Filmová recenze: Muži, kteří nenávidí ženy

Osobně si o kvalitách předlohy nedělám žádné iluze, ale minimálně zápletka je geniální. Starý patriarcha jedné z nejbohatších švédských rodin si najme dočasně zdiskreditovaného, (neb odsouzeného za nactiutrhačský článek... však nebojte se, vrátí úder i s úroky) ale čestného a schopného investigativního novináře Mikaela Blomkvista. Oficiálně má Mikael napsat starcovy paměti. Neoficiálně ovšem vyřešit čtyřicet let starý případ vraždy. Viníkem je s největší pravděpodobností někdo z rozsáhlé rodiny. Blomkvist se vydává na odlehlý ostrůvek, který rodině patří, a jeho pátrání jej nakonec zavede až k sériovému vrahovi žen. Především se ovšem seznámí s Lisbeth Salander; problémovou dívkou, (jejíž traumata se podrobněji řeší v dalších dílech) ale především nadanou hackerkou. Společně vytvoří dokonalý vyšetřovací tým... Otázka zní, co s touto zápletkou, která se přímo či nepřímo dotýká v podstatě všech palčivých problémů Švédska, (namátkou: koketování s nacismem, nejrůznější perverzity, praní peněz v obchodě s bílým masem i se zbraněmi, problém nezávislosti médií, zku…á zima atd.) udělá film.

Nebo lépe řečeno: David Fincher, režisér snímků jako Sedm či Social Network, ale i Vetřelce 3. Původní švédská adaptace si do kolonky žánru připsala i slůvko "mystický", což přeneseno do běžné řeči znamená, že ten film byl zatraceně atmosférický, takže by měla látka Fincherovi vyhovovat. A taky že jo. Měl jsem sice obavy z toho, jak se vypořádá s nástrahami severského příběhu a severského prostředí, ale výsledek je prostě perfektní. A obešlo se to i bez sobů. Chlad krajiny i lidí je podtržen náznaky brutality a temnoty číhající v každém okamžiku těsně pod povrchem všednosti. Interiéry střídají moderní strohost s hřejivou historičností a herecké obsazení je přehlídkou ostře řezaných a tu a tam mile árijských rysů zabalených do huňatých svetrů i značkových sak. Nejsem sice odborník na švédský film, ale podobnou atmosféru měly některé islandské thrillery (což je vážně pochvala – jak nemají Islanďani co píchnout do velryb, píšou a točí skvělé thrillery, třeba taková Severní blata z roku 2006).

Podstatné přitom je, že snímek opravdu funguje jako napínavá detektivka, jejíž řešení je skutečně možné až (a právě až) po čtyřiceti letech. Blomkvist je totiž rytířem s bílým Applem a Lisbeth mocná kyberčarodějka. A přestože velkou část stopáže zabírají brilantní dialogy, krutě nádherné záběry jízdy zasněženou krajinou či napínavé zírání do haldy fotografií, (což je pravda, žádná ironie – tato činnost ve Fincherově podání vydá i díky geniální hudbě za deset automobilových honiček) je to právě moderní technologie, která přinese zásadní průlom. Občas si navíc film odskočí do krajin, kde jsou doma španělští mistři duchařského hororu (příjezd do rodinného hnízda zmijí), jindy zase tam, kde si brousí nože a háky francouzští odborníci na gore (s větou: "A zapomněl jsem se zeptat... líbí se ti anální sex?") a titulková sekvence... Tak ta vejde do dějin jako nejosobitější přihláška do konkurzu na režiséra další bondovky. Což zdaleka nenapadlo jen mě, ale asi tak půlku sálu.

Požitek pak podtrhuje skvělé obsazení. Blomkvista si s citem a uměřeností střihl Daniel Craig (a je úsměvné, že "Bonda" tahá z bryndy žena) a Rooney Mara v roli Lisbeth je jedním slovem perfektní; věříte jí asociálku i královnu matrixu – a přes její drobnou postavu i to, co provede jistému "násilnickému praseti". Fincherovi však patří dík i za to, že absolutně ignoroval možné romantické pojetí této postavy. Lisbeth není prvoplánově krásná, naopak je někdy až zošklivělá. O to víc však v jiných scénách vynikne její sexualita. Byla by rozhodně škoda se jí i filmu vysmívat, že jsou reklamou na cool módu ála punk, či upozorňovat na kolekci od H&M (mimochodem povedenou). A na jedničku není pouze její vzhled a chování, ale i dialogy, do nichž dává přesně vyváženou směs opovržení, nezájmu a vědoucí nadřazenosti. Ovšem skutečnou hvězdou snímku je s trochou nadsázky bezejmenná kočka, jejíž osud dává jasně najevo, že film se ničeho nezalekne. Muži, kteří nenávidí kočky – pardon – ženy jsou výborným, do poslední chvíle šlapajícím dílem. Ale skutečná výzva teprve čeká za obzorem – už švédští filmaři zjistili, že z Larssonových knih je jednička pro filmové médium nejpřijatelnější. Fincher a jeho tým se zatím pouze rozcvičili, ale i tak vysekli thriller roku.

Muži, kteří nenávidí ženy (The Girl with the Dragon Tatoo), USA 2011, 158 min.
Režie: David Fincher
Hudba: Trent Reznor, Atticus Ross
Scénář: Steven Zaillian
Kamera: Jeff Cronenweth

Hodnocení: 90%

Boris Hokr