Hahaha, které bylo v klubu Remix. Museli jsme je dotáhnout na Flédu!
Tomáš: My jsme chtěli nejdřív s Itch My Hahaha skončit, protože finančně to byla noční můra. Tak jsme se koukali po jiném prostoru, kde bychom hráli jen jako DJs a z akce si vzali jen to jméno. V tom klubu, kde jsme hráli předtím, po nás chtěli, abychom hráli každou noc do jedné do rána. A barmani na nás byli naštvaní, protože jsme hráli něco trochu jiného, než by si představovali, protože jsme ve stylu G.H.C. všechno rvali nahoru, až svítili červené kontrolky.
Robin: Vlastně z posledního hraní nás vyhodili. Paul je poslal do háje s tím, že nebude hrát, co mu někdo přikazuje.
Paul: Chtěli po mě, abych hrál šamponovou hudbu...
Robin: A pak jsme byli rezidenti v Mersey asi půl roku každé úterý.
Tomáš: A hráli jsme s DVD přehrávačem, což bylo těžký, protože když máš 24 skladeb na CD a nevíš, kde je jaká, je to docela sranda.

Friday: A jak jste vlastně založili Itch My Hahaha? To jste si řekli, že v Brně není žádná dobrá party, tak si musíte založit vlastní?

Robin: Jo. Tom se vrátil z Británie a řekl "Chci tady dělat klubovou noc." A já řekl "Tak jo." Tak jsme udělali Itch My Hahaha.

Friday: A proč vlastně "Itch My Hahaha"?

Robin: Protože to zní dobře. Je to podobné jménům jiných party, které se nám líbí a zároveň jiné. Chtěli jsme použít něco, co má v sobě tři stejné slabiky.
Tomáš: Třeba něco jako Wet Wet Wet... Ne, do té doby bylo Brno známé hlavně kvůli akcím jako Apokalypsa a dalším megalomanským party. My jsme postrádali party, kde by bylo víc zajímavých rozličných stylů hudby. Ani to nebylo koncipované tolik jako klubová noc, záměr byl mít tam DJe i živé koncerty... A název? Ten není důležitý. Je jedno, jak tomu říkáš, jestli Itchi v piči nebo Zakruť mi bradavkou... Dobrý je cokoliv, co je nějak zajímavý.
Friday: Takže jste chtěli mapovat současnou scénu.
Tomáš: Jo, taky jsme chtěli dát šanci mladým umělcům. Ukázat, že kromě chatování a ICQ můžou použít počítač třeba k tvorbě hudby a i když pak byli dobří, nebylo tu pro ně nikde místo, kde by se mohli předvést.

Tomáš

Friday: Jak si vybíráte hudbu, kterou hrajete?

Paul: No... Poslechneme a jestli je dobrá, tak OK, hrajem. Spousta lidí mi říká: "Tyjo, ty jseš DJ, jakou hudbu hraješ?" a pak se střetávám s dogmatem, že když si DJ, tak máš hrát drum'n'bass. Nebo máš hrát hip-hop. Nebo house nebo cokoliv. A lidi pak na mě koukaj udiveně, když jim odpovím "Já prostě hraju hudbu, která se mi líbí."

Friday: Já bych třeba řekla, že vy hrajete hudbu k tanci!

Paul: Jo, může to být rock'n'roll padesátých let, může to být drum'n'bass, může to být něco mezi tím, může to být filmový soundtrack ze sedmdesátých let...

Friday: Tenhle žánrový rozptyl ukazuje i váš první vydaný mix po... kolika letech existence? Jak dlouho už vlastně existujete?

Paul: Už moc dlouho!
Robin: Tři roky.

Friday: To je nějaký ten pátek. Každopádně ten mix mi přijde hodně barvitý a udělaný tak, aby bavil lidi.

Paul: Přesně tak. Když si vezmeš partu kamarádů a řekne se: Jdeme na drum'n'bass, tak v té partě najdeš třeba dva další lidi, co ho mají rádi a jdou jen tři. Když ale hraješ hudbu, kterou mají rádi všichni, tak půjdou všichni.

Friday: Na tom něco bude, váš parket vypadá vždycky zaplněně.

Robin: Protože je malý. (smích)
Tomáš: Tím, že vydáváme tak jeden mix ročně, můžeme vypadat jako lenoši, ale důvod je ten, že už tolik lidí tvoří mixy a spamuje je všude možně s dalšími informacemi, na které nikdo nemá čas. A my jsme ne líní, ale spíš už otupělí vůči nápadu pořád dokola dělat mixy a rozšiřovat je.
Robin: Jo, protože každý z nás dostane týdně různě z internetu tak dvacet mixů a já poslouchám tak možná... žádný z nich? Možná jeden, pokud je od někoho, koho mám fakt rád. Další důvod, proč neděláme mixy je ten, že se u hraní střídáme, jeden, druhý třetí, pořád dokola. Ale když dělám mix, je to jen dvanáct skladeb ode mě, podle mého vkusu a takhle my nehrajeme.
Paul: Navíc když uděláme mix a někdo si ho poslechne v sobotu odpoledne, nemá u té hudby ten samý pocit, jako v klubu.
Prokop: Já myslím, že mixy jsou hodně o propagaci. Uděláš mix, který si najde místo v médiích a spousta lidí najednou ví, že existuješ. Není o tolik o hudbě nebo umění, ale svojí propagaci.
Tomáš: Otázka je, kdo propaguje koho a proč to dělají. Já myslím, že my patříme do kategorie DJů, kteří si mnohem víc užívají odezvu publika, než fakt, že jsou DJové. Jo, je sranda být DJ, ale větší sranda je dívat se na tančící lidi, skákat nahoru dolů a měly jsme v publiku holky – a tohle je hodně rocknrollový a možná to neukazuje to, co děláme adekvátně - ale tyhle holky si svlékly podprsenky! (smích) A bylo to trochu strašidelný, když se to stalo, každopádně to ukazuje asi líp, o čem to pro nás je. Chceme, aby se lidi prostě bavili a užívali si naši hudbu.

Friday: Proč jste tedy po dlouhé době vydali mix? A nenapadlo vás třeba nahrávat svůj set živě a pak to třeba nahodit na internet?

Paul: Ehm, náš živý set obvykle trvá sedm až osm hodin. A z těch sedmi osmi hodin nechceme v žádném případě vynechat ani minutu.
Prokop: Další věc je kvalita zvuku...
Tomáš: No, na začátku je zvuk vždycky dobrý, ale po takových dvou třech hodinách začne bůhvíproč znít, jakoby ho ovládal někdo opilý... :) A je to legrace, pro lidi, co jsou v klubu. Je srandovní sledovat jejich reakce, ať už si zacpávají uši, nebo skáčou nahoru dolů... Měli jsme postižené lidi, kteří tančili breakdance! Takže tohle všechno můžem díky naší hudbě způsobit a je jedno, jestli zní zvuk kvalitně či míň. Takhle to funguje v klubovém prostředí. Každopádně když tenhle set nahraješ a pustíš si tu nahrávku mimo klub, jindy, ztrácí to šťávu. Kdyžtak bychom k tomu možná měli zajistit i obrazovou část, abychom to oživili.
Robin: Nebo zkrátka udělat šestihodinové video.
Prokop: Jo, ale budou třeba dvě kamery. Jedna namířená na vás a jedna na publikum.

Friday: A lidi by měli u toho sledování taky něco popíjet...

Tomáš: To je další věc, co by bylo dobré při poslouchání a sledování udělat, se intoxikovat hodně drogami a alkoholem a potom možná dosáhnou "momentu porozumění"...

Friday: Vy jste v podstatě pankáči.

Paul, Robin, Tomáš: Jo, jo, naprosto.
Tomáš: A já vám teď vlastně nevím... Líbí se nám být DJs?
Robin: Jo! Ne! ...Možná! Jaká je správná odpověď? (smích)
Tomáš: Ale abych dokončil tu otázku mixu, tak my ho vydali, protože jsme museli. Dostali jsme zprávu od našeho šéfa a tadyten šéf, co tu sedí (ukazuje na Prokopa) řekl, že od nás potřebuje nějaké mixy.
Prokop: (smích) No, tohle má delší kořeny, protože on poslal mail, kde si stěžoval "Nikdo nás nezná!" a "Potřebujeme nějakou propagaci!"
Paul: Nikdo neodpovídal na tvoje otázky na facebooku... Ne vážně. Všichni tři jsme předtím byli v normálních kapelách a někam jsme je tlačili. Ale za ty tři roky jsme se G.H.C. nikdy nesnažili nějak moc propagovat.
Paul: Já myslím, že v okamžiku, kdybych se začal snažit, tak by se všechno pokazilo.
Robin: Já bych měl pocit viny, kdybych dal odkaz na můj mix třeba na facebook.
Když to dělají všichni kolem, tak si jen pomyslím: Kašlu na to.
Prokop: Tak mi řekni nějaký jiný způsob propagace. Protože já bych vám rád pomohl, ale co mám teda ukázat promotérům? To jim mám říkat "Zavolejte G.H.C., jsou fakt dobrý!"
Tomáš: A co kdybychom ten mix jen napsal! Že bychom prostě napsali seznam skladeb a lidi by si je pak samostatně našli a pustili.

Friday: Takže se vám nelíbí něco dávat lidem přímo pod nos?

Tomáš: Jo, lidi jsou moc líní. To je další věc, co nesnáším. My strávíme miliony hodin na internetu, abychom našli novou hudbu, co chceme hrát; potom miliony hodin vypalujeme CDčka, potom je hrajeme a je prostě moc jednoduché to jen tak někomu dát pod nos. Lidi se musí naučit používat internet správně.
Prokop: Jo, jenže je to o vkusu. A s takovým dobrým vkusem se musíš narodit. :)

Friday: A proto musíte ukázat lidem, že zrovna vy tři máte ten vkus, který oni chtějí poslouchat!

Tomáš: Nebo ať prostě přijdou na Itch My Hahaha nebo jinam, kde zrovna hrajeme.

Friday: A kromě Itch My Hahaha hrajete kde?

Tomáš: Na svatbách, elektronických dýcháncích...

Friday: Pohřbech?

Tomáš: Rád bych hrál na pohřbu. Tam musíš fakt hodně přemýšlet, co zahraješ... No hráli jsme různě, třeba na Slovensku. To bylo trochu...
Paul: Nejlepší.
Tomáš: To bylo pravděpodobně naše nej hraní! Strávili jsme osm hodin v autě, hráli jsme pro přibližně osm lidí, což byli organizátoři, ale bylo to nejlepší publikum, jaké jsme kdy měli!
Paul: Byli naprosto šílení!
Robin: Já myslím, že jich bylo spíš sedm.
Tomáš: A jeden z nich usnul.
Paul: A zvukař se na to vykašlal a odešel v půlce.
Tomáš: Ale pak lidi převraceli židle, lezli na konstrukce u stropu, svlékli se a tak. Byla to sranda.
Robin: Další výborné hraní bylo naše první v Roxy. To bylo skvělý. V Roxy jsme hráli myslím celkem dvakrát a pak ještě v pár pražských klubech.

Friday: A hrajete tady tedy nějak pravidelněji?

Tomáš: Ne. Myslím si, že Praha je zhýčkaná, má hrozně moc DJů a nemyslím si, že nás potřebuje, aby se naplnila G.H.C. energií.

Friday: Takže radši hrajete tady.

Tomáš: Brno nás potřebuje. Pořád, i když se to už zlepšuje, nás potřebuje. Ostrava nás potřebuje...
Robin: Vídeň nás potřebuje.
Tomáš: Vídeň,  Olomouc nás potřebuje, Bratislava, Budapešť, Košice nás potřebují, Žilina nás potřebuje. A já myslím, že na tom teď budeme dělat. Tohle je naše mise.

Friday: Possible... Takže jsme se dozvěděli, že Paul hrál v The Bog Rolling Stones. Tomáši, tys hrál v The Mountaineers a máš slavnou mámu, co taky dělá hudbu. Máš ty a vůbec vy všichni nějaké další současné hudební projekty?

Tomáš: Momentálně pomáháme dvěma lidem, což jsou Zuzka a Adélka z Čokovoko, aby se naučily rapovat. Jsou neskutečně dobré v psaní textů. Jsme teď v počátečním stádiu. Teď je budeme produkovat. Potřebujeme vzít nějaké vokály, vyčistit je a pak bude čas udělat k nim hudbu.

Friday: Takže teď budou dělat nové skladby s vámi.

Tomáš: Snažíme se, ale je to dlouhý proces. Na jednu stranu by už potřebovaly další skladby na koncerty, na druhou stranu trochu trvá, než napíšou text, takže teď by z toho vznikly čtyři nové skladby a pár remixů.
Robin: A abychom byli fér tady k Paulovi, tak on píše a produkuje hodně písniček, které potom občas hrajeme v setu.

Friday: Paule, řekni nám k tomu něco víc! Nestyď se.

Paul: Já, no, ehm. Jo, okay. No, já dělám trochu... docela dost vlastní hudby jako Player 1 a trochu to pak hraju v G.H.C. setech. Vlastně dělám pravděpodobně víc vlastních věcí než ostatní.

Friday: A můžeme najít něco na internetu? Můžeme si od tebe něco koupit?

Paul: No... Ne. Ale když mě hezky požádáte, možná vám něco pošlu. Jinak to zakomponovávám do našeho hraní s G.H.C. Když se to lidem nelíbí, tak se stáhnu, když se jim to líbí, jsem jedině rád. A občas si říkám Jo, tohle jsem já!
Robin: A je jediný, kdo na to tancuje.
Tomáš: No spíš většinou my s Robinem říkáme Hele, tohle je Paul!

Friday: Takže vlastní hudby děláš mnohem víc, než děláš pro G.H.C., ale pouštíš to jenom, když s nimi hraješ? Nehraješ někde sám nebo něco?

Paul: No, vystupoval jsem párkrát sám s laptopem, protože to po mě někdo chtěl, ale je to tak nepříjemný...
Robin: Upřímně řečeno to nebyla laptopová vystoupení, když sis s sebou vzal celý pracovní stůl!
Paul: No jo, nebo jsem si musel vzít kytaru, bicí, všechno, když se mi laptop rozbil. Já jsem hrál dřív v kapelách, ale jako DJ si prostě nasadíš sluchátka, vezmeš CDčka a narozdíl od živého koncertu můžeš hrát třeba sedm hodin.
Prokop: Tak a já mám teď na vás vážnou otázku. Pozorujete českou scénu a pozorujete tak důkladně, abyste si mohli říct: "Tadyten nebo tadyten je fakt dobrej a obstál by v mezinárodní konkurenci."?
Tomáš: Takže proto, že MIDI LIDI zpívají texty v češtině, tak bych nejspíš řekl: NE! (smích) Dělám si srandu...
Paul: Jo, MIDI LIDI a DVA.
Robin: Rozhodně. DVA jsou světoví.
Tomáš: Já taky souhlasím. Taky se mi moc líbí River For Sale.
Robin: Jo, ti jsou taky skvělí. Kytarový hluk.
Tomáš: Taky bychom rádi doporučili Table.
Robin: A já bych ještě doporučil DJe Ventolina, ten je skvělý naživo.
Tomáš: V rámci Djů... vlastně moc nevím, kdo se mi líbí.
Paul: Já DJe nesnáším! I když já jsem teď vlastně DJ, ale jinak jsem antiDJ. Protože když se mě na to lidi ptají, musím jim říkat, že technicky je to strašně jednoduché. Strašně, strašně jednoduché. A DJové se navzájem poplácávají a říkají "Wow, tos zahrál ale složitý set!" A to je nesmysl...

Friday: Není to spíš o stylu hudby, který hraješ a jaké vybavení používáš?

Robin: Já myslím, že je to 100% o výběru skladeb.
Tomáš: Záleží na tom, jak kategorizuješ DJe. Pokud přijde DJ s laptopem, softwarem, nějakými dalšími krabičkami, pak tady je určitá míra znalostí, které musíš ovládat, abys byl schopen hrát. Ale to je jen know-how a pak ještě potřebuješ mít smysl pro rytmus a tyhle věci, který se nenaučíš. Pokud máš dva CD playery, je to jednoduchý a je to o tom, co pouštíš. A je to jen o čase, který strávíš hraním. Djové, kteří se berou velmi vážně, což je 99% z nich, jsou mi nepříjemní, já osobně se s nimi moc nespojuju.
Paul: Je to něco jinýho, než když koukáš třeba na pianistu nebo kytaristu a říkáš si Páni, tohle bych nikdy nezahrála. Ale když sleduješ DJe, jak mixuje dvě skladby dohromady, neříkáš si Tyjo, tohle bych nezmixovala. Protože bys to dokázala. Doslova každý by to dokázal.

Friday: A proč teda není každý DJ?

Paul: Protože lidi jsou líní. A ne každý touží po tom, být DJ. Někteří prostě chtějí jen tancovat a hudbu poslouchat. Ale každý by mohl být DJ.
Tomáš: Jestli jsem tvou otázku pochopil správně, tak konkrétně my hrajeme proto, že tu nikdo nehraje takovou hudbu, aby lidi vstali a začali tančit. Nebo jo, ale ne déle, než hodinu a půl. Pokud si něco nevezmou, tak pravděpodobně u jiných DJů po hodině a půl odejdou. Takže proto vyvstala potřeba udržet ty lidi na parketu tak dlouho, jak jen bude možné. Teď hrajeme skladby, které lidi znají od jiných DJů a mě se líbí, že ostatní si berou inspiraci z toho, co děláme a hrají ty tracky a zapojují je do jiného kontextu. A to byl náš cíl. Nikdy se tu neměnil žánr, nikdy tu nebyla kombinace Lou Reeda, po kterém následovala folktronica, po které následovalo hardcore techno, po kterém následoval jazz... Nikdy tu nebyla rozmanitost. A myslím, že lidi se konečně globálně dostali k tomu, že všechny hudební žánry jsou skvělé a že chtějí většinu z nich slyšet v klubu, do kterého chodí.
Robin: Tomáš to řekl přesně. My jsme dřív hráli věci tak, aby to bylo provokativní, neřku-li obskurní. A myslím, že teď se víc DJů naučilo hrát víc eklekticky.
Tomáš: Třeba DJ Ibe, který je ze skupiny Woodoyoodoo. Teď si buduje DJskou kariéru na tom, že hraje tracky, které má rád. Nikoho se nebojí, nejede podle žádného vzorce, hraje prostě to, co miluje a to se mi líbí.
Paul: Třeba já jsem se bavil s jedním DJem (nebudu jmenovat), který mi říkal: "Kéž bych mohl dělat to, co ty. Abych hrál to, co chci hrát." Je rezident v pár velkých klubech ve městě. A tak jsem mu řekl, aby hrál to, co chce a on na to Ale já nemůžu, ztratil bych publikum, ztratil bych svoji klubovou rezidenci. Tak jsem se ho zeptal proč teda nejde jinou cestou a nedělá to, co chce a nepostaví si jméno na tom. A on jen říkal "Ne, to nemůžu udělat, musím hrát to, co po mě chtějí." Tak jsem si pomyslel, že to je vážně smutné.
Robin: Nebyl to DJ Tiesto?
Tomáš: To byl určitě DJ Tiesto!
Paul: Ne, ne, to byl jeden místní DJ.

Friday: Dobrá, necháme ho v anonymitě. Chci se zeptat, jestli jste v poslední době narazili na něco, co se vám zdálo vážně super? Nemusí to být koncert nebo hudba, může to být cokoliv.

Paul: Tuhle jsem viděl želvu, jak ukradla tenisový míček.

Friday: Cože? Kde?

Paul: V Lužánkách. Taky se mi líbí, jak Romano Porni z Electronic Bitches sprejuje pomocí šablon po ulicích svoje jméno. To je fakt dobrý. Viděl jsem to cestou po Hlavním Nádraží a líbilo se mi to.

Friday: A co ty, Robine?

Robin: Nevím. U mě je těžké mě nějak potěšit... Kdybych viděl želvu, která krade tenisový míček, řekl bych nejspíš: Oh, vrať to zpátky! ...A možná bych se pokusil ji nakopnout.

Friday: Né!

Robin: Ne, já bych nenakopl želvu.To bych u svých groupies skončil. "Ten kope do želv! Ten se nám nelíbí!" Ne, já vážně nevím, co mě potěšilo poslední dobou. Možná album od Fleet Foxes. Nicméně od doby, co jsme s Tomášem skončili s pořadem do Rádia Student (dlouho již tomu), už hudbu tolik neposlouchám. Respektive neposlouchám věci, na které se nedá tancovat. Takže znovu si po nějaké době poslechnout brnkavé písně s kytarou a mnoho melodiemi je super.

Friday: A co ty, Tomáši?

Tomáš: Já jsem tuhle viděl výbornou věc na internetu. Jmenuje se to Facebook. Úplně tomu nemůžu uvěřit. Je to úžasná nová sociální síť. (Potutelný úsměv)
Robin: Můžeš si tam přidávat přátele?
Tomáš: Můžeš si tam přidávat přátele, můžeš tam přidávat fotky – úplně neuvěřitelný - a můžeš tam dávat svoje mixy a může tě vysledovat FBI nebo CIA.

Friday: Ne, vážně?

Tomáš: Jo, můžou tě přímo monitorovat. Tak jsem si tam honem založil svůj opravdický profil.

Friday: No, pokud si tam aspoň můžeš napsat, jak se zrovna máš, tak myslím, že je to super. :) Když jsem se vás ptala, co vás v poslední době zaujalo v pozitivním slova smyslu – stalo se vám v poslední době něco, z čeho se vám naopak chtělo zvracet? Něco opravdu ošklivého nebo nechutného nebo hloupého...

Tomáš: No, já se opravdu nechci dostat do křížku s lidmi, kteří mají tohoto člověka rádi. Teď budu velmi kontroverzní, ale nejdřív jsem byl vůči tomuto člověku veliký optimista. Líbil se mi a říkal jsem si "Tohle může být pro svět skvělé" a stalo se. A potom navštívil Prahu a já si uvědomil, že tenhle člověk je jeden veliký nástroj marketingu. Když noviny psaly o hotelech, které vydělaly o 15% víc peněz, než když tu nebyl... Myslím, že moc tohoto člověka je ohromná, veliká a Obama Rukama je očividně hrdina dělnické třídy s velikým potenciálem, ale zároveň se stává jednou velkou propagandistickou vlnou, na kterou by si každý rád naskočil a nejsem si tak jistý jako předtím, jestli chci být jeden z podporovatelů toho všeho. Ale nechce se mi z toho zvracet. Ještě to nezašlo tak daleko. To není tak, že ho nenávidím. To je o tom, že to nabírá moc velké obrátky kolem něj. Celý ten marketing a propaganda. Z toho se mi dělá špatně. Z toho marketingu.

Friday: Děkuju. A co ty, Robine?

Robin: Ehm... Nemám rád zabijačky. To je hnusné.

Friday: A co ty, Paule?

Paul: Já? Já viděl želvu, jak se dusí tenisovým míčkem!
Všichni: Smích.
Paul: Z toho mi bylo trochu špatně. A taky ze zkažený ryby v lednici. Nechal jsem ji tam v pátek a doufal, že do pondělí vydrží. A lednice pořád smrdí. Takže ještě několik dní mi bude každý den špatně, když otevřu lednici.

Friday: Jak to vidíte do budoucna? Hrajete jako G.H.C., jednou za tři roky vydáte mix a pomáháte Čokovoko a to je vše do budoucna?

Tomáš: Vlastně je toho hodně, co jsme různě slíbili. Slíbili jsme MIDI LIDI, že pro ně uděláme remixy a další věci, jenže nám zabere hodně času lenošení nebo koukání na želvy, co kradou tenisáky... Takže podle mě bude naše budoucnost bude více méně stejná.
Robin: Taky bychom chtěli hrát častěji, ale ne o moc.
Tomáš: Chtěli bychom hrát v Polsku, protože Poláci jsou prostě skvělí. Rádi bychom hráli v Rakousku... A taky cokoliv u moře bychom rádi dělali zadarmo. To je to, co bychom rádi dělali.

Friday: Třeba něco jako Baywatch?

Tomáš: Baywatch, to by bylo super. Nebo dělat soundtracky k pornofilmům.
Paul: Taky bychom rádi hráli pro větší davy.
Tomáš: A chceme lepší reproduktory na barstagei. Chceme, aby na nás lidi přišli v maskách. Aby se oblékali, aby se svlékali! Chceme, aby klidně přišli nazí, když budou chtít. Chceme se cítit v pohodě v tom, co dělají a co děláme my, když hrajeme.

Friday: Tak jo. Máte na závěr něco, co byste chtěli vzkázat lidem? Třeba mír a lásku...

Tomáš: Pojďte do naha. Bude léto, pojďte se svléknout! To je motto léta... pro mě.
Robin: Já nevím... Všichni by měli zvolnit a být v pohodě.

Friday: Tak jo páni, já mám moc děkuju.

Robin: No my děkujem. Bylo velmi ošemetné mluvit hodinu a půl o sobě.

Friday: No ale tolik to nebolelo ne?

Tomáš: Ne, byla to sranda. Mnoho jsem se o těchto dvou chlapech dozvěděl... Třeba že Paul je z Essexu! A že má fetiš na želvy s tenisákama!