RECENZE
Filmová recenze: Věc: Počátek
Věřte tomu nebo ne, příšera z vesmíru, schopná adaptovat se, (rozuměj vzít na sebe podobu kohokoliv, koho stihne adsorbovat – pokud vám toto slovo asociuje cosi mimořádně nepříjemného, jste na správné adrese) se dočkala již třetího filmového zpracování. První od Howarda Hawkse s názvem "The Thing from another space" není silně ukotvena v diváckém podvědomí, druhá je v tomto směru přesný opak. Vždyť kdo by neznal legendární Carpenterovu "Věc"? A právě na ni se culí nejnovější verze.
Pes běžící zasněženou plání s helikoptérou v zádech – z ní se na psa snáší výstřely. To, co následuje, je dnes již kultovní film. Pamatujete se na něj? Pokud ne, je dobré si jej před návštěvou bijáku připomenout. Teprve pak si dosyta užijete všechny skryté narážky, souznící detaily (jeden příklad za všechny – sekera v trámu) a inspiraci, která je cítit v hudbě, ve scénáristických "kličkách" (způsobech, jakým přicházejí na vlastnosti Věci) i v některých záběrech. Na druhou stranu snáze odsoudíte některé nedotaženosti. De facto je nová Věc kombinací slov remake a prequel. Ač je snímek svým dějem zasazen chronologicky před Věc z roku 1982, tolik prvků této verze opakuje, že je nutné využít právě slovíčko remake. Ne, že by sprostě opisovala, z plátna je jasně cítit, že vzdává jakýsi hold.
Na norskou vědeckou stanici na Antarktidě přilétá mladá výzkumnice Kate za účelem zkoumat prazvláštního tvora, který tu umrzl kdysi před deseti tisíci lety. Tato "věc" však není úplně mrtvá a v míru nepřišla určitě, takže si vědci musí projít demoverzí pekla. Problém je, že tvor na sebe umí brát podobu těch, které zabil, dovede se přenášet a množit. Nastává prekérní situace - kdo z nás je ještě člověkem a kdo už jen pouhou kopií Ruku na srdce, s touto paranoidní atmosférou si režisér Matthijs van Heijningen Jr. (ze zřejmých důvodů dále jen "Junior") neporadil tak dobře jako jeho legendární předchůdce Carpenter. Právě atmosféra tvoří necitelnější rozdíl mezi těmito snímky. Tam, kde jste Carpenterovi odpouštěli drobné chybičky jenom proto, jak citlivě s paranoiou, tísní a depresí pracoval, je Juniorovi s chutí vmetete do tváře.
Nerozumím té Hollywoodské módě poslední doby – emancipaci ženských figur v hororu. Zaprvé se daný snímek snadno zaplní klišé, zadruhé: věříte, že setkání s hrůzostrašnou bestií přežije krasotinka s jemnou tvářičkou Mary Elizabeth Winstead? Nic proti této herečce, je vizuálně sympatická, navíc žádné herecké dřevo, avšak ve chvíli, kdy kolem ní pobíhá tucet severských drsňáků, bych na krásu a křehkost dámského těla prostě nevsadil (Ripleyová je jedinou, jedinečnou a čestnou výjimkou). Ve srovnání s Kurtem "proč sakra nebude v Expendables 2" Russellem – jasné body pro Carpentera. Druhé velké slabiny se Junior a ostatní tvůrci dopustili na samotné Věci. Zatímco je toto monstrum v Carpenterovské verzi výjimečně vychytralé, k útoku a adaptaci se odhodlá jen v případě samotného ohrožení, nebo pokud je její cíl zcela odloučen od ostatních, ve Věci: Počátek se chová jako standardní hororová nestvůrka, tedy heslem "zabít co nejdřív, na následky nehledět".
Digitální vizuál Věci není špatný ani dokonalý, subjektivně jej stavím nad animatronickou Carpenterovu loutku, (je mi jasné, že tento názor nalezne mnoho odpůrců – diskuzi se nebráním) děsivý je rozhodně. Junior se vůbec představuje jako vcelku zručný řemeslník. Dvě, tři lekací scény jsou slušné, adsorpce je krásně hnusná, hudba Marca Beltramiho skvěle podkresluje. Přesto se fanoušci neubrání pocitu, že to zkrátka není "ono". Mezi horory poslední doby je však Věc: Počátek jednoznačně v té lepší polovině.
Věc: Počátek (The Thing), USA/Kanada, 2011, 103 min
Režie: Matthijs van Heijningen Jr.
Scénář: Eric Heisserer
Hrají: Mary Elizabeth Winstead, Joel Edgerton, Eric Christian Olsen aj.
Hodnocení: 60%
Josef Horký
foto: archiv distributora