Filmová recenze: Nákaza

Kdesi v Macau se jedna žena nakazí dosud neznámou nemocí, která se přenáší dotykem. Rychlost šíření je závratná, úmrtnost zdrcující. A přitom stačilo tak málo – jak řekne jedna postava ve filmu: "špatný netopýr potkal špatný prase a na světě byl virus, jaký nemá obdoby". A v mnoha ohledech nemá – minimálně v současné kinematografii – obdoby ani samotný snímek Nákaza. Steven Soderbergh sehnal pro svůj "katastrofický thriller" snad ještě luxusnější obsazení než do Dannyho parťáků, ale protože jsme tentokrát v úplně jiném druhu filmu, moc si jich neužijete. Tedy... Neužijete si je tak, jak jste zvyklí.

Tady nejde o to, aby dostali nějakou cool scénu či hlášku. Všichni jsou velice civilní a utlumení – a pochvalou jim může být, že třeba agenta Bournea či Morfea byste v nich opravdu nehledali... Vlastně jen jeden člen hereckého ansáblu okolo sebe šíří až nelidskou eleganci a šarm – Marion Cotillard, jenže to je Francouzka, takže to má v genech a působila by tak i kdyby byla celý film v popelnici, což tedy není. Jinak se ale obdivovatelé hvězdného systému nebudou stačit divit. Do filmu nás uvede Gwyneth Paltrow s vizáží někoho, kdo právě přechodil chřipku. Je roztomilá, trochu politováníhodná a pak mrtvá. Prostě tak. A její děcko hned po ní. Tady se na sentiment nehraje. A pokud byste pochybovali, tak vám Gwyneth ještě jednou vrátí – aby jí rozřezali lebku při pitvě; detail podkožního tuku v ceně, vážení. Tomu říkám kašlání na žánrové jistoty. I když s tím kašláním opatrně, minimálně pár dní po návštěvě kina vám z něj bude běhat mráz po zádech.

Od prvního exitu je prostě jasné, že nikdo není v bezpečí. Nemoc si nevybírá a lidské oběti jdou do milionů. Film pak sleduje osudy několika postav (o hrdinech nemá cenu mluvit – i zde funguje ona již zmíněná utlumenost, okořeněná velkou mírou morální šedi), které se musí vypořádat s novými podmínkami. Šéf výzkumníků hledajících lék; zdánlivě přehnaně paranoidní blogger; jeden z mála imunních lidí, který se snaží ochránit za každou cenu svou dceru; lékařka, kterou v Číně unesou, aby ji vyměnili za funkční vakcinu, a mnozí další. Nákaza tak nabízí překvapivě komplexní a realistický pohled na to, jak by vše probíhalo, kdyby se skutečně podobná nemoc objevila.

Soderbergh ještě vše šperkuje drobnými detaily a postřehy (například dialog zdravotníků, kdy že jim vlastně došly vaky na mrtvoly) a skvěle se mu daří navodit pocit ohrožení a strachu z kontaktu s kýmkoliv... Protože, co když je ten druhý nakažený? Především první polovina filmu je strhující – často se nám nedostane jediného dialogu, pouze procházíme různými prostředími a sledujeme první nemocné až k jejich kolapsu, k čemuž hraje dynamická a temná elektronická hudba Cliffa Martineze. Ve druhé polovině se snímek trochu uklidní a nastoupí i několik poměrně patetických scén a až podezřele jednoduchých řešení, (i když, věci až směšně často dopadají dobře, takže co já vím?) které ovšem předchozí depresi rozhodně nevyváží. Ve výsledku před sebou máme film, který má jediný problém: je až příliš znepokojující. Pokud někdo čeká něco ve stylu Smrtící epidemie, má smůlu. Žádné výbuchy či záchrany světa na poslední chvíli, a i když narazíme na opice, jsou pěkně v klecích a chcípají jedna za druhou, jak do nich lékaři zoufale perou sérum za sérem (jak ve filmu zazní: "Teď bych nechtěl být makakem."). Pokud ale hledáte realismus, není lepší volby, navíc v brilantní filmařině, jakou Soderbergh nepředvedl už hodně dlouho...

Česká premiéra: 20. 10. 2011
USA/Spojené arabské emiráty 2011, 106 min.
Režie: Steven Soderbergh
Scénář: Scott Z. Burns
Hudba: Cliff Martinez
Kamera: Steven Soderbergh
Hrají: Matt Damon, Marion Cotillard, Laurence Fishburne, Jude Law, Gwyneth Paltrow aj.

Hodnocení: 80 %

Boris Hokr

foto: archiv distributora