Dan Štěpánek a Jirka Suchánek: "Problém? Někdo natřel kočku asfaltem."

Úvodem rozhovoru bych se vás rád zeptal na to, co je vlastně Nikolajka? Jak  koncept Nikolajka vznikl a jak se tento projekt, který je především zaměřen na studenty a studentskou mládež, vyvíjel až do dnešní podoby?

Dan: Nikolajka jako taková vznikla v roce 1999, když jsme se dostali na vysokou a záhy poté jsme si udělali kamarády, se kterými jsme začali organizovat první mejdánky na bytě. Ty probíhaly tak, že jsme koupili sud piva a pouštěli jsme hudbu z počítače. Ten byt, ve kterém bydlíme dodnes, se nachází v ulici U Nikolajky na pražském Smíchově a příznačně jsme ho pojmenovali Nikolajka…Zhruba čtyřikrát do roka jsme se s kámošema scházeli právě na tomto bytě, kde jsme pařili o sto šest (smích). Zprvu to bylo natruc "jenom" sousedům, po sléze pak i veřejným činitelům (smích). Když jsme se zhruba po třech letech a deseti akcích na bytě dostali na poslední akci na počet padesáti návštěvníků a jednoho psa, rozhodli jsme se pro tu nejjednodušší variantu a dohodli jsme se s klubem Klamovka, který v té době provozovali naši přátelé, že akci uspořádáme tam.

Abych ti tedy odpověděl na tvou otázku, Nikolajka je byt, ve kterém přebýváme a zároveň putovní studentská party, s kterou obrážíme univerzitní města u nás.

Klamovka byl ale spíš rockový klub ne?

Dan: To byla hospoda se sálem, takže pro nás naprosto ideální místo pro konání akce našeho ražení. Hospoda byla asi pro šedesát osob a sál pro sto. U beden jsme měli počítač a pouštěli jsme takovou všehochuť od Tří sester až po techno. To se psal tuším rok 2003 a na Klamovce jsme v souvislosti s těmito akcemi působili zhruba dva roky. Udělali jsme tam osm akcí s celkovou návštěvností od sta do dvě stě padesáti lidí. Narazili jsme ale na stejný problém, kterým bylo překročení kapacity Klamovky, kdy se do podniku lidi nevešli a byli naštvaní, že si nemůžou dát ani drink. Nutno podotknout, že forma propagace těchto mejdánků byla pouze formou sms, e-mailů a "per huba".

Klamovka pro nás byla důkazem, že takové akce dělat umíme a začali jsme hledat nový prostor s větší kapacitou. Domluvili jsme se v tehdejším CZ Beatu v Balbínově ulici a návštěvnost byla 450 lidí, takže si asi dokážeš představit jak to tam vypadalo (smích). Rád bych ještě zmínil, že jsme na všech akcích počínaje mejdany na Nikolajce, dělali podpisovou listinu, na kterou se nám každý, kdo přišel na party, podepsal a pro nás vznikl jakýsi památeční artefakt. Ale po akci v CZ Beatu v roce 2006 jsme od toho upustili (smích)

Kdo všechno tvoří zdravé jádro Nikolajky?

Dan: Takže otcové myšlenky jsme vlastně byli já a Mery. Produkční tým se uzavřel příchodem Jiřího a Michala na Nikolajku.

Jak pokračovali vaše aktivity po úspěšné akci v pražském CZ Beatu?

Dan: Nastaly letní prázdniny a s klukama jsme si řekli, že celý koncept trochu vytuníme a institucionalizujeme se. Založili jsme občanské sdružení s tím, že se vrhneme na prázdné místo na trhu, kterým bylo právě pořádání studentských party, což tady v takovém měřítku nebylo. Každý měl fakultní nebo školské akce, ale jakoby bez nápadu, chlastačka a dost.

Jirka: My jsme udělali to, že jsme se zaměřili na všechny pražské školy. Udělat akci prostě pro všechny, aby tam i pro ty strojaře byly nějaké "bábovky" a podobně. (smích).

Dan: Řekněme, že akce v CZ Beatu byla taková nultá akce, která nás utvrdila v tom, že obdobné akce budeme schopni dělat a od podzimu 2006 jsme se rozhodli dělat akce pravidelně. Naší pomyslnou základnou se stal klub na Jižním městě -  El Magico. Jelikož ty akce byly úspěšné a já a Mery jsme rodáci z Hradce Králové, rozhodli jsme se po zhruba roce fungování akci rozšířitit i do jiného města, kterým se logicky stalo naše rodiště. Oslovili jsme nejprve Safari a posléze R´n´B Music klub, kde měly tyto party také velký úspěch. A vlastně po prázdninách letošního roku jsme se rozhodli popojít zase o něco výše a přibrat další města, - Liberec, České Budějovice, Plzeň a Olomouc.

Co porovnání Praha – ostatní města?

Dan: Musím říct, že ten hlad je v těchto městech po takových parties daleko větší než v Praze. Náš produkční tým tvoří pouze čtyři členové, takže je důležité abychom spolupracovali s různými studentskými organizacemi nebo nadšenými jedinci, kteří do toho mají chuť a jsou do toho zapálení stejně jako my. Bez jejich pomoci, především s promem před party, bychom se neobešli. Teďka na podzim máme v plánu celkem šestnáct akcí a pokud se všechny vyvedou podle našich představ, tak stejný počet akcí Nikolajka students night bude i v druhém semestru. Musíme ještě zmínit, že akce se konají vždy uprostřed týdne, nejčastěji v úterý nebo ve středu, to se kalí nejvíc.

V současné době se obdobných "studentských" akcí podobného ražení objevilo na scéně poněkud více. Jaký na tuto situaci máte názor?

Dan: Řekl bych, že to bylo lehké přiživení na nápadu, i když samozřejmě nevím jak dalece to bylo zamýšleno. Ale ten trh není zas tak velký na to, aby se takové akce byly schopny udržet, navíc když spadly jakoby z višně. (smích)

Jirka: No hlavně už tím musíš být tak nějak prorostlý. Je důležité být student, projít si tím obdobím, což je nenahraditelné. Jak už jsme říkali, v současné době nám docela hodně pomáhají studentské organizace v čele s Erasmem, na které jsme se konečně napojili a napadlo nás je do toho natáhnout trochu více, takže mají možnost si tam nějakým způsobem odprezentovat svoje zaměření, co dělají, proč to dělají a tak dále.

Dan: To jsou právě lidi s entuziasmem, kteří mají nápady, ale už nemají ten produkční tým, který by byl schopen to udělat ve velkém a aby ta akce byla zajímavá nejen po hudební, ale i po programové stránce celého večera. My s nimi právě spolupracujeme více a pak je všechny nahrneme z jednotlivých škol na jedno místo, kde jim tu party uděláme.

Současná hudební produkce na těchto parties je o hlavně o taneční hudbě. Bylo to tak od samého začátku, kdy jste si řekli, že na Nikolajce trochu zapracujete?

Jirka: Zprvu jsme chtěli jít dvěma směry. Ten první byl party s elektronickou taneční hudbou a ten druhý byly živé koncerty. Od toho druhého směru jsme nakonec upustili, protože návštěvnost koncertů nebyla moc valná. Je možné, že se na návštěvnosti podepsala i poloha klubu, který se nacházel mimo pražské centrum.

Dan: Co se tedy týká toho prvního směru, rozhodně jsme nechtěli z Nikolajek udělat další obyčejnou "diskošku", ale spíš  se zaměřit na house a všechny jeho odnože.

Mysleli jste si, že právě tímto stylem oslovíte široké spektrum studentů?

Dan: Je pravda, že se nám občas stávalo, že lidé chodili za DJem a říkali mu ať jim zahraje třeba r´n´b nebo Landu, ale ten mejdan je nastavený tak, že je povícero houseový a to si chceme udržet. Dalo by se říct, že jsme na pomezí studentstva a taneční klubové scény.

Jirka: Musím říct, že máme s touto hudbou dobré zkušenosti, a ti, co na tu party přijdou, tak se baví. Před nedávnem jsme byli s Nikolajka students night v Plzni v klubu Alfa a tam přišlo rekordních tisíc lidí. Pár jich samozřejmě odešlo, protože zjistili, že house nestráví. Pak tam byla zase skupinka lidí, kteří tuhle hudbu slyšeli vůbec poprvé, ale do tří hodin do rána tam skákali a hrozně si to užívali.

Na vašich akcích se vystřídala česká djská špička. Přemýšleli jste o tom, že by jste si na nějakou party pozvali zahraničního hosta?

Dan: V plánu to určitě máme, ale všechno se odvíjí od rozpočtu party.

Jirka: Hlavně se také musíme pohybovat na pomezí komerčního prostředí s undergroundem, takže musíme volit opatrně tak, aby to bylo pro lidi stravitelné.

Jak je celá akce koncipovaná a co je jejím obsahem?

Dan: Je to založené na třech pilířích, které na každé akci udržujeme. Tím první je hudba a dj´s. Snažíme se vyvážit party tak, že dáváme příležitost mladým a talentovaným djům, ale zároveň akci okořeňujeme známějšími jmény. Tento model se nám zatím osvědčuje, talentovaných dj´s v současnosti přibíráme více a více. Pro ně je to velká příležitost zahrát si pro 200, 500 nebo dokonce i 1000 lidí. Druhým pilířem je jednoduše řečeno sport, ale je to spíš sport a kultura dohromady.

Jirka: Jedná se o soutěže a exhibice. Ať se jedná o malé sporty jako jsou například footbag, diabolo, freestyle, capoeira nebo bojové sporty jako thai box a podobně. Je to omezené tím, že se akce koná v klubu, takže musíme přemýšlet tak, aby se to vešlo do prostoru cca 4x4 metry. Na jedné akci jsme měli i kluky, kteří jezdí na bicrossech, ale záleží na tom, v kterém jsi klubu a jaký prostor máš k dispozici.

To je zajímavé…

Jirka: To rozhodně! Prostě to není obyčejná party, ale snažíme se o to aby to bylo více interaktivní a aby se návštěvníci party vyžili i jinak. To znamená, že mají šanci shlédnout ty exhibičky a následně si to i sami vyzkoušet. Například když jsme si pozvali Petra Macháčka, což je nejlepší trenér českého Mui Thaie, tak se nám dostala výborná zpětná vazba od studentů. Zkusili si to a reakce byla taková, že spousta lidí k němu začala chodit a začali s tím sportem samotným. Je hezké, že je i samotná party s takovou exhibicí může nějakým směrem nastartovat a rozšířit jim obzory.

Podle mě je to výborný nápad spojit party a zejména studentskou s nějakou další aktivitou tohoto typu…

Dan: Určitě. Užijí si tam i oči, užije si tam de facto i tělo, protože to někoho osloví a ten sport začne dělat, ať už si koupí hakisak nebo diabolo, a začne si ním točit nebo začne chodit na thai. Další věc je ta, že si ty sporty můžou ve většině případů vyzkoušet a na tom jsou postavené ty soutěže, kde mohou  návštěvníci něco vyhrát a něco si i odnést. Soutěže pořádáme samozřejmě ve spolupráci s různými sponzory, kteří poskytnou například oblečení nebo cestovní certifikáty, což je pro studenty určitě super. Jdeš na party a když jsi šikovný, tak můžeš vyhrát třeba zájezd pro dva v hodnotě 10.000,- nebo super hadry a to na každém mejdanu rozhodně nedostaneš…

Co dresscode na vašich parties?

Dan: Na všech ne, ale na těch, kde není moc prostor dělat nějaké dramatické exhibice, děláme alternativu, která je zároveň soutěží o ceny. Například v Hradci byla "námořnická" , "retro 30.léta" nebo "asijský styl" – na tu akci nám jedna slečna přišla převlečená za obrovský pytlík čaje (smích). Ti, kteří jsou kreativní a přečtou si informace o party na netu, dorazí v nějakém kostýmu, a mají tak šanci opět něco vyhrát.

Jirka: Mimo toho se snažíme vymýšlet i spoustu jiných kreativních věcí, kde se mohou lidé předvádět. Teď jsme měli například soutěž o nejlepší show před plátnem. Takzvaný siluetový tanec, kde si soutěžící stoupnul za plátno, tam dělal co ho napadlo, aby zaujmul a lidé ho pak hodnotili potleskem a řevem.

Vaše heslo je: Za málo peněz hodně muziky. Můžete mi k tomu říct něco více?

Dan: V zásadě za party o víkendu utratíš  řádově 200,- až 300,- korun za vstup, v našem případě to je 50,- korun s nějakou studentskou kartičkou. Má to ten plus, že si můžeš i něco odnést a pokud to jde, snažíme  se studentům přizpůsobit i ceny na barech.

Co je tedy třetím pilířem Nikolajka students night?

Jirka: Třetím a posledním pilířem je meeting point, kde se můžeš setkat se spoustou lidí nejen z tvé, ale i z jiných škol. Máš možnost potkat lidi, na které by jsi při svém studiu asi normálně nenarazil.

Sobofest

Předpokládám, že samotná Nikolajka není vaším zaměstnáním. Jakým způsobem si tedy vyděláváte a jak spojujete pracovní rutinu s pořádáním akcí?

Dan: Je nutnost, abys měl zaměstnání, které ti bude dovolovat časovou flexibilitu. Já konkrétně pracuju v televizi kde nemám pevnou pracovní dobu, což mi dovoluje se Nikolajce plně věnovat. Podle mě to nemůže dělat člověk, který chodí od pondělí do pátku od osmi do pěti do práce.

Jirka: V mém případě jsou to drobnější práce typu práce za barem nebo pomáhání kámošům při organizování menších projektů. Například před nedávnem jsem s kamarádem organizoval sraz motorek KTM, takže to byl takový šílený víkend (smích). Ale od prvního listopadu ta rutina začne, tak jsem zvědav jak to skloubím dohromady…V budoucnu ale máme vizi, že se budeme věnovat jenom Nikolajce, jeden člen našeho týmu už to tak má hozené i v současnosti.

Pojďme se teď bavit o asi největší akci, kterou jste v historii Nikolajky pořádali. Namysli mám letošní festival SOBOfest, který se konal letos v létě nedaleko východočeské Sobotky.

Dan: Chtěli jsme si vyzkoušet, jestli zvládneme udělat akci v trochu jiném a větším měřítku než jsme byli zvyklí, ale hlavním organizátorem byl tady Jiří, takže mu rád předám slovo. (smích)

Jirka: Ten nápad vznikl z Nikolajky jako takové - spousta exhibicí, DJové a kapely. Rozhodli jsme se pro letní festival, což napadne asi deset tisíc lidí u nás každý rok. Z toho sto lidí se to snaží zrealizovat a polovině z nich se to povede tak, že na tom neprojedou kalhoty. (smích)

Šli jsme do toho naplno s tím, že uděláme sportovně-hudební festival. Trochu jsme se inspirovali Joy-ridem, který tady nějaký ten rok úspěšně funguje a je super. Festival jsme se rozhodli uspořádat na nádherném místě u Sobotky u Českého ráje. Rozhodli jsme se pro alternativu pro lidi - spojení takového jarmarku, dne pro děti, koncertů a sportovních exhibic. Zabookovali jsme Petra Piláta a  Petra Kuchaře, kteří ukázali neskutečnou motocrossovou show, plus lidi od footbagu, lidi od Representu, kteří tam skákali na funboxu na kolech. To byla taková náplň toho denního programu. Velké díky neziskovce Duze, která nám hrozně pomohla.

Dan: Výjimečné bylo, kolik se tam pohybovalo malých dětí, to jsem jinde neviděl. (smích) Pak tam večer vidíš ty děti na zádech taťků, jak si vesele paří na koncíku punkový kapely. (smích)

Jirka: V podstatě nešlo vůbec o elektronicky zaměřený mejdan, i když tam byla druhá stage, kde by se eventuelně mohla jet nějaká elektronika, ale z toho mají starší obyvatelé venkova trochu strach. (smích). Všechno proběhlo v pořádku včetně komunikace s pronajímatelem pozemku před i po festivalu, až na jediný problém, kterým bylo to, že někdo natřel kočku asfaltem. (smích) Vůbec jsme se nemohli shodnout na tom, jak se to vůbec dělá, natřít kočku asfaltem (smích). Co se týče hudebního programu, pozvali jsme si portugalskou kapelu Bird, která tam udělala parádní atmosféru. Tu jsme nakombinovali s punkovýma kapelami jako Rybičky 48, De Bill Heads, funkový Coolers, Bára Zemanová a podobně. Chtěli jsme zasáhnout širší oblast publika a myslím, že se nám to docela podařilo.

Jak dlouho vám trvalo festival připravit?

Jirka: Bylo to tak půl roku, přitom ta příprava měla být tak tři čtvrtě. My jsme s přípravami začali v lednu, což je vlastně skoro s křížkem po funuse u sponzorů. Bylo pro nás hodně těžké dostat na první ročník festivalu všechny kapely, které jsme chtěli. V příštích ročnících bychom rádi udělali produkci na dvou pódiích a zase ten festival o něco vylepšili.

Jaké další akce v  budoucnosti chystáte?

Dan: Asi to tady nebudeme všechno vyjmenovávat. Raději bych odkázal na webovky www.nikolajka.com, kde se mohou všichni dovědět více informací.

Jirka: Rádi bychom zapojovali do pořádání akcí více škol. Na čem se dá určitě ještě hodně zapracovat je vizuální stránka party – dekorace atd.  To je prostor pro navázání spolupráce se studenty z různých uměleckých nebo výtvarných škol. Prostě jednoduše čím dál tím víc zapojovat studenty, aby se na podobě party sami podíleli.

Dan: Určitě rádi by jsme přibrali ještě další univerzitní města. A co je náš strop? To netuším. (smích)

Jirka: Myslíme, že by pro nás nebyla nedosažitelná ani halovka. Čas ukáže a i když je konkurence obrovská, nebojíme se toho, ale přeci jen "nebudem brát schody po dvou".