RECENZE
Film Na dotek
Milují se a přesto podvádí. Podvádí se, aby mohli milovat. Nevěra je stále "na dotek". I když ne vždy ji zamýšlí jako zradu, téměř vždy to špatně dopadne. Herecký koncern čtyř velkých jmen v psychologickém dramatu, který není filmem ani divadelní hrou.
Milují se a přesto podvádí. Podvádí se, aby mohli milovat. Nevěra je stále "na dotek". I když ne vždy ji zamýšlí jako zradu, téměř vždy to špatně dopadne. Herecký koncern čtyř velkých jmen v psychologickém dramatu, který není filmem ani divadelní hrou.
Anna: "Nelíbám se s cizími muži."
Dan: "Ani já ne."
Dan (Jude Law) potkává Alice (Natalie Portman) na přelidněné anglické ulici. Alice je z New Yorku a měla by být zvyklá dávat na cestě pozor. Přesto okamžitě končí pod koly projíždějícího taxíku. Dan ji bere do nemocnice. Je jasné, že se do ní zakoukal. Přítelkyně není překážkou, což už na samém začátku upozorňuje na Danovy morální kvality. Později (mnohem) Dan potkává Annu (Julia Roberts) a z pomsty zařizuje její náhodné setkání s Larrym (Clive Owen). A tak začíná spletitá hra vztahů, ve které není jasné, kdo je oběť a kdo manipuluje.
Není to jasné ani v momentě, kdy se může zdát, že o nic složitého nejde. Jde, ale v některých chvílích je možné to zjistit až díky závěrečné pointě. Přestože ani ta není vše objasňující, ukazuje předešlý děj v jiném světle, než se jevil doposud. Zápletka je sice poměrně jednoduchá (čtyři lidé se do sebe zamilovávají, zrazují se, opouštějí se, případně se k sobě vracejí, případně se znovu zrazují), zvraty už jsou ale jeden komplikovanější než druhý.
Za což může fakt, že film Na dotek vznikl podle divadelní předlohy z pera Patricka Marbera, který je zároveň autorem scénáře. Veškerá akce je tudíž bez výjimky "konverzační". Skoro by se dalo napsat, že hrdinové nejednají, ale mluví. Kdyby ovšem jejich slova radikálně neměnila dosavadní životy všech zúčastněných. V takovém případě se samotná slova stávají činy.
Na dotek je něco mezi divadelní hrou a filmem (to sice není moje myšlenka, ale při sledování filmu asi určitě napadne každého). Na film si vystačí s podivuhodně malým děním. Většina scén se odehrává bez jakýchkoliv vedlejších postav. Když už kamera nezabírá výhradně někoho ze čtyř hrdinů a na plátně se objevují další lidé, nehrají v příběhu žádnou roli (pokud za roli nepovažujete barmana podávajícího drink nebo chlapíka prodávajícího balonek).
Výborná příležitost pro herecké představitele. Ne náhodou se jejich jména objevovala v nominacích mnoha prestižních filmových cen. Osobně mě nejvíc potěšil Clive "strašně-moc-chcu-aby-hrál-Bonda" Owen, který má zdaleka největší, jakoby přirozené, charisma dokonce i ve chvílích, kdy vystupuje vyloženě záporně. Podobně působivě ale hraje i Natalie Portman, Jude Law a Julia Roberts. Jejich výkony ve filmu Na dotek jsou výborným příkladem toho, zač se prestižní ceny udílí.
Hodnocení: 80%
Closer
USA 2004, 104 min
scénář: Patrick Marber (podle vlastní div. hry)
režie: Mike Nichols
hrají: Natalie Portman, Julia Roberts, Jude Law, Clive Owen
sonypictures.com/movies/closer