Report ze Svojšic od Čéši – Waiting for the rain

Už když jsme vyráželi do malebného Svojšického údolí z Prahy, pršelo jak z konve. Já jsem se však nebál, mé letité zkušenosti mě uklidňovaly a já věděl, že prostě ve Svojškách přece nikdy neprší! Po zaparkování vozu na naší známé louce dole pod kotlíkem, vyrážíme směr brány pekelného údolí.

Po vstupu do areálu čekáme na další naše příchozí, ale nějak jim to dlouho trvá!? Co se dějě? „Ale ty jo, kontrola jak blázen, málem mi vlezli i do slipů.“ Hm, zajímavé, ale asi to dělají pro naší bezpečnost, doufám. Když už jsem sešel ty sešlé letité schody, začal jsem intenzivně vnímat atmosféru mého nejoblíbenějšího festivalu. Do nálady mi hrál Dj Elektrábel a já mohl nasávat všemožné chutě a vůně (obrazně řečeno). Procházím se po areálu a koukám, že je to letos tak nějak všechno menší, prostě jiné. Je tu všude hodně stánků, stanů a ministánečků. Je tu pivo, jídlo a vše co potřebujete k naplnění i vyprazdňování, ale tak nějak je to všechno menší. Po základním prohlédnutí areálu se vydávám směrem k hlavní stage.

Tou dobou již Elektrabel odpojuje svoje mašinky a gramofonů se ujímá Dj Džejár. Tenhle chlápek stojící v pozadí celého festivalu, tenhle chlápek, který oslavuje spolu s námi 10. jubilejní ročník. Džejár začíná svižně, jeho groovy techýnko je jako koblížek naplněný vynikajícími oldschoolovými tracky. Je to parání, chutná to skvěle a ještě líp se na to tancuje. Říkám si „to je parádní začátek, super se to rozjíždí“. Usmívám se, lidé se trousí z kopce dolů do udolí jako mravenečci a Svojšice se pomalu noří do tmy ...

Koukám na nebe, je plné hvězd, je i celkem teplo, stačí mi tričko, na obloze ani mráček a všichni mají super náladu. Na hlavní stagei se něco chystá. „Hele koukej prskavky a dort!“ No páni tak oni Džejárovi přinesli nádhernou nástěnku se všemi starými letáky a lístky za těch dlouhých 10let a krásně mu popřáli, je to dojemné, Džejár zjihnul a je vidět že ho dostali. Je to super a na stagei tleská i Christian Smith a později dorazivší John Selway. Prvním hrajícím byl Smith a bylo to něco jako malý návrat, návrat ke kořenům toho všeho. Hrál tak nádherné věci, takový krásný zvuk. Nemohl jsem se toho nabažit, tancuju a lidé kolem mě také. Bavím se tu již 7mým rokem a vždy je to skvělé. Mám úžasnou náladu a snad mi to vydrží. John Salway měl sice chvilkami horší pasáže, ale každopádně toto pumping techno těchto dvou chlapíků stálo za to a tento večer jsou pro mě na druhém místě žebříčku...

Jdu se podívat i na housíky, ale co to? Po zrušení Red Zone projektu na tento rok došlo k radikálnímu řezu v produkci houseové stage. Je to takový polootevřený podlouhlý stan, tancuje se na trávě a ten nebývalý luxus je tentam... No, nedá se nic dělat, krize je krize. Housíky se tu hrály ale zajímavé o tom žádná, lidí tu ale bylo jen pár desítek, možná stovek :o)

Vracím se zpět na místo činu, technočinu. Všichni netrpělivě očekávají tu největší hvězdu letošního Svojšického technobraní - Dave Clarka. Já se na něj těšil hodně, slyšel jsem ho nedávno v KC Karlov Benešov a musím vám říci, že to byla nehorázná jízda. Jak moc moc moc sem si přál aby to i zde tak rozjel. Ale chyba lávky, Dave Clark se asi opět špatně vyspal nebo vys*al :o) Každopádně po úhledném připravení jeho stage jeho osobní manažerkou, postavil se za laptop klasický golem s výrazem „nevím co tu dělám a čí jsem“. Škoda jen, že mu někdo do hlavy a nebo i jinam nevrazil nějakej víc našláplej šémhamforáž... Možná by hrál daleko líp… Zezačátku to znělo zajímavě surově, tak industriálně, jako ze staré doby někde v továrně. Na začátku jsem i pochytal příjemný rytmus, ale tak nějak se to vyvíjelo k tomu nejnudnějšímu setu, co tu za noc kdo hrál. Dave to prostě tak říkajíc v nejlepším zabil a nejen u mě. Lidé se pohupovali, snažili se přijít tomu technu na chuť, bylo tam i něco, co mohli ochutnat a chvilku na to tancovat, ale celkově to bylo mrtvé. Tohle byl nepodařený setík mistra, který si nikdo rozhodně nepřál přidávat. Bohužel, byl jsem zklamán a ani posledních 15 minut to nezachránilo…

Co to čtu? Toky bude mít 20minut zpoždění??? Jak to? Co se děje? Doufám, že ho nepotkala na silnici nějaká zvěřina. Zaskakující Aiffel to tam sice 20minut tak nějak brousil, ovšem Tokárův zvuk to nemělo. Už je tu! Boha, už som sa bál…:) Toky, Toky, Toky rýchlo vybal si tie svoje fidlátka a hybaj do toho. Toky zapojuje poslední kabel, Aiffel se stahuje a bum!!! Prásk, rána jako z děla, Toky to rozjíždí, jeho liveko má koule, ba co, to su priamo GUĽE. Tak takhle má vypada techno, je to surové, taneční, nekompromisní, zdrcující. Je to skvělé, ale ... cože? No tohle? Nastupuje nějaký prďola s kalhotama proklatě nízko a řve cosi ve smyslu, že jsme sráči a darebáci (ve sprostém anglické vydání). Pořád to mele dokola, absolutně bez citu k rytmu a melodii. No už radši di Zvěřino, zpátky do lesa klidně ... Toky sám o sobě je pecka, toto nemá zapotřebí, i když je to něco jiného, ne vždy je to něco pravého ...

Když  Toky už skoro končí, končím také. Nemám už sílu na  toho blázna z Anglie s oceněním několikanásobného partyanimala :o)) Určitě to tam pro ty zbývající krásně dohraje, ale já u toho už nebudu.

Jdu spát, řídím domů a chci si odpočinout. Co říci závěrem? Toto bylo asi poslední vydání Svojšic takové jako jej známe. 10. výročí dopadlo skvěle, jen to bylo menší, trošku chudší, ale na Djské hvězdy opravdu bohaté a určitě drahé. Držím Džejárovi palce i do dalších dílů, i když vlastně vůbec nevím jak budou vypadat a jakým přesně směrem půjdou. Svojšické údolí je a stále bude modlou a pokud mi to zdraví a srdce dovolí, přijedu zase…

Děkujeme !!!

+ POČASÍ
+ Toky
+ zvuk

- ochranka